Modlitba a její provedení
Nejde o postoj, jde o to, že si musíme uvědomit s kým se na modlitbě setkáváme. S Bohem Stvořitelem, Pánem vesmíru.
Nemám na mysli to, jestli mám u modlitby klečet, stát nebo sedět, protože to vůbec není důležité. Apoštola Petra Ježíš slyšel, když šel k němu po vodě (Matouš 14,30). Samotný Ježíš před tím, než nasytil zástupy stál, vzhlédl k nebi a modlil se (Matouš 14,19). Nejde o postoj, jde o to, že si musíme uvědomit s kým se na modlitbě setkáváme. S Bohem Stvořitelem, Pánem vesmíru. Není to náš „kámoš“, a proto úcta a určitá pokora by měla být samozřejmostí.
Ale pojďme do textu Matoušova evangelia 7, 7-11: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“
Co nám chtějí říct tato slova? Proste. To přesně navazuje na zmínku o pokoře a úctě. Bůh není náš služebník, není to číšník, který přiběhne na zavolání a lusknutí prstů. Nehledě k tomu, že když někoho o něco žádám, potom přicházím s prosbou ne s příkazem. Prosit a následně děkovat, to je projev slušnosti i mezi lidmi. A tak by se tato „slušnost“ měla přenášet také do naší komunikace s Bohem.
Není třeba mnoho přemýšlet o formě, ale spíše hledat, klepat a prosit. To ostatní je Boží věc.
Proste, ale jak? Hledejte a tlučte. Tedy vytrvale, cílevědomě a usilovně hledejte. Je to výzva k vytrvalému hledání Boha a Jeho vůle. „Hospodina nalezneš, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší“. (5. Mojžíšova 4,29) Jako by se chtělo říct: není třeba mnoho přemýšlet o formě, ale spíše hledat, klepat a prosit. To ostatní je Boží věc. Svojí vytrvalostí dokazujeme, že to myslíme vážně, že pouze nezkoušíme Boha, jestli zareaguje, a pokud ne, tak s ním končíme. Dokazujeme, že nám záleží na tom, aby Bůh vzal naše věci do svých rukou. Je to také čas, kdy si můžeme uvědomit, že sami na to či ono opravdu nestačíme. Na druhé straně jde o ubezpečení, že když budeme hledat, klepat, prosit, tak dostaneme. Tímto trojím opakováním se má zdůraznit, že musí jít o vytrvalou a vážnou modlitbu. Bůh vyslýchá každého, kdo prosí, tluče, hledá. Není tam nic o tom „kdo si to zaslouží“.
Mimochodem klepat, to je projev úcty. Projev toho, že respektuji skutečnost, že vstupuji na území jiného, kde nejsem doma. Kam nesmím vstoupit bez dovolení. Dávám najevo, že si uvědomuji, že jde o výsostné území Boží a tam mohu pouze čekat až zazní slovo „volno“ a dveře se otevřou.
Bůh vyslyší každou modlitbu, ale ne podle námi přednastaveného programu. Bůh ví, co je pro nás dobré a dělá korekci našich přání a nesprávných představ.
A co když Bůh mlčí? Když se neozývá? My jsme byli ubezpečeni, že „Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí“ (v. 11) A tam je to podstatné a vysvětlující slovo „dobré“. Bůh vyslyší každou modlitbu, ale ne podle námi přednastaveného programu. Bůh ví, co je pro nás dobré a dělá korekci našich přání a nesprávných představ. Rodiče, kteří milují svoje dítě, stejně tak nesplní každé jeho přání a představu. A přímo o příkladu rodiny se píše v právě uvedeném verši. Je to racionální argument z prostředí rodiny. Ten ještě zesiluje myšlenku Boží dobroty. A dobrý Bůh dává dobré dary, tedy to, co je pro nás dobré. A tak když máme pocit, že se Bůh neozývá, potom by nás to mělo spíše vést k přemýšlení než ke hněvání se na Boha. On chce pro nás pouze to, co je pro nás dobré. A víme my, co je pro nás dobré? Víme, která cesta opravdu vede k cíli, o který nám jde? Modlili jsme se správně? Hledali jsme Jeho vůli? Nevstoupili jsme na Boží území automaticky a se samozřejmostí? Čekali jsme na odpověď?
A jsme u dalšího slova, trpělivost. I správné věci je třeba dělat ve správný okamžik. I to dobré, které nám Bůh chce dát, musí přijít v příhodnou dobu. A protože my nevíme, která ta doba je správná, buďme trpěliví. Modlitba je úžasná věc. Musí ale jít o opravdovou modlitbu. A opravdová modlitba je upřímná, nevynucující si cokoliv, trpělivá a spoléhající se na to, že náš nebeský Otec přesně ví, co je pro nás dobré.
Jan Dymáček
