Nemáš se v životě o koho opřít?
Citlivost k dobrému klesá, stejně, jako stoupá cynismus a okoralost srdce… A tak se dá říct, že hřích a zlo se ukazuje v plné své nahotě a síle. My nemusíme vymýšlet pesimistickou budoucnost, ono stačí, když se díváme kolem sebe.
Byla doba, kdy lidé považovali křesťany za ty, kteří pouze straší, protože „společnost přece jenom kvete“. Mělo se za to, že je to pouze otázka času, kdy bude ráj na zemi. Byla doba, kdy slovo hřích bylo úsměvné a zlo se považovalo pouze za selhání a slabost. Lidé měli pocit, že si stačí sami a nikoho nepotřebují. Věřilo se, že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Žel. Není možné přehlédnout skutečnost, že v současné době nám při vyslovení slova „zlo“ mizí úsměv z tváře. Množí se útoky jedinců a jde o jakousi globální válku, která nemá hranice, nemá frontovou linii, nemá pravidla a také nemá v dějinách obdoby. Není možné přehlédnout, že nevraživost politická, náboženská, sociální i národnostní přerůstá únosnou míru. Není možné přehlédnout, že touha po moci a ovládání světa se stává důvodem i pro myšlenku použití atomových zbraní. „Eskalační potenciál ve světě roste. Je mou povinností říkat fakta, i když jsou nepříjemná. Konflikty, se opakují s železnou pravidelností. Nelze spoléhat na věčný mír.“ Řekl Karel Řehka, náčelník Generálního štábu Armády ČR. Česká armáda se podle něj připravuje na černý scénář, což je válka s protivníkem s jadernými zbraněmi. Není možné přehlédnout, že náboženské rozdíly vyvolávají kruté zacházení s pomyslným nepřítelem, který se provinil pouze tím, že věří jinak. Že vztahy mezi nejbližšími trpí natolik egoismem, že většina párů se rozchází, byť by na to doplatili dospělí a hlavně děti. Že citlivost k dobrému klesá, stejně, jako stoupá cynismus a okoralost srdce… A tak se dá říct, že hřích a zlo se ukazuje v plné své nahotě a síle. My nemusíme vymýšlet pesimistickou budoucnost, ono stačí, když se díváme kolem sebe (možná i do sebe) a to se dokonce nemusíme dívat ani příliš pozorně. Je zde zápas s tím, co není možné přehlédnout a co se ukazuje jako silně zneklidňující. A tady přichází nabídka Boha: „Kdo chodí v temnotách, … ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“
Je nesmyslné zamítnout něco, co jsem ještě nezkusil, čím jsem se nezabýval, o čem jsem ani nepřemýšlel. A přesto jsme jako lidé ochotni zamítnout a nepřijmou to, co nám Bůh nabízí…
Když čteme příběhy Bible, tak se nám může jevit, jako bychom se dívali do zrcadla. Vidíme sami sebe v podobné situaci. A právě to může být pro nás povzbuzující. My totiž v těchto příbězích vidíme „za kulisy“. Vidíme, že Bůh nás vede do lepšího. Přes příběh jiného více pochopíme i svůj vlastní. Ve Starém Zákoně je popsán příběh Izraelského lidu. Jde o jeho zápasy, jeho spolupráci s Bohem, jeho prohry i výhry. „Hospodin řekl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění… Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem…“ (2. Mojžíšova 3,7-8) Asi nemá smysl dělat výčet ujařmení, bolestí a důvodů k úpění v dnešní době. Ale co je třeba říct je skutečnost, že Hospodin tyto bolesti a nářek dobře slyšel, dobře viděl a dobře znal. A „sestoupil“ proto, aby s tím něco udělal.
Můžeme reagovat: „Je to pěkné, dobře se to čte, ale kdo ví, jak to je…“ A právě to slovíčko „ale“ může být překážkou, za kterou se skrývá nedůvěra, neochota, pochybnost a další zábrany k přijetí Boží nabídky. Když dítě nechce jíst to, co je dobré a zdravé, potom se říká: „Tak to alespoň zkus.“ A přesně toto nám říká a nabízí Bůh. Možnost Jej zkusit. „…pak to se mnou zkuste, říká Hospodin…“ (Malachiáš 3,10) Je nesmyslné zamítnout něco, co jsem ještě nezkusil, čím jsem se nezabýval, o čem jsem ani nepřemýšlel. A přesto jsme jako lidé ochotni zamítnout a nepřijmou to, co nám Bůh nabízí, i když jsme to nezkusili a ani jsme o tom nepřemýšleli. G. B. Shaw řekl: „Proč bychom to neměli zkusit s křesťanstvím? Ježíš ještě neselhal. Jediná možnost, jediný systém má naději na úspěch. Přijmout učení, které nám zanechal Kristus.“
Co může být z náboženství, z přijetí Krista, z Bible dobrého? Jak nám to může pomoct? Když neochutnám jídlo, potom mně může chuť jídla popisovat 10 lidí, a přece z toho nebudu mít mnoho. Musím ochutnat sám. Tak je to i s Boží nabídkou. Každý ji musí okusit sám. Potom teprve mohu objektivně posoudit a rozhodnout se. „Ochutnejme“ ne náboženství, ne křesťanství, ale Ježíše, Jeho rady, Jeho sílu, Jeho vztah k nám. Věřme tomu, že věřící člověk nemá co ztratit. Je to jako když se díváme na mozaiková okna. Zvenčí nic moc, ale pohled zevnitř je nádherný. Tak je to i s vírou a následováním Ježíše. Zvenku se nám to může jevit ne zrovna nejlepší, ale zevnitř poznáme celou onu skutečnost a krásu. Tak proč to nezkusit?
Jan Dymáček
