Významné Biblické ženy: Věštby o Saulovi (2/2)

Nekromantka z Endoru

Přestože jsou odlišné, mají Chana a nekromantka mnoho společného. Jednají způsoby, které jdou proti kulturním stereotypů tehdejší doby.

Přestože jsou odlišné, mají Chana a nekromantka mnoho společného. Jednají způsoby, které jdou proti kulturním stereotypů tehdejší doby: Chana se ujímá iniciativy v modlitbě a ve správě Samuelova života, ve které ji otec, tradičně nejvyšší autorita rodiny, přenechává plnou moc. Nekromantka zprostředkovává svou mocí zakázaný kontakt s duchy zemřelých. Ještě významnější je, že obě naplňují svou prorockou roli slovy, která nejsou jejich vlastní, jedna skrze žalm, druhá skrze ducha zesnulého Samuela.

Saulova vláda se zpočátku nese v duchu mnohých úspěchů. Podařilo se mu s Hospodinovou pomocí zvítězit ve válce proti Moabitům, Amónovcům, Amálekovcům i proti obávaným Filištínům. Avšak poté, co Saul porazí ve válce Amálekovce se dopustí přestupku, neuposlechne Samuelova slova a uloupí dobytek pro vlastní prospěch, Samuel se vše dozví a oznámí mu, že ho Bůh zavrhl jako krále. Když se Samuel otočí k odchodu, Saul se chytí jeho šatu a nechtěně z něj odtrhne kus látky; Samuel prorokuje, že království bude stejně tak jako kus šatu, od Saula odtrženo a dáno jemu bližnímu. Konflikty mezi David a Saulem postupně gradují, osudovou se však královi stane druhá válka s Filištíny.

Nebylo neobvyklé, že se vůdci před bitvou tázali proroků. Mojžíš přikázal Jozuovi, aby se dotazoval Boha skrze urím (věštecké kameny). Král Achab se radil se čtyřmi sty proroky (1. Královská 22). Saul měl však také další důvod—byl k smrti vyděšený. A když nemohl získat odpověď běžnými způsoby, rozhodl se obejít zákony, které sám stanovil a obrátil se k nekromancii, tedy k vyvolávání mrtvých.

Příběh nám neříká, jak věštkyně přivolala Samuela. To zůstává tajemstvím jejího řemesla. Ať už věštkyně dělá cokoli, funguje to. I když se zdráhá riskovat svůj život porušením zákona, nakonec se jí podaří vyvolat „božskou bytost“, elohím, tedy ducha. V tomto okamžiku neví, jaká nadpřirozená bytost k ní přichází – mohl by to být démon, anděl nebo duch. Ale nějakým způsobem, když tuto bytost spatří, okamžitě pozná, že za ní přišel pro její služby sám Samuel – možná jí to duch okamžitě řekl. Popisuje ho Saulovi, který ho nemůže vidět, a když říká: „Vychází starý muž, zahalený v plášti,“ Saul pozná, že je to Samuel.

Pokud někdy existovala sebemenší šance na zvrácení Saulova brzkého konce, nyní je pryč. Tento čin nekromancie byl poslední kapkou.

Věštkyně nyní zprostředkovává slova Samuelova ducha, která předpovídají Saulovu smrt. Samuel není potěšen tím, že byl vyvolán; mrtví nemají rádi, když jsou rušeni. Saul ho znovu rozzlobil. Pokud někdy existovala sebemenší šance na zvrácení Saulova brzkého konce, nyní je pryč. Tento čin nekromancie byl poslední kapkou. Samuel opakuje svá stará obvinění a potvrzuje Saulův osud. Odkazuje na Saulovo selhání při zničení Amaleka a připomíná mu poselství, které mu tehdy dal: Bůh Saulovi odebere království a dá ho jeho bližnímu (1.Samuelova 15,28). Nyní Samuel otevřeně jmenuje tohoto bližního, kterým je David.

Samuel neopakuje varování, které kdysi králi dal. Tehdy, když řekl Saulovi, že neposlechl Boží slovo, dodal: „Vzpurnost je jako hřích čarodějnictví“ (1. Samuelova 15,23). Samotný akt nekromancie je tichým svědectvím o tom, že Samuelova dřívější slova se naplnila. Samuel však neudělá jednu věc, kterou po něm Saul žádá: neřekne mu, co má dělat. Tato absence odpovědi se odráží i v tom, co říká: Saulův osud je zpečetěn a už nelze nic změnit. Saul je zdrcen. Zůstává ležet v porážce, zatímco k němu přistupuje věštkyně.

Saul dosáhl konce svých sil. Po dlouhém půstu padá k zemi—možná z deprese, možná jako prosbu k Bohu—je nyní vyčerpán. A právě nekromantka, žena se zakázaným řemeslem, mu poskytne poslední podporu. Není zlá, naopak je štědrá a pohostinná. Připraví mu čerstvé jídlo, podobně jako Abraham pohostil tři anděly.

Její schopnost komunikovat s duchy není vykreslena jako zlo, ale spíše jako nebezpečné a nekontrolovatelné přístupové místo k božskému poznání. Samuelovo proroctví o Saulově pádu se tímto setkáním definitivně naplnilo. Nekromantka je tak paradoxně tou, která Saula nejen odsoudí k jeho osudu, ale zároveň mu dá sílu ho přijmout.