Bible Kralická? To je co?
Od posledního vydání Bible Kralické uplynulo již 412 let. A to je hodně. Za tu dobu se mnohé změnilo, a to včetně vnímání této knihy. J. A. Komenský ale v knize „Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské“ napsal: „… odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou, kterouž synové moji z původních jazyků do češtiny s pilností velikou uvedli… Přijmiž to tedy za svůj vlastní klenot, vlasti milá a užívej toho k slávě Boží a svému v dobrém vzdělání.“ Ano, tato kniha je nejenom historický klenot písemnictví, tiskařství a manuální zručnosti, ale také tou, která uchovala český jazyk, když hrozilo jeho vymizení, kultivovala ho do spisovné češtiny, naplňovala duchovní potřeby lidí, formovala jejich životy, byla posilou utlačovaných atd. V dnešní době máme sice další, nové překlady Bible, ale jsem přesvědčen, že Bible Kralická si stále zaslouží naši pozornost. Vedle vzpomínaného totiž oslovuje ještě něčím jiným. A tím je historie jejího vzniku. Nemyslím pouze seskládání letopočtů, ale pohled na životy lidí, kteří stáli u zrodu této vzácné knihy.
Například roku 1503 přichází nařízení krále Vladislava II. vyhledávat, trestat, vypovídat z měst příslušníky Jednoty a kněze upálit, pokud svá učení neodvolají.
Skupinka těch, kteří toužili po Biblí vedeném životním stylu, se v roce 1457 usadila v ústraní vesničky Kunvald. Byli pouze trpěni, nazýváni „pikarti“, což bylo pojmenování pro naprosté kacíře, ale byli, existovali. Tak, jak se střídali králové na Českém trůnu přicházela různá nařízení, která více, či méně byla namířena proti této skupině obyvatel, které dnes říkáme Jednota bratrská. Například roku 1503 přichází nařízení krále Vladislava II. vyhledávat, trestat, vypovídat z měst příslušníky Jednoty a kněze upálit, pokud svá učení neodvolají. Svatojakubský mandát vydaný roku 1508 zakázal všechna shromáždění „pikartů“, přikázal pálit jejich literaturu a nutil k přestoupení do církve podobojí nebo katolické. Přesto, jak říká papežský inkvizitor Jindřich Institoris, „docházelo k hrozivému vzestupu bratří“. V roce 1547, po prohraném prvním protihabsburském povstání, král Ferdinand obnovil Jakubský mandát, který přicházel k zapomenutí a znovu byli nejvíce v ohrožení kněží Jednoty. Jeden z bratrských biskupů B. Augusta byl v roce 1548 zatčen a spolu se svým spolupracovníkem knězem J. Bílkem mučen a později držen v Křivoklátském vězení 16 let. 18 členů Jednoty z Litomyšle byli dlouhé týdny ve vězení jenom proto, že uspořádali veřejný pohřeb jednomu z nich. A tak by bylo možné pokračovat dál.
Provádění mandátu na Moravě (na rozdíl od Čech, kde byla Jednota neustále pod velkým tlakem) nebylo díky Moravským pánům tolik uplatňováno, a to vedlo k přesunu těžiště Jednoty na Moravu. I když ani tam neměla Jednota na růžích ustláno. Na Moravě bylo v té době až 90 sborů na různých místech. Mohly pracovat, ale opatrně a téměř tajně. Jedno z míst, kde Jednota vyvíjela činnost, byly Ivančice. Tam se objevili první příslušníci Jednoty již před rokem 1505. Bylo to dáno tolerantním postojem pánů z Lipé, kteří jim poskytli ochranu. V roce 1536 koupila Jednota v Ivančicích dům, ke kterému přistavěla modlitebnu (kam přicházelo až 400 lidí) a školu.
Jan Blahoslav sám přeložil Nový zákon, který byl také v Ivančicích dvakrát, v letech 1564 a 1568, vydán.
V roce 1558 se přistěhoval do Ivančic jeden z nejvzdělanějších mužů Jednoty, biskup Jan Blahoslav. Prosazoval vzdělání pro všechny, ale jeho hlavním počinem bylo, že založil v roce 1562 bratrskou tiskárnu, která dosahovala evropské úrovně. Bylo třeba udržet tiskárnu v tajnosti, protože stále hrozil zásah panovnické moci. Proto byla označována pouze jako „in insula hortensi“ (na ostrově v zahradách). Záměrem Blahoslava bylo přeložit Bibli z původních biblických jazyků do jazyka českého a věnovat tím i prostým lidem tento klenot. Ale takovýto poklad českého národa musel být, podle jeho slov, přeložen do vytříbeného jazyka, a proto nejprve napsal a vydal Mluvnici českou. Sám přeložil Nový zákon, který byl také v Ivančicích 2x, v letech 1564 a 1568, vydán. Žel, roku 1571 Jan Blahoslav ve svých 48 letech umírá, a tak překladu Starého zákona se ujímá skupina jeho spolupracovníků. Přeložili Starý zákon a tím byla celá Bible připravena k vytištění. V roce 1577 byl však vydán Rudolfův mandát „Proti náboženským novotám na Moravě.“ V té souvislosti byl vydán také zákaz tisku mimo oficiální tiskárny. Existenci ivančické tiskárny se nedařilo již déle tajit, a tak byla v roce 1578, převezena do Kralic na panství Žerotínů, kde jí Jan starší ze Žerotína poskytl výhodné podmínky, zázemí a ochranu. V letech 1579 až 1593 byla vydána Bible kralická v 6 dílech. Roku 1596 byla vydána v jednodílném vydání a v roce 1613, po důkladné revizi a úpravách, byla vydána znovu v jednodílném vydání. To je text, který i dnes můžeme držet v rukou. Tiskárna fungovala až do roku 1620, tedy do bitvy na Bíle Hoře. V prosinci roku 1620 císařští vojáci rozmetali poslední sazbu a vyhodili litery pod okna tvrze. (V ruinách zůstaly vzácné typografické zbytky pohřbeny tři a půl století. Až v roce 1956, archeologové pod vedením Dr. Fialové odkryli ruiny tvrze a nalezli „poklad“. Nález původních typografických liter v tvrzišti se totiž stal světovou senzací.) V roce 1620 byla poničená tiskárna převezena na zámek v Náměšti nad Oslavou pod ochranu Karla st. ze Žerotína. V roce 1629, po odchodu Karla st. do exilu, se přemístila do Lešna, kde ji ještě používal J. A. Komenský. Roku 1656 však shořela při požáru Lešna.
Uvědomuji si velmi trnitou cestu, kterou museli projít lidé, kteří nechtěli nic jiného než žít v souladu s Biblí a svým svědomím. Uvědomuji si jejich pronásledování, strádání a tím i sebezapírání. Uvědomuji si ohromné úsilí těch, kteří stojí za vznikem Bible Kralické. Jejich odpovědnost, riziko, odvahu, píli, obrovskou pracovitost, neskutečnou lásku k Bohu, Písmu i lidem. Riskovali mnoho, dávali čas, prostředky, zdraví, svobodu, a to „pouze“ proto, aby předali poselství Bible všem, kteří o to měli zájem. A to opět „pouze“ proto, že nechtěli potlačovat svoje svědomí.
Co z toho všeho je nám dnes vlastní? Pokud se vrátím do Kralic, potom nám může být ctí, že pro připomínku je zde vybudován jediný pomník na světě, který je věnován knize, Bibli Kralické.
Jan Dymáček
