Není na čase posoudit naše posuzování?
Vím, je to maličkost, která se nemusí brát vážně, ale kdo dal (opět na příklad) právo někomu všechny voliče nejmenovaného politika považovat za neinteligentní, neinformované, poněkud přihlouplé… hovoříme o svobodě a když ji někdo využije, je označován za téměř nesvéprávného. Diskutuje se o tom, jestli senioři mají mít právo volit, vlastnit řidičské oprávnění, o tom, že jsou nejvíce nakloněni věřit konspiračním teoriím, ale to, že umírají tisíce lidí v nesmyslných válkách dnešní moderní doby, že odborníci „tlučou“ na poplach v souvislosti s ekologií, že za každého systému kvete korupce, že morálka je dnes individuální záležitost každého jedince… to jde mnohdy mimo nás. Stát se snaží pomáhat matkám samoživitelkám, a je to jistě dobře, ale z jakého důvodu se více nezabýváme tím, proč se stávají samoživitelkami. Proč se dnes už víc jak každé druhé manželství rozvádí, proč muži odcházejí od rodin a neplní úlohu mužů, proč je spotřeba alkoholu, tabáku a jiných drog tak vysoká, proč musí každý podpis na úředních listinách ověřit notář, protože si nevěříme, proč musí být stále víc a víc policistů, proč žáci ve škole terorizují učitele, proč rodiče dávají za pravdu pouze a výhradně svým dětem, a nejsou ochotni přiznat jiný výklad od učitele…
Když naplníme svoji potřebu duchovnosti (i když si myslíme, že ji nepotřebujeme – rodiče také ví, že děti to nebo ono potřebují, i když děti mají jiný názor…), potom pochopíme, že to úplně nejlepší je brát vážně rady Ježíše Krista.
Ale dost už otázek. Spíše jde o to, co s tím. Ne co s tím druhým, který je takový, ale co se mnou, který jsem takový. MUDr. Radkin Honzák,. CSc., psychiatr, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista řekl: „Člověk má taky spirituální potřeby. Existují biologické potřeby, pak potřeba bezpečí a jistoty, potřeba psychologicky se realizovat a nad tím vším jsou spirituální potřeby.“ Podle tohoto odborníka existuje na víru dokonce i vlastní prostor v lidském mozku. „Jak říkají neurologové, není úkolem vědců zjišťovat, jestli Bůh je, nebo není, ale my vám můžeme potvrdit, že má v hlavě člověka své místo, a teď jde o to, čím to naplníte. Vy to můžete naplnit nenávistí, stejně tak jako dobrotou…“. Doktor Honzák ještě doplňuje: „Myslíme si, že je dobré být nejateističtější na světě. Což se pak projevuje tím, že naše společnost sytí své spirituální potřeby špiritusem, kterého vypije nejvíc v Evropě, o trávě u mladých nemluvě“.
Když naplníme svoji potřebu duchovnosti (i když si myslíme, že ji nepotřebujeme – rodiče také ví, že děti to nebo ono potřebují, i když děti mají jiný názor…), potom pochopíme, že to úplně nejlepší je brát vážně rady Ježíše Krista. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7,1-3) Ale to bychom si mohli vyložit, že nemáme soudit ani negativní věci. A tak tedy znovu slova Bible. Jan 3,15-18: „…aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen… Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo“.
Není mojí ambicí moralizovat. Nechci být pesimistický, ale domnívám se, že bychom přece jenom měli posoudit naše posuzování událostí, sama sebe i druhých. Důležité věci dát na důležité místo, hledat řešení, které zasáhne i kořen onoho negativního jevu, hledat cestu k pokoji, respektování druhých, pokud to nezasáhne do pokoje, svobody a klidu dalších. „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi“. (Filipským 4,8-9)
Jan Dymáček
