Jak vyhrát jedinou válku která má smysl

Když se zamyslíme nad tím, co je opravdovým kořenem, ze kterého vyrůstají války, které berou životy, nebo rozbíjí vztahy, potom dojdeme k jednoznačnému závěru. Je to egoismus člověka, snaha vládnout, ambice být prvním, chamtivost, nedostatek odpovědnosti k druhým, a to i těm nejbližším.

Války a boje, které se vedou ve světě, v národě, mnohdy žel i v rodině jsou vždy špatné. Pojem spravedlivá válka, tedy válka morálně ospravedlnitelná, je sice pravdivý, ale i když se jeden brání, protože válku nezačal, i když jiný bojuje proti diktátorům za svobodu, přesto ji někdo začal tím, že napadl toho, který se nyní brání nebo usurpoval toho, který bojuje za svobodu. A jeho pohnutky byly špatné. Čili „úplný kořen“ války je vždy špatný. A výsledek je jaký? Může se někdo ubránit, může být vybojována svoboda, ale za jakou cenu? Za cenu zničených životů, a to jak padlých, tak jejich blízkých přeživších. Pokud se jedná o boje v rodině, v manželství, potom ani tam není vítěze. I tam je poražen klid, fungující rodina, naděje na pokojný a smysluplný život a radostné dětství u dětí. Bible komentuje jakoukoli výše popsanou situaci slovy: „Což musí meč požírat nepřetržitě? Nevíš, že nakonec zůstává jen hořkost?“ (2. Samuelova 2,26) A tak existuje nějaké východisko? Existuje. Je to řešení, o kterém se málo hovoří.

Když se zamyslíme nad tím, co je opravdovým kořenem, ze kterého vyrůstají války, které berou životy, nebo rozbíjí vztahy, potom dojdeme k jednoznačnému závěru. Je to egoismus člověka, snaha vládnout, ambice být prvním, chamtivost, nedostatek odpovědnosti k druhým, a to i těm nejbližším. Tento stav opět komentuje Bible slovy: „Nejlstivější jest srdce nade všechno, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?“ (Jeremiáš 17,9; kralický překlad) V hebrejském myšlení se srdcem rozumí celá lidská přirozenost, lidský rozum, myšlení, logika, vůle, emoce i svědomí. Tedy konflikt začíná uvnitř člověka, a teprve potom se projeví navenek. A tak to, co je třeba, je vést jedinou smysluplnou válku, jedinou válku, která vede k opravdovému vítězství, a to je válka proti takovému „srdci člověka“. Když tuto válku vyhrajeme, potom už nebude žádná další válka, protože prvotní důvody k rozepřím vedoucím pouze k bolesti a hořkosti, budou vymýceny. Ale jak to udělat, když my lidé jsme takoví? Jak zvládnout naše vlastní „srdce“? Jak to udělat, abychom zvítězili v té nejsmysluplnější válce, která jediná vede k opravdovému vítězství?

Když tento „boj“ sami se sebou, ale také s tím, abychom se nechali vést Bohem vyhrajeme, a to třeba zatím pouze částečně, potom se ukáží výsledky. Emoce a myšlenky v nás samých, vedoucí nás k nepřátelství s ostatními, zvláště se svými nejbližšími, zaniknou. A my budeme moci žít se svými bližními v míru, pokoji a lásce.

Změnit se. Změnit naše vnitřní nastavení. Zbavit se všeho negativního, co je v nás, aby to nezavdalo důvod k válkám, jak národním, tak mezi nejbližšími lidmi. Ježíš řekl muži, který k němu přišel požádat o radu, že se musí celý změnit. Jako by se měl znovu narodit. Samozřejmě, že taková rada tázajícího zaskočila. To přece není možné se znovu narodit. A na to Ježíš dodává, že nejde o nové narození z matky, ale nové nasměrování života, radikální změnu, ke které může pomoci pouze Bůh. Odevzdej se mu, vezmi jej vážně a On tě bude postupně měnit v lepšího člověka. (Jan 3,3-5) Nenech se odradit křesťany, kteří stále bojují se svými slabostmi, neber si je za vzor, ale následuj ve svém životním stylu Ježíše a rady v Bibli.

„Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.“ (Titovi 3,3-5.8 překlad Slovo na cestu) Je možné se změnit, ale je nutné dát prostor Božímu Duchu, aby na nás působil. Prostor našemu svědomí, které nás touží řídit, pokud my mu to dovolíme.

Když tento „boj“ sami se sebou, ale také s tím, abychom se nechali vést Bohem vyhrajeme, a to třeba zatím pouze částečně, potom se ukáží výsledky. Emoce a myšlenky v nás samých, vedoucí nás k nepřátelství s ostatními, zvláště se svými nejbližšími, zaniknou. A my budeme moci žít se svými bližními v míru, pokoji a lásce. Což prospěje nejen vztahům, ale i nám samotným. Když se učitel zákona ptal Ježíše, které přikázání je největší, potom mu Ježíš odpověděl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22,37-39) Jinými slovy, pokud bude Bůh tvým rádcem, učitelem i Otcem, a ty budeš mít k Němu ten nejlepší vztah, potom jej budeš mít i k lidem. A samozřejmě i sám k sobě. Tím přijde i to opravdové vítězství.

Válka sama se sebou, válka v sobě, která jako jediná může zamezit dalším válkám, je jediná válka, která má smysl a je opravdu vítězná. „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, nejen jemu.“ (Filipským 2,3-4)

Jan Dymáček