Most mezi mužem a ženou

Aneb co je a co není láska?

Láska není egoistická. Ta, která pouze bere, eventuálně dokonce vydírá. Ve vztahu je třeba dávat, jinak není z čeho brát.

Je naprosto zřejmé, že je zde rozdílnost mezi mužem a ženou. Ne pouze v oblasti fyzické, ale také v oblasti naší psychiky, emocionální výbavy, ve způsobu reagování, přemýšlení atd. Ta rozdílnost je velmi potřebná, protože právě onou rozdílností se muž a žena vzájemně doplňují. To se obecně ví, a až na naprostou menšinu společnosti také respektuje. Jenže rozdílnost, která je užitečná a nezbytná pro kvalitní prožívání života, se může stát problémem. Co s tím? Jaký je most, který překlene rozdílnost mezi mužem a ženou? Tím mostem je láska. Láska, která je tou pravou láskou. Ne pouze jejím falzifikátem. Biblický pisatel píše: „Všechno ať se mezi vámi děje v lásce.“ (1 Korintským 16,14) Tuto radu bychom byli ochotni respektovat, ale ona je ještě další rada, až příkaz, který vyslovil Ježíš: „To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.” (Jan 15,17) A to už nám připadá jako absurdita. Jak může někdo přikázat lásku? Odpověď je jasná. Nemůže. Ale těmito slovy chtěl Ježíš zdůraznit důležitost lásky, tedy minimalizování rizika rozpadu vztahu, protože vztahy umírají na nedostatek opravdové lásky.

A tak co je tou opravdovou láskou? Jak se projevuje? Je to cit, emoce, v přeneseném slova smyslu poezie…? Nebo je to práce, někdy sebezapření, trpělivost, námaha, boj se sebou samým, dávání se …?

Nejdříve co láska není. Láska není zamilovanost. Ta je sice hybnou silou k lásce, ale láskou ještě není. Je důvodem pro lásku, ale udržujícím a stmelujícím prvkem není. Dokonce ten, který si plete lásku se zamilovaností se může ocitnout na tenkém ledě, protože zatímco zamilovanost se časem zmenšuje, láska roste. Někdo řekl, že: „Šťastné manželství mohu žít i s tím, kdo mne zpočátku neokouzlil. Ale nešťastný mohu být i s tím, který mne okouzlil.“ Láska také není pouze sexualita. Ona má ve vztahu důležité místo, ale nezaručuje úspěch. Stejně tak láska není egoistická. Ta, která pouze bere, eventuálně dokonce vydírá. Ve vztahu je třeba dávat, jinak není z čeho brát. V Bibli můžeme číst, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna…“ (Jan 3,16)

Nezapomeňme na vděčnost, protože poděkování nikoho neochudí, ale druhého obohatí. Uznání, které vyjádříme druhému, motivuje.

A tak co je tím opravdovým mostem, tou opravdovou láskou? Dovolím si pouze výčet.

Bůh nám to ukazuje svým vlastním příkladem. On DAL svého Syna. Bůh svoji lásku k nám projevil skutkem, činem. Ano, láska je čin. Pokud se neprojevuje činem, potom to není láska. „…a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe DAL za nás jako dar a oběť…“ (Efezským 5,2) Tedy dát pochopení, čas, trpělivost, povzbuzení, úctu atd. „Muž se má ke své ženě chovat vybraněji než k anglické královně.“ „Pokud muž se chová k ženě jako ke královně, musí ona se k němu chovat jako ke králi, jen tehdy vztah nikdy neskončí.“ Dávající člověk není nikdy ochuzen, protože přijímání plní ruce, ale dávání plní srdce. Stejně tak čteme v Bibli, že má muž opustit rodiče a přilnout ke své ženě. (1. Mojžíšova 2,24) To všechno se ale musí dít oboustranně. Láska musí být oboustranná. „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“. (Jan 13,34) „A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu“. (Efezským 5,33)

Nezapomeňme na vděčnost, protože poděkování nikoho neochudí, ale druhého obohatí. Uznání, které vyjádříme druhému, motivuje. Mějme trpělivost, protože i my někdy potřebujeme, aby nám ji druhý projevil. „Odpověď měkká odvracuje hněv, ale řeč vzpurná vzbuzuje prchlivost“. (Bible, Přísloví 15,1) Buďme shovívaví a akceptujeme druhého. „Kdo miluje chápe, kdo chápe, miluje.“ Uvědomme si, že laskavé jednání a dobrosrdečnost ještě nikomu neublížila, naopak. „Láska přikrývá množství hříchů…“ (1. Petrova 4,8) Mějme na paměti, že ještě víc jak slova, mluví náš výraz tváře. Upřímnost je jistě chvályhodná, ale pozor, aby se z upřímnosti nestala neomalenost. Prohra se smířením je lepší jako výhra s nepřátelstvím.

Jsou to všechno jistě známé věci, pouze v jejich plnění můžeme zaostávat. A tak „všechno nechť se mezi vámi děje v lásce.” (1 Korintským 16,14) Jen pravá láska je mostem mezi mužem a ženou, ale také mezi lidmi obecně.

Jan Dymáček