Archanděl Gabriel
Prastarý původ slova anděl
Již samotné slovo anděl, má velmi hlubokou historii. Jeho původ můžeme vysledovat k řeckému ἄγγελος (=angelos), které patrně pochází z ještě staršího mykénského slova a-ke-ro. Obě tato slova nesou jednoduchý význam: posel. Toto slovo se však později osamostatnilo od svého původního významu, když ve 4. století docházelo k prvnímu soubornému překladu biblických textů, který je znám jako Vulgáta. Když překladatelé narazili v řeckém textu na slovo ἄγγελος (=angelos), nebo v hebrejském textu na slovo malʼākh, jež rovněž znamená posel, rozhodli se jej překládat dvěma způsoby. Pokud slovo poukazovalo na posla Boží vůle, přinášející proroctví, či zprostředkující zjevení, rozhodli se pro něj zachovat latinizovaný řecký termín angelus. Pokud však slovo zastupovala jednoduše lidského posla, například královského, přeložili jej slovem nuntius, nebo více honosným slovem legatus. Latinské angelus se tak postupem času propsalo do všech evropských jazyků, včetně toho našeho.
Kdo to jsou andělé?
Osvětlili jsme si nyní, odkud pochází toto prastaré slovo. Avšak kdo jsou ve skutečnosti tito „Božští poslové,“ o kterých nás toto slovo zpravuje? Andělé jsou velmi důležití pro všechna Abrahámovská náboženství, mezi které patří židovství, křesťanství a islám. Jejich schopnosti jsou širší než pouze držení ochranné ruky nad těmi, kteří jsou čestní a dobří. V některých případech dokonce přímo zasahují a konají v jejich prospěch. Přebývají v nebi po boku Hospodina, kde Boha uctívají pomocí písní a modliteb. Zároveň jsou však popisováni jako Boží válečníci (Matouš 26,53). Podle většiny interpretů o jejich stvoření hovoří biblická kniha genesis, která nás informuje o stvoření světa. Andělé jsou prvními stvořeními, která Bůh učinil a jsou ze všeho tvorstva nejvyšší. (Genesis 2,1) (Žalm 8,4–6) Zároveň i mezi anděli panuje určitá hierarchie. Rabínská mystika a některé apokryfní knihy hovoří o sedmi nejvyšších andělech: Sarielovi, Jeremielovi, Raguelovi, Urielovi, Michaeliovi, Rafaelovi a Gabrielovi, kteří stojí nad běžnými anděly. V běžném biblickém kánonu se však objevují pouze Michael a Gabriel.
V dnešním článku se tak pokusíme blíže podívat na to, v jakých důležitých událostech hrál podstatnou roli archanděl Gabriel, jaká poselství od Boha přinesl lidem, a jaká má být jeho role v nadcházející budoucnosti i v příchodu dramatického konce světa.
Archanděl Gabriel a proroctví o příchodu mesiáše
Gabriel bývá často považován za nejvýznamnějšího božího posla. Zprostředkoval jedny z nejpodstatnějších proroctví a zázraků, které z Písma známe. Poprvé se o archandělovi Gabrielovi dočítáme v biblické knize Daniel. Prorokovi zde Gabriel zprostředkovává slovo, které má svědčit o Božím záměru.
Daniel se obává Božího hněvu a modlí se za svůj lid a za jeho veliké město Jeruzalém. Prosí o odpuštění hříchů, když tu se mu náhle zjevuje ve vidění záhadný „muž“ Gabriel který mu zprostředkovává poselství. Daniel později seznává, že se muselo jednat o anděla. Toto poselství, které obsahuje prorocké vidění je velmi důležité:
Proroctví působí složitě, až nesrozumitelně. Pojďme jej krátce a jednoduše vysvětlit. Jeden týden bývá tradičně v tomto proroctví pokládán za symbol pro 7 let. Otázka však je, od jaké události se má odpočítávat čas proroctví? Běžně se uplynulé roky počítají od takzvaného Artaxerxova dekretu. Ten byl vyhlášen téměř sto let po návratu Židu z babylónského zajetí a definitivně umožňuje zahájení obnovy města Jeruzalém, o kterém proroctví mluví. Tento dekret byl vyhlášen někdy okolo 457 př. n. l. V prvních 7 týdnech, tedy v prvních 49 letech od vyhlášení dekretu, má dojít k prvním obnovám Jeruzalémského města. Za dalších 62 týdnů, tedy za 434 let, má dojít k jeho postupnému dokončení, bude „vybudováno prostranství a příkop“. Zároveň se však bude jednat o „svízelné doby“. Dohromady má těchto 69 týdnů, tedy 483 let, vyvrcholit příchodem mesiáše. Narození Ježíše se datuje mezi roky 4–6 př. n. l. Doba 483 let od vyhlášení dekretu a počátku obnovy města končí zhruba roku 27 n. l., což odpovídá Ježíšově křtu, během kterého došlo k potvrzení Ježíše jakožto mesiáše prostřednictvím Božího hlasu, Ke křtu, který se stal počátkem Ježíšovy veřejné činnosti a Ježíšových kázání.
Proroctví o narození Jana Křtitele
Archanděl Gabriel tedy Danielovi zprostředkovává jedno z nejpodstatnějších proroctví: zpravuje ho o příchodu mesiáše, Ježíše Krista. V jehož narození, jak dále uvidíme, hrál sám podstatnou roli. Jako posel dobrých zpráv se Gabriel zjevil knězi Zacharijášovi, a při obětování kadidla v chrámu, mu zvěstoval narození syna. Zacharijáš už byl stár a s jeho ženou Alžbětou, která byla příbuzná panně Marii, dlouho nemohl dítě počít.
Zacharijáš anděla žádal o znamení, díky kterému by mohl skutečně uvěřit tomu, co mu anděl pověděl. Oním znamením se stalo to, že Zacharijáš oněměl až do doby, kdy se mu syn skutečně narodil. Dali mu jméno Jan, dnes jej však známe spíše jako Jana Křtitele, který byl jedním z proroků připravujících lid na příchod mesiáše. Sám Ježíš se od něj nechal pokřtít v řece Jordánu, kde na sebe definitivně vzal roli mesiáše a započal veřejně vystupovat, kázat a konat zázraky.
Proroctví o narození Ježíše Krista
Ani zde však role Gabriela nekončí. Stal se také poslem o narození syna samotné Panně Marii:
Je to především pro tuto zprávu, díky které je Gabriel patrně jedním z nejvíce zobrazovaných andělů. Tato událost se nazývá zvěstování panny Marie, a posloužila jako předloha pro řadu krásných obrazů a fresek. Což je také důvodem, proč je symbol anděla dodnes silně spjat s časem vánočních svátků. Zpráva o narození Krista je posledním momentem v Bibli, kde archanděl Gabriel vystupuje. Gabriel má podstatnou roli nejen v židovské a křesťanské tradici, ale i v tradici islámské. Podle ní byl Gabriel prostředníkem mezi Bohem a Mohamedem, kterému zprostředkoval zjevení na základě kterého poté sepsal Korán. Muslimové ho nazývají jménem Jibreel.
