Co je skutečná moudrost?

„Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtějí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.“
-Lao-c‘

Samozřejmě závisí na definici, kterou si pro vyjádření toho co moudrost je, zvolíme. Dovolím si parafrázovat slova Maxe Kašparů, kněze, pedagoga a spisovatele, který řekl: „V příběhu o Babylonské věží se hovoří o stavitelích věže, kteří když mířili k vrcholu si přestali rozumět, protože každý začal mluvit jiným jazykem. Dnes se blížíme k vrcholu porozumění techniky, medicíny, ekonomiky…, ale přestali jsme si rozumět.“ Sám vzpomínám na mladá léta, když se hovořilo o tom, že až bude vyspělá technika a všichni budou mít přístup ke vzdělání, tak potom bude mír na zemi. Ukazuje se snad dnes, že to je pravda? Stoupáme po žebříčku vzdělanosti, používání techniky v náš prospěch, poznatků v léčení nemocí, které dříve jednoznačně směřovaly ke smrti, a bylo by možné pokračovat dál. Ale chováme se jako lidstvo moudře?

Definice říkají, že „Moudrost je schopnost správně rozlišovat podstatné od nepodstatného a jednat v souladu s pravdou, zkušeností a morální odpovědností.“ Že: „Moudrost je spojení rozumu a charakteru, což umožňuje nahlížet na skutečnost v souvislostech, správně ji hodnotit a jednat přiměřeně s ohledem na dobro.“ Že: „Moudrost vede k uváženému úsudku a odpovědnému jednání.“ Projevuje se lidská společnost podle toho, jak moudrost definuje? Vzdělanost a poznání ještě nemusí přinést moudrost.

Hérakleitos z Efezu, řecký filosof řekl, že moudrost není „mnohoučenost“. Brian Gerard O’Driscoll, bývalý vynikající irský ragbista, trefně poznamenal, že: „Znalost znamená vědět, že rajče je ovoce, ale moudrost znamená vědět, že se nemá dávat do ovocného salátu.“ A tak znovu: jaká je pravá skutečná moudrost?

„Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ (Jakub 3,17)

Bible říká, že: „Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ (Jakub 3,17) Když takto vnímáme moudrost, potom musíme souhlasit s výrokem, že: „věda je uspořádané vědění, kdežto moudrost je uspořádaný život.“ A v tom případě by všechny předchozí definice moudrosti platily. Ano, moudrý člověk umí rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným, dobrem a zlem, umí jednat odpovědně v souladu s pravdou, umí se poučit ze zkušenosti, je si vědom morální odpovědnosti, a jde mu o dobro celku. Žel, mnohdy je to tak, jak se vyslovil izraelský politik Abba Eban: „Lidé i národy jednají moudře, až když vyčerpali všechny ostatní možnosti.“ Pravá moudrost se neváže k akademickému vzdělání, ani k věku, protože ne vždy moudrost přichází s věkem. Lao-c‘, jedna z nejvýraznějších postav čínské filosofie, řekl, že: „Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtějí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.“

„věda je uspořádané vědění, kdežto moudrost je uspořádaný život.“

V biblickém textu, který hovoří o tom, co je pravá moudrost je slovíčko, které by bylo dobré neopomenout. „Moudrost shůry je především…“. Bible na jiném místě upřesňuje, co je ono „shůry“. „Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. Jeho chvála trvá navždy! (Žalm 111,10) „O moudrosti mluvíme mezi dospělými, ovšem není to moudrost současného světa ani jeho pomíjivých vůdců. My mluvíme o tajemné moudrosti Boží…“ (1, Korintským 2,6; překlad B21) Ano, Bůh nás prostřednictvím svých rad, svým vlivem, Ježíšovým příkladem, když žil na této zemi, i svým otcovským postojem k nám, vede k pravé a skutečné moudrosti. Moudrosti, která směřuje život člověka k tomu, aby přispěl k pokoji, dobrotě, klidu a smysluplnému životu svému, ale také svému okolí, a má-li ten vliv, i k životu celých národů.

Je pravda, že nikdo si nestěžuje na nedostatek moudrosti, ale přesto Jan Amos Komenský, vzdělaný, ale také hluboce věřící člověk, vyzívá kohokoliv z nás: „Synu můj, uč se moudrý býti.“ (Citát připisovaný Komenskému, který vyplývá z celého jeho díla.) Zní to jako otcovská rada synovi, tedy tomu, s kým to myslí pouze dobře. A má vést k získání schopnosti správně žít, správně se rozhodovat, jednat mravně, a nehledat pouze svůj prospěch, ale skutečnou moudrost.

Jan Dymáček