Kdo je můj bližní?

Žijeme v době, kdy se píše a hovoří o tom, že mezilidské vztahy se bortí, a to i mezi těmi, kteří by si měli být nejblíž. Množství bojů a válek roste a to poznamenává i jistotu možného míru ve světě. A v takové době, je třeba „oprášit“ i onu otázku po našem bližním. Ona byla vyslovena už dávno, tedy nic nového. Zmíněnou otázku položil učiteli zákona už Ježíši. „Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ (Lukáš 10,29) To se stalo v návaznosti na vyslovení „zlatého pravidla“, které citoval sám tázající se. „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ (10, 27)

Slovo bližní necharakterizuje druhé lidi, ale nás samotné, a naše jednání vůči nim.

Samozřejmě v každé době a v každé kultuře mohou být tato slova různě vysvětlena. A na nás by bylo, ke kterému výkladu se přikloníme. Nejvěrohodnější výklad bychom ale měli nechat na autorovi tohoto „zlatého pravidla“. Jak to tedy vysvětluje Ježíš? Vypráví podobenství o nějakém člověku, který byl bandity napaden, zraněn a ponechán na místě bez pomoci. Šli kolem něho vážené osobnosti té doby, ale bez jakékoliv pomoci zraněného obešli a pokračovali v cestě. Až šel kolem Samařan, tedy příslušník národa, který neměli Židé v lásce. A právě ten pomohl zraněnému, dopravil jej do bezpečí, a dokonce zaplatil tomu, kdo ho měl dál ošetřovat. A tazatel musel uznat, že bližním pro zraněného byl ten, který mu prokázal milosrdenství. Na to mu Ježíš řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (v.37)

A právě tato Ježíšova odpověď je zvláštní. On neříká kdo je náš bližní, ale hovoří o tom, abychom my sami byli bližními pro svoje okolí. Slovo „bližní“ necharakterizuje druhé lidi, ale nás samotné, a naše jednání vůči nim. Být někomu bližním znamená zachovat se jako Samařan. Mít s druhým soucit, vidět jeho potřeby a prokázat mu milosrdenství. Tedy ne že ostatní se stávají mými bližními, ale já se stávám bližním jim. Mahátma Gándhi, indický politik (1869-1948) řekl, že „každý živý tvor je tvůj bližní“. Ale to Ježíš neříká. Ježíšovu pojetí se blíží výrok Alberta Schweitzera, lékaře, bohoslovce, hudebníka, filosofa a hlavně člověka obětavě pracujícího pro potřebné v Africe (1875-1965), který řekl: „Ať každý usiluje v tom prostředí, v němž žije, aby projevil svému bližnímu opravdový humanismus, na němž záleží budoucnost lidstva.“ Ano, my máme být bližními pro druhé, ne přemýšlet o tom, kdo z těch okolo je náš bližní.

Kdykoli se setkáme s někým, kdo je v nouzi, máme mu pomoci tak, jak bychom chtěli, aby on pomohl nám, kdybychom byli v nouzi my.

Ale ještě je zde jedna otázka. Komu mám tedy být já bližním? V podobenství Ježíše je jasná odpověď. „Nějaký člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a bandité ho přepadli.“ (v.30) Nevíme kdo byl onen zraněný. Ale víme, že to byl „nějaký“ člověk. Zřejmě to tedy nebyl příbuzný, rodinný příslušník, spolupracovník ani soused toho, kdo mu pomohl. Byl to „nějaký“ člověk. A tak komu máme být bližním? Nějakému člověku. To znamená komukoliv, kdo to právě potřebuje. Kdykoli se setkáme s někým, kdo je v nouzi, máme mu pomoci tak, jak bychom chtěli, aby on pomohl nám, kdybychom byli v nouzi my.

Když toto pravidlo převedeme do dnešní doby, potom se může jednat o nepřítele, o člověka, který se mnou nesouhlasí v oblasti náboženské či politické, nebo člověka, který mi i ublížil. A nyní se nachází v situaci, kdy potřebuje pomoc. Je třeba překonat vnitřní odpor, přiblížit se k němu a jednat s ním jako bližní. Jsem velice rád, že se to v mnoha případech děje. Viz solidarita při přírodních katastrofách, válečných konfliktech a jiných krajních situacích. Jak by bylo na světě dobře, kdyby se toto pravidlo naplňovalo i v případě rodin, pracovních kolektivů a sousedských vztahů. A co se týká mezilidských i mezinárodních vztahů, potom platí další Ježíšovo slovo, které s tím, co jsme již zmínili plně souzní: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Lukáš 6,31) Tedy ne jak nechcete, aby jednali druzí s vámi, ale jak chcete aby jednali.

Je jasné, že pokud bychom se všichni řídili těmito pravidly, potom by to mělo vliv na kvalitu života společnosti a každého člověka v ní?

Jan Dymáček