Úvod Magazín Bůh a Bible Rút

Rút

O ženě jménem Rút, vypráví stejnojmenná kniha Starého Zákona, která v Bibl následuje knihu soudců. Jméno jejího autora nám není známé, avšak podle tradice bývá za autora považován Prorok Samuel, který žil v 11. Století před Kristem. Někteří učenci však příběh řadí do doby mezi 4.a 5. stoletím před Kristem a to především proto, že je v knize projednána možnost konverze pohana k židovské víře, která bývá ve starších dobách tabuizována. Kniha Ruth je poměrně krátký, přesto však zajímavý a poučný příběh, a proto se na něj dnes zaměříme blíže.

Příběh o Rút

V časech, kdy nad Izraelem vládli soudcové, nastal v zemi hladomor. Tehdy odešla žena jménem Naomi se svým mužem Elímelek z Betléma do Moábské země. Měli dva syny a ty se brzy nato oženili s Moábskýmy ženami. Jedna z nich nesla jméno Rút. Elímelek však záhy zemřel a deset let nato zemřeli I Noemini dva milovaní synové. Rodina se tak ocitla zcela bez mužské opory. Zvyk v takové situaci velel, aby se ženy vrátili zpět do své původní rodiny. Noemi se tedy rozhodla navrátit se zpět do Betléma, o kterém se doslechla, že jej Hospodin opět chová ve své přízni a v země již není sužována nedostatkem jídla. A tak pobídla obě své snachy:

„Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže.“ A políbila je. Rozplakaly se hlasitě a namítaly jí: „ Nikoli , vrátíme se s tebou k tvému lidu.“ Ale Noemi jim domlouvala: „Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily?…“(Ruth 1,8-11)

Cesta s Noemi do Betléma neznamenala pro dvě snachy, jejichž tchyně přišla o své společenské postavení, pouze krok do neznáma. Kdežto zdála se přímo beznadějná. Moabci byli odvěkými nepřáteli Izraelitů, a jejich národ se v Izraeli těšil pověsti krutých, nepohostinných a hříšných lidí, kteří se oddávali uctívání pohanských božstev. Můžeme se tak dočíst na mnoha místech v Bibli, například: (Deuteronomium 23,3-6).

Rút se však rozhodla že svou tchyni neopustí a přijme za svou Izraelskou zemi i Hospodina, kterému do té doby patrně odmítala zcela oddat své srdce, navzdor manželství s izraelským mužem:

„Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“ (Rút 1,16-17)

A tak se obě ženy vydali za svým osudem do Betléma, do kterého dorazili zrovna v počátcích sklizně ječmene. Rút se tedy se svolením své tchýně vydala sbírat klásky pšenice, které odpadaly rolníkům od snopů. V tehdejší době bylo symbolem velkého dobrodiní, nechat sbírat klasy na svém poli vdovy a chudé rodiny. Avšak zdaleka ne každý byl ochotný tratit na svém majetku ve prospěch chudých. Rút se tedy musela spolehnout na milosrdenství a velice riskovala, že bude vyhnána čeledníky, ne-li dokonce napadena mezi poli, daleko od pomoci a svědků.

Naomi měla v té době v Betlémě dva příbuzné z manželovi strany. Významného muže jménem Bóaz, a ještě jednoho muže, který byl Noeminým švagrem, avšak jeho jméno nám však Písmo nezděluje. Hospodinova vůle způsobila, že se Rút vydala náhodou zrovna na jedno z Bóazových polí. Když dení hodina pokročila, přišel Bóaz pozdravit rolníky: „Čí je ta dívka?“ Tázal se Bóaz. „To je moábská dívka, která se vrátila s Noemi z Moábskych polí.“ (Rút 2,5-6) Odpověděl mu jeden z rolníků. Když Bóaz viděl, s jakou pílí se Rút snaží při sbírání odpadlých klasů, dovolil ji nadále sbírat na svých polích, poradil ji, ať se drží blízko jeho služebníků a neváhá pít z nádob, které přinesly.

„Tu padla na tvář, poklonila se k zemi, a otázala se ho: „Jak to, že jsem u tebe došla přízně, že se mě ujímáš, ačkoli jsem cizinka?“ Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí za tvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Ona řekla: „Kéž bys mi i nadále projevoval přízeň, pane. Potěšil jsi mě, že jsi se svou otrokyní mluvil přívětivě, ačkoli se nemohu rovnat žádné z tvých otrokyň.“ (Rút 2,10-13)

V čase oběda, projevil Bóaz opět s Rút soucit, daroval ji chléb a dovolil ji, aby sbírala i kolem stohů a mohla si tak domů přinést daleko více obilí, než jen pár klasů. Když toho dne přišla Rút domů, Noemi byla velice šťastná, z množství ječmene, které jim tak akorát stačilo k pokrmu a žehnala Bóazovi i Hospodinu za slitování. Rút nadále sbírala ječmen po celou dobu sklizně.

Jednoho dne, pobýdla Noemi Rút, aby se v noci vydala za Bóazem na humna, kde se mlátila pšenice, vyčkala až se nasytí a napojí a poté ulehla pod plášť k jeho nohám. Rút se svou tchyni souhlasila a v noci se vydala na humna a ulehla k jeho nohám.

„O půlnoci se ten muž vyděsil, trhl sebou a vidí – v nohách mu leží žena. Otázal se: „Kdo jsi?“ Odpověděla: „Jsem Rút, tvá služebnice. Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“ Nato jí řekl: „Požehnána buď od Hospodina, má dcero. Projevila jsi teď větší oddanost než dříve, že nechodíš za mládenci, ani nuznými ani bohatými. Už se neboj, má dcero! Udělám pro tebe všechno, oč si říkáš. Všechen můj lid v bráně ví, že jsi žena znamenitá.“ (Rút 8,11)

Ráno opustila Rút humna jako první, aby nikdo nevěděl že zde v noci byla, a aby se nevrátila domů s prázdnou, daroval ji Bóaz na cestu šest měr ječmene.

Ještě toho dne, sešel se Bóaz s Noeminým švagrem a deseti staršími z města. Oznámil mu, že Noemi prodává díl pole po svém zesnulém manželovi, společně s tím však požadoval, aby si dotyčný vzal za ženu Rút a zachoval tak dědictví částečně v rodině svého bratra. Švagr však odmítl, a tak se Bóaz jako druhý nejbližší příbuzný rozhodl odkoupit dotyčný kus pole a pojal Rut za svou manželku.

„Všechen lid, který byl v bráně, i starší odpověděli: „Jsme svědky. Kéž dá Hospodin, aby žena, která přichází do tvého domu, byla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovaly dům izraelský. Počínej si zdatně v Efratě a zachovej jméno v Betlémě. Nechť je tvůj dům skrze potomstvo, které ti dá Hospodin z této dívky, jako dům Peresa, jehož Támar porodila Judovi.“ (Rút 4,11-12)

A tak se skutečně stalo. Nedlouho poté porodila Rút syna jménem Obéd (v překladu ctitel Hospodinův), který se stal dědečkem slavného Izraelského krále Davida. Sama Růt je tak součástí rodokmenu Ježíšova.

Poselství

Příběh o Ruth je z velké části příběhem obyčejného života, ve kterém dochází k neštěstí, k vyhnání i smrti, avšak je i plný lásky a nové naděje. Skrze tento malý příběh se však odehrává příběh daleko větší, příběh Boží vůle, která připravuje příchod mesiášův, ve kterém je příběh o Rút vlastně jednou z mnoha kapitol. Přesto však kapitolou nepostradatelnou. Ukazuje nám, že se Boží vůle odehrává i prostřednictvím obyčejných lidí a jejich každodenního života. Zároveň nám ukazuje, že i člověk pocházející ze špatného prostředí, může vždy obrátit svůj život k lepšímu směrem k Bohu. Bůh Rút postupně odmění za její milosrdenství vůči Noemi a za její počestnost a oddanost, kterou prokázala Bóazovii. Sám Bóaz stojí v příběhu jako člověk nadmíru počestný, spravedlivý a znalý Božího přikázání. Malý příběh lásky dvou dobrých lidi zde stojí jako stavební kámen příběhu velkolepého, příběhu Mesiášova.

Redakce Genesis Era

Související články

O chlebu 2/2

Bůh a Bible 18. října 2024

Chléb. Obyčejný, běžný produkt. A přitom tak důležitý pro fyzický život. Psal jsem o tom již dříve. A v té souvislosti jsem vzpomínal Ježíšovu důležitou poznámku. Že jeho slova, Bible, je duchovním chlebem, který je stejně tak důležitý jako chléb fyzický. Může se jevit, že Bible je užitečná pouze pro duchovní život člověka, ale pravdou je, že duchovní stránka bytí člověka je potřebná pro celkový kvalitní, smysluplný a pokojný život.

Jak si odpustit

Bůh a Bible Motivace Zdraví a životní styl 16. října 2024

Bez odpuštění by bylo mnoho nešťastných lidí. Velice správně se zdůrazňuje, že odpuštění sice potřebuje ten, komu se odpouští, ale možná ještě více je potřebuje ten, kdo odpouští. Problémem ale je, když máme odpustit sami sobě. Jak toho docílit?

Kdyby nebylo zlo…

Bůh a Bible Motivace Věda a filozofie 23. září 2024

Nevraživost mezi lidmi, agresivita, lhaní, nekorektnost, zisk na úkor druhého. To jsou věci, které kdyby nebyly, jak krásně by se žilo!

Boží království? Ne! ...Ale vlastně ano.

Bůh a Bible Motivace 16. září 2024

Myslím, že snaha lidstva od nepaměti byla, „aby nám bylo dobře“. Za tímto cílem jdeme jako jednotlivci, jako rodiny i jako společnost. Revoluce a politické zvraty probíhají, ale to, co neprobíhá je revoluce lidského srdce.