Proč věřím v Boha Stvořitele?
Zajímavé je, že i Bible, ona náboženská kniha, která nám přibližuje Boha, nás vede k tomu, abychom se nenechali něčím unést, ale abychom ověřovali a přemýšleli.
V časopisu Téma, ze dne 27. 9. 2019, jsem narazil na článek profesora Jana Zrzavého, evolučního biologa, který v obsáhlejším pojednání říká: „Naši prapředci slezli ze stromů na travnaté pláně, přestali chodit po čtyřech, vzpřímili se…“ atd. Chápu, že se pisatel musel vyjadřovat velmi zjednodušeně a srozumitelně pro laické čtenáře časopisu. Chápu vyjádření moderní paleoantropologie, která říká, že šlo o dlouhodobý proces. Že „dvounohost se postupně zlepšovala, ruce se osvobodily pro jiné činnosti, zvyšovala se mozková kapacita, objevily se nástroje“. Že „došlo ke klíčovým změnám na lebce, kdy se otvor, kudy vstupuje páteř do lebky posunul více dopředu“. Že „evoluce člověka byla postupná, mozaiková a mnohem komplexnější než starší populární představy“. A „že k tomu vedla kombinace změn klimatu a prostředí, která tlačila naše předky k větším přesunům po zemi“. Za zakladatele evoluční biologie je považován Charles Darwin, který jako první přednesl světu „obecně přijatelnou verzi evoluční teorie“.
Nejde mi o to, abych polemizoval s výše uvedenými názory. Pouze jde o to, že dnešní postoj společnosti mně vede k tomu, abych přemýšlel, ověřoval si a nenechal se zmást nějakým, byť většinovým, názorem. Zajímavé je, že i Bible, ona náboženská kniha, která nám přibližuje Boha, nás vede k tomu, abychom se nenechali něčím unést, ale abychom ověřovali a přemýšleli. „Všechno zkoumejte, dobrého se držte.“ (1. Tesalonickým 5,21) „Bláhový věří všemu, co se říká, chytrý muž své kroky zvažuje“. (Přísloví 14,15) A tak zvažujme.
A tak nejde pouze o přiklonění se k tomu, nebo onomu názoru. Jde také o to, kdo mne doprovází na cestě životem. Na koho se mohu spolehnout. Kdo mi dává naději na otevřenou budoucnost, kterou každý člověk potřebuje.
Věřící v Boha vycházejí z Bible, pro svoje tvrzení, že za veškerým stvořením stojí Bůh: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (1. Mojžíšova 1,1.27)
Ale ještě důležitější je to, co jim přináší, (vedle informace, jak vznikl svět a všechno, co je na něm), jejich víra v Boha Stvořitele. „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc.‘ je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel. Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není; jazyk jim žízní prahne. Já, Hospodin, jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím. Aby viděli a poznali, přesvědčili se a všichni pochopili, že toto učinila ruka Hospodinova a že to stvořil Svatý Izraele.“ (Izajáš 41, 10. 13-14.17.20)
A tak nejde pouze o přiklonění se k tomu, nebo onomu názoru. Jde také o to, kdo mne doprovází na cestě životem. Na koho se mohu spolehnout. Kdo mi dává naději na otevřenou budoucnost, kterou každý člověk potřebuje. A tak i když buněčný biolog Jan Švadlenka, Ph.D. na svém blogu idnes.cz dne 11. 11. 2019 napsal: „Nicméně je možné říci, že evoluce jakožto proces je již natolik solidně prokázána, že už o její existenci nelze pochybovat – ti, kdo o procesu pochybují, jsou na úrovni blouznivců věřících v plochou Zemi“, přesto zůstávám u toho, co napsal apoštol Jan: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ (Zjevení 4,11)
Jan Dymáček
