Athény dnešní doby
Žijeme ve společnosti, která se většinově prohlašuje za ateistickou. Kolik ale vyznáváme bohů, které sice bohy nenazýváme, ale přesto nás formují a ovlivňují?
Pokud bych zde přepsal celou biblickou stať Skutků apoštolů 17. kapitolu, verše 16 až 34, potom bychom sledovali následující příběh. Apoštol Pavel přišel na své cestě do Athén, kde čekal na své spolupracovníky. Procházel městem a viděl řadu různých oltářů věnovaných mnoha bohům. Pavla takové modlářství silně znepokojovalo, a tak rozmlouval na náměstí s lidmi. Stejně tak rozmlouval se stoickými a epikurejskými filosofy, kteří jej pozvali do Areopágu. To byl sbor (komise), který se zabýval etickými, kulturními a náboženskými záležitostmi, včetně dohledu na vzdělání a kontrolu mnoha vyučujících návštěvníků. Tento sbor zasedal na pahorku zvaném Areopág, který byl položen výš než samotné město, ale níž než chrámy na dnešní Akropoli. Důvodem bylo, že se tito „strážci pravdy“ považovali za sice nižší než byli bohové, ale vyšší než obyčejný lid. A právě tam si nechali podrobně vyložit poselství, které apoštol Pavel přinášel. Ten nejdříve vyslovil uznání, že jsou horliví v uctívání svých bohů. Ale také připojil, že mají mezi mnoha oltáři ještě i další oltář, který je určen neznámému bohu. A právě toho Boha, kterého neznáte, toho vám zvěstuji, vysvětloval Pavel. Hovořil o Bohu Stvořiteli jako svrchovaném Pánu, o Ježíši jako Vykupiteli a přinášel poselství, které dnes můžeme číst v Bibli. Jejich hodnocení bylo ale negativní: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ „Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně.“ „Jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel. „Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.“
Žijeme ve společnosti, která se většinově prohlašuje za ateistickou. Kolik ale vyznáváme bohů, které sice bohy nenazýváme, ale přesto nás formují a ovlivňují? Módní trendy v oblékání, které nám velí módní návrháři a „hvězdy“ showbyznysu, současný většinový životní styl, moderní pojetí morálky zvláště v partnerském soužití, nevybočování z řady, anebo naopak jakoby vybočení, ale následné začlenění se pouze mezi jiné, kteří chtějí také „vybočit z řady…“ A lidé se tomuto kolektivnímu (davovému) trendu přizpůsobují. Pokud se někdo nepřizpůsobí… a nyní by bylo možné použít tatáž slova, která vyslovili posluchači apoštola Pavla po jeho výkladu. „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat? Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Jedni se mu začali smát a druzí řekli: Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ Ale přes to všechno jsou i dnes ti, kteří Pavlovo poselství berou vážně. Nemají pocit, že se vracejí do středověku, ale využívají svoji svobodu rozhodnutí ke smysluplné věci.
Pavel je chtěl vysvobodit od nepravdy, a naopak ukázat na Boha Stvořitele, který v souvislosti s lidmi uvažuje pouze o jejich pokoji.
Bohu ani Pavlovi nejde a nešlo o to přinést za každou cenu něco nového. On chtěl pouze vysvobodit tehdejší společnost od závislosti na mnoha bozích, které museli lidé různým způsobem „uplácet“. Chtěl je vysvobodit od nepravdy, a naopak ukázat na Boha Stvořitele, který v souvislosti s lidmi uvažuje pouze o jejich pokoji. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jeremiáš 29,11) A ani dnes nechtějí křesťané přinést a hájit něco starého a nefunkčního. Vždyť lidské potřeby jsou stále stejné. A Boží nabídka pomoci je také stále platná. Stále platí: „Poslouchejte mě (vezměte mě vážně) a budu vám Bohem a vy budete mým lidem, choďte po všech cestách, jak jsem vám přikázal, a povede se vám dobře.“ (Jeremiáš 7,23)
Když půjdeme i dnes na prohlídku Akropole v Athénách, potom nemůžeme minout skalnatý pahorek, na který vedou ve skále vytesané a silně ošlapané schody. To jsou schody, po kterých stoupal apoštol Pavel, aby přinesl pravdivou zvěst o Bohu vzdělancům tehdejší doby. To je onen Areopág, ze kterého je krásný výhled jak na samotné město, tak na monumentální Akropoli. Ale mimo to je dobré si všimnout mosazných desek zabudovaných ve skále vpravo, vedle onoho starého schodiště. Tam je uvedená celá biblická pasáž, vyprávějící o tom, co jsem uvedl výše. A při čtení tohoto textu je dobré zvážit, zda toto poselství nehovoří i k nám v dnešní době.
Jan Dymáček
