Natural Theology
Natural Theology nebo-li Co lze vyčíst o Bohu z okolní přírody
Obsah je čerpán z knihy Natural Theology od Williama Paleyho (Oxford University Press 2006)
Natural Thelogy 1. díl
1. díl série článků o argumentech pro a proti
Inteligentní záměr v přírodě byl vždy favoritním argumentem pro Boží existenci. Před 200 lety byl přinesen tento argument o nebeském hodináři Williamem Paleym, teologem a přírodovědcem.
Paley postavil argument následujícím způsobem. Předpokládejte, že jdete rozbahněnou cestou kdesi v polích. Mezi bahnem a kamením uvidíte hodinky. Nejenom, ze jdou, ale dokonce ukazují správný čas. Jaký závěr uděláte ze svého nálezu? Jsou hodinky náhodný produkt, který vznikl z okolního bahna a kamenů, nebo raději uděláte racionálnější rozhodnutí: Protože jsou tady hodinky, složité a funkční – musí existovat hodinář – musí tady být. To byl přirozený a po mém soudu velice logický závěr, který W. Paley udělal. Tuto svoji zkušenost přenesl k mnohem složitějším systémům – rostlinám, živočichům. Jako přírodovědec udělal závěr ze složitosti a funkčnosti všeho živého – tady musí být Tvůrce! Racionální závěr – pokud hodinky vyžadují hodináře, pak mnohem více složitost a funkčnost všeho živého vyžaduje Tvůrce a designéra – nebeského hodináře. To byl velice mocný argument pro Boha tak, jak ho představuje Bible – pro Boha, který tvoří, superinteligentní designér, který vytvořil složitost a funkčnost všeho živého. To je podle mého soudu stále, i po 200 letech velice přesvědčivý argument. Co budeme nyní sledovat jsou námitky proti tomuto argumentu a závěry, které můžeme udělat ze současného stavu znalostí. Překvapující je, kolik útoků bylo namířeno proti tomuto argumentu a jak rychle především západní civilizace došla k závěru – tady není žádný nebeský hodinář, nepotřebujeme ho, není pro něj místo. Proč byl tak přesvědčivý argument opuštěn? Útoky přišly ze strany čtyřech známých osobností minulosti i dneška. A my se nyní podíváme na jejich argumenty. Před více než 100 lety si známý filozof David Hume vytkl za cíl zničit argument o nebeském hodináři.
Jak to viděl David Hume
David Hume tvrdil, že analogie nesedí, protože hodinky jsou stroj, mašinka – organismy nejsou stroje. Život je nepředstavitelně složitější. Ale v pohledu fyzika je stroj jakýkoliv systém, který spotřebovává energii a produkuje práci. Ve velice hrubém přiblíženi – rostliny i živočichové jsou stroje. My to děláme v čase jídla: Spotřebováváme palivo – v různé formě – a produkujeme práci. Ale tady analogie nekončí – my jsme mnohem více než stroj. Dokonce i nejednodušší rostlina je mnohem více než stroj (a to velice dokonalý stroj). Nejenom, že vykonáváme práci, ale interagujeme s prostředím, přizpůsobujeme se, reprodukujeme se, vyšší zvířata mohou dokonce přemýšlet a lidé mít vztah se svým Stvořitelem. Ano, jsme stroje, ale také mnohem víc – pravdu má tedy William Paley.
Druhý argument, který vznesl David Hume proti koncepci nebeského hodináře byl následující: Hmota obsahuje vnitřní princip sebeorganizace – je to v její podstatě se organizovat. Problém je v tom, že nemáme žádné důkazy k tomuto tvrzení. Hmota musí mít tendenci k vytváření organizovaných celků – to je jediný způsob jak se zbavit Boha – jak ho vyřadit ze „hry“ zvané život. Cítíme, že se tady vychází ze základního předpokladu že Bůh neexistuje – a pak jediný způsob jak vysvětlit vysokou organizovanost je v tom, že tato vlastnost je v hmotě samotné. Ale je tam skutečně? Problém je v tom, že ani v minulosti, ani dnes nelze tuto kvalitu najít a prokázat. Od té doby se lidé snažili podporovat tento předpoklad a najít sebeorganizující princip v přírodě. Můžeme vidět jak pořádek vzniká z chaosu? Snaha takový princip ukázat se táhne již více než sto let. Alespoň malý náznak vzniku pořádku z nepořádku. Je to intenzívní hledání takových příkladů, které ale nevykazují žádnou funkci. Je také totiž rozdíl mezi organizovaností a složitostí.
Natural Thelogy 2. díl
2. díl série článků o nebeském hodináři a argumentech pro a proti.
Co je ve skutečnosti sebeorganizace
Jako příklady sebeorganizace jsou uváděny obvykle oscilující reakce, separace barev, vznik sněhových vloček – přesné tvary – pod mikroskopem – je to příklad vzniku pořádku z chaosu. Tato otázka bude podrobněji diskutována dále. Zde je nutné poznamenat, že jejich vznik je založen na supermolekulárních strukturách vody. Voda díky vodíkovým vazbám vytváří supramolekulární struktury – není to náhoda – ale je to založeno na jedinečných vlastnostech vody. Je jasný limit, kolik pořádku lze neřízeným procesem dostat z nepořádku. Pořádek – ale žádná složitost a funkčnost. Je to jako kniha, kde by na 200 stranách byla jedna jediná věta, která by se stále opakovala. Kolik peněz byste dali za takovou knihu? Je to příklad pořádku s téměř nulovou informací. Těsně po sametové revoluci jsem měl seminář pro studenty berounského gymnázia, zajímavé bylo místo – bývalá budova okresního výboru KSČ. Jeden z profesorů mi tehdy argumentoval – přece existuje vznik organizace – DNA, proteiny. To jistě ano – ale je založen na přesném návrhu. Rozpoznání biomolekul v přírodě – vznik komplexních struktur je založen na přesném designu jednotlivých molekul, které vytváří komplexní strukturu (primární design – to je to podstatné – jinak by nevznikla dvojitá šroubovice DNA párováním bazí, D-deoxyribosa, fosfodiesterová vazba – to vše je velmi přesně navrženo, aby DNA splňovala svoji funkci. Tato struktura nese všechny informace pro život daného druhu, i když se nejedná z prvního pohledu o uspořádanou strukturu, vypadá méně organizovaně než sněhová vločka. Jedná se ale o zcela jiný typ organizace, která v sobě nese informaci. Jak hluboce se mýlil Engels, který život považoval za výsledek organizace bílkovin. U organismů pozorujeme nejenom vysokou organizovanost, pořádek, ale také vysokou komplexitu a úžasný informační obsah; užasné množství informací, které jsou pomocí DNA předávány z jedné generace na druhou. Je tedy neracionální věřit, ze tady musí být designer – který navrhl a vytvořil tak složitý a skvěle fingující systém, jakým je i nejednodušší život?
Sebeorganizující princip a DNA
Dnešní stav znalostí nám říká, že v přírodě není žádný sebeorganizující princip. Nikdo netuší proč jsou použity v bílkovinách pouze L-aminokyseliny, proč jsou používány pouze D -ribosa (RNA) a D-deoxy- ribosa (DNA). Náhodně by vznikly vždy jen racemáty. Proč byly vybrány pouze tyto struktury? Neexistuje totiž žádný přírodní samoorganizační proces, který by vybral z racemátů pouze L-aminokyseliny. Proto menůže obstát argument o sebeorganizaci ani dnes, kdy víme mnohem více o chemii a biologii.
Natural Thelogy 3. díl
3. díl série článků o nebeském hodináři a argumentech pro a proti.
Nekonečný čas a pravděpodobnost
To co považoval David Hume za největší argument a co bylo převzato mnoha dalšími, například Immanuelem Kantem je následující: Když budeme třepat náhodně hmotou v nekonečném čase, pak takový proces nakonec vyprodukuje složité bioformy a živé organismy. To je analogie argumentu, který znáte v jiné podobě: Jestliže budeme mít tisíc opic a posadíme je k psacímu stroji, pak po nekonečném čase nakonec napíší kompletní dílo Williama Shakespeara. Existuje statistický výpočet jak dlouho jim to bude trvat. Ten ale přehlíží dva fakty. Za prvé to že opice si napsané zase mohou zničit přepsáním (vratnost chemických reakcí) či vymazáním a také to že psací stroj se rozbije dávno před dokončením. David Hume říká – jestliže máme k dispozici nekonečný čas – pak se to stane. Ale je tu velký problém. Jednak psací stroj se brzy rozbije a opice zemřou mnohem dříve, než by to mohly dokončit, mnohem dříve, než bude dopsána jediná kapitola – a také, že schází někdo, kdo by řekl – protože teď tady máš dobrý řádek – nepřepisuj to, ani nemaž. Ten velký důraz na čas a pravděpodobnost náhody, který vidíme ve všech evolučních koncepcích je neužitečný, protože základní kameny pro život by se rozpadly mnohem dříve, než by bylo náhodně něco smysluplného vytvořeno – a jsou vůbec tyto základní stavební kameny k dispozici? Optimismus z padesátých a šedesátých let už dávno vzal za své. Vezměte si své hodinky – rozeberte je na jednotlivé součástky – pak s nimi třeste dost dlouho – až se zase složí náhodně zpět – výsledek bude ten, ze si mnohem dříve zničíte jednotlivé součástky. Nekonečný čas nepomůže – stavební kameny se rozpadnou dříve. Dnešní astrofyzika ale jednoznačně odhalila že nebyl k dispozici nekonečný čas – ale docela přesný čas – tím se argument nekonečného času hroutí. Vesmír není nekonečně starý, čas měl počátek. Dnešní fyzika říká přesné to, co první stránky Bible. Není to příjemné zjištění?
Takže můžeme jít zpět k filozofům a biologům: Pro předpoklad, že se už přírodní procesy (přírodní výběr, mutace) postarají se o to, aby vznikly struktury zajišťující život (proteiny, DNA, membrány) a nakonec život sám není k dispozici ani nekonečné množství stavebních bloků ani nekonečné množství času – proto je tento předpoklad nesprávný.
Bůh není žádoucí
Donedávna se celkem obecně přejímala představa, ničím nepodložený závěr, že William Paley se mýlil a naopak David Hume popisoval zcela přesně to, co se děje v přírodě. Divíme se jak je to možné, důvod pro to není přírodovědný, ale leží úplně jinde – a to ve snaze odstranit, zbavit se naší zodpovědnosti před Bohem. A hlavním důvodem k tomuto postoji je eroze křesťanství. Takže i lidé raději věří Davidu Humovi než Williemu Paleymu – i když, jak opakuji – pro to není žádný vědecký důvod. Naopak argument, který uvedl před více než 200 lety William Paley je zcela obhájen vědou dnešních dnů.
Natural Thelogy 4. díl
4. díl série článků o nebeském hodináři a argumentech pro a proti.
Jak to viděl Charles Darwin
Další muž, který útočil na argument o nebeském hodináři byl Charles Darwin. Jestliže existuje sebeorganizující princip v přírodě, máme-li dost času, můžeme vše vysvětlit na základě mechanismu přírodního výběru. Sám Darwin se nezabýval tím jak život vznikl, pouze jak se vyvíjí. Závěr je takový, že přírodní výběr a mutace vysvětlují všechny změny různých forem života. Zde je nutné vidět hrubou chybu, kterou často dělají křesťané. Naježí se, jakmile slyší něco o mutacích a přírodním výběru. To jsou jevy, které jistě existují, jen je třeba jim dát správné místo a rozpoznat limity jejich působení. I z Bible vyplývá, že Bohem stvořené druhy byly nadány ohromnou variabilitou a možností rozvoje. To, že Darwin věřil nesprávně, že Bůh stvořil fixní, neměnné druhy a pak kolem sebe viděl ohromnou variabilitu byl počátečním důvodem k hledání jiné koncepce. Jeho komentář k argumentu Williama Paleyho o nebeském hodináři byl následující – život, na který se dívám, jak rostliny tak živočichové se mohou měnit na základě přirozených procesů bez jakéhokoliv nadpřirozeného zásahu, a to mutací a přírodním výběrem. V čem spočívá základní problém Darwinovy koncepce, v čem je jeho pojetí falešné? Je to v tom, že nepostřehl nebo nechtěl připustit limit, jaký má přírodní výběr a limit, jaký mají mutace (tento termín byl ovšem použit až dlouho po Darwinovi).
Jak funguje přírodní výběr ve skutečnosti
Přírodní výběr je schopnost přenést omezené množství změn do určitého druhu (species). Příkladem zde může sloužit druh pes a psovité šelmy. Zřejmě z jednoho základního druhu nyní máme obrovskou variabilitu, i když často řízenou člověkem na základě umělého křížení. Máme dnes psy obrovské velikosti, až k pudlům, kteří mohou sedět v čajovém hrnku. Evoluce říká – podívejte se, co vniklo přírodním výběrem. Předně – nebyl to přirozený přírodní výběr – a hlavně – čím dál se umělým křížením vzdalujeme od základního druhu – potom tím více mají kříženci větší a větší problémy s přežitím. Bez umělého křížení bychom rychle ztratili řadu psích plemen, pravděpodobně již po jedné generaci. Biologové říkají – tady je nový druh. Ve skutečnosti máme mnoho plemen psů – ne nový druh. Naopak přírodní výběr říká: Čím dál půjdeš od původního druhu, čím dále je druh tlačen od normálu, tím menší je šance na přežití. Závěr – přírodní výběr působí jako stabilizátor – ne tvůrce nových druhů. Jaká by byla asi naděje na přežití v přírodě pro pudlíka velikosti čajového šálku? Vezměte 300 plemen psů a nechte je spolu pohromadě. Jak mnoho generací za podmínek bez umělého křížení povede k tomu, že vymizí řada, ne-li většina plemen a zbude jich nepříliš mnoho, možná jen základní druh? V přírodě také někdy dochází k umělé separaci určitého potomstva – nejlepší příklad je populace na ostrovech – rozdíl po 100 generacích na různých ostrovech – je to podobné jako pokusy biologů, ale to základní je limit přírodního výběru: Psi, bez ohledu na to jak je budete křížit, se nikdy nestanou chroustem či koněm.
Natural Thelogy 5. díl
5. díl série článků o nebeském hodináři a argumentech pro a proti.
A co mutace?
Ty mohou způsobit mnohem výraznější změny než přírodní výběr. Problém zde je v tom, že většina mutaci je neutrálních, neovlivňuje schopnost k přežití. Zbylé mutace jsou většinou negativní a to v poměru od 1000 : 1 (negativní/positivní) po většinový 1 milion : 1 (negativní/pozitivní). Ptáme se, jak takový nepříznivý poměr může přinést něco pozitivního. Podívejme se na matematický model tak, jak ho popisuje teoretická biologie. Obecný výpočet pro úvahu poměru příznivé/nepříznivé mutace je dán několika základními vstupními parametry – průměrnou délkou života jedné generace, reprodukční schopností a velikostí populace určitého druhu. Výsledek matematického modelování, který byl nedávno uveřejněn, odhalil limity mutací, limit kam mutace může vést, jakou změnu může poskytnout. Zjištěné limity jsou velice kruté, protože mutace jsou ve svém důsledku daným poměrem nepříznivé/příznivé důvodem pro vymírání, nikoliv pro vývoj druhů. Mutace vedou k vymírání druhu – ne jeho vývoji. Možná si říkáte – jak si ověříme, že tento matematický model evoluce je pravdivý. Odpovídá to přesně tomu co se děje dnes a co bylo nalezeno ve zkamenělinách – tam totiž pozorujeme vymizení druhů – ne vývoj a změnu druhu v jiný. Velká spousta hotových druhů ve zkamenělinách je nenávratně pryč. Jediná cesta, jak druh může přežít – a mutačně se vyvíjet – je pouze tehdy, když je obrovské množství jedinců a velice krátký generační čas. Je několik druhů, které mají krátký generační čas vzhledem k času vymizení. Jsou druhy, které mají mnoho jedinců – rychle se množících, ale těch je velice málo. Závěr je nepříliš optimistický – téměř všechny druhy na naší planetě vyhynou, včetně člověka – to je perspektiva v přísném pohledu matematického modelu evoluce. O jeho pravdivosti svědčí fosilie, které přinášejí důkazy o vymizení velkého množství druhů, ne vzniku nových. Existují druhy, které překonávají ten velice nepříznivý poměr pozitivních/negativních mutací. Máme pro to experimentální důkazy.
Podmínky pro existenci pozitivních mutací
Hranice druhů, které dokážou z náhodných mutací profitovat (ale samozřejmě ne jich využít pro změnu na druh jiný) je u druhů, kde v přírodě existuje kvadrilion a více individuí a má-li rychlou reprodukci. Pak místo vymírání naopak získává díky mutaci výhody. Je-li individuí menší počet, pak jediná šance je vymizení druhu. Existuje kontrola pro tento model vyvinutý na CALTECH v Kalifornii. V přírodě vidíme přesně, co je tímto modelem popsáno. Fosilie ukazuji vymizení druhů. Jediné druhy, které jdou mutačně dopředu jsou viry, baktérie a několik druhů hmyzu, těch, kterých je dostatečné množství – to jsou termiti a mravenci. A my skutečně vidíme, že druhy, které odpovídají zmíněné matematické teorii vývoje co do počtu a reprodukční doby se skutečně mutačně vyvíjejí.
Jako typický příklad je možné uvést virus AIDS. Každý rok bojujeme s chřipkou a protože viry rychle mutují, nemusíme čekat na tento „pokrok“ nijak dlouho. Ale pokud počet jedinců klesá, pak je velmi malá šance na přežití: Tady nepotřebujeme žádné miliardy let vývoje – pravdivost tohoto modelu můžeme snadno sledovat v reálném čase. A tento model dobře vysvětluje fosilní nálezy – to co v nich vidíme je mizení druhů, ne jejich přeměna v jiný. Tento model si můžeme ověřit v reálném čase – není potřeba milionů a miliard let vývoje. Z toho vidíme jeho pravdivost.
Natural Thelogy 6. díl
6. a poslední díl série článků o nebeském hodináři a argumentech pro a proti.
Co nám vlastně říká fosilní záznam?
Vidíme tam – ať je časujete jak chcete – po Kambriu je exploze zkamenělin. Strom zkamenělin v učebnicích biologie není popsán zrovna férovým způsobem. Experimentální důkazy pro vertikální větve existují, ne však pro horizontální větve. Druh se objevuje ve zkamenělinách a zase mizí, nemáme příklady změny jednoho druhu v jiný. Celý popis by byl korektnější nikoliv popisem stromu, ale sadu, či trávníku jednotlivých hotových druhů. Vše, co na určitém druhu uvidíme, jsou pouze malé změny, dané přírodním výběrem a mutací – a pak vymizení. Důležitá pravda je následující: Dnes probíhá obrácená evoluce – degenerace a rychlé mizení druhu. Problém je v tom, že evoluce jde špatným směrem. Jsou to tvrdá čísla, podle objevení složitých organizmů dnes nazývaná jako kambrijská exploze. Miliony nových složitých druhů nacházíme naráz, v jedné vrstvě, od té doby následuje vymírání půl miliardy druhů – dnes zbývá pouhých 5-8 milionů. To je obrovské číslo pro zmizelé druhy. Dnes vymírá spousta druhů, 1-5 druhů mizí každou hodinu. Ekologové tvrdí, že je to hlavně díky člověku – ale domnívám se, že pracuje princip, který jsme si ukázali a že k vymírání druhů by docházelo i bez neblahé činnosti člověka. A to co je podstatné podle knihy Paula a Anne Ehrlichových – zbývá dokumentovat byť jen jediný případ vzniku nového druhu v přírodě. Závěr vynikajících světových vědců z oboru je následující: Vznik a vývoj života nelze vysvětlit přírodními procesy.
Stephen Jay Gould: Příroda je plna špatného designu.
Stephen Jay Gould je dalším, kdo se dnes, po 200 letech od původu práce o hodináři snaží přinést argumenty proti koncepci Tvůrce, nebeského hodináře. Jeho argumentace jde následujícím směrem: Příroda je plna špatného designu. Má-li William Paley pravdu a za přírodou skutečně stojí Tvůrce, pak proč Bůh navrhl přírodu – jak vesmír, tak život – takovým způsobem? Bůh to navrhl velice špatně, všude kolem nás je spousta chyb a nálezů špatného návrhu. Proč to tak nešikovně naprojektoval? To vše kolem nás jsou suboptimální improvizace slepé evoluce. Existuje dvojí odpověď. Předně první odpověď. Bible přece nijak nepopírá, že původní Boží dokonalé stvoření podléhá degeneraci, a to díky příchodu hříchu na naší planetu. Špatná funkce – to není překvapivé, ale je to výsledek degenerace. Špatnou strukturu lze očekávat. I člověk je dnes na tom hůře, než dříve. Dochází ke spoustě genetických poruch, podívejte se jen na počet diabetiků dnes. Díky dobré výživě jsme třeba vyšší než naši předkové, ale to ještě neznamená, že jako druh jdeme dopředu. Náš současný pokrok je dán především tím, co jsme zdědili od předchozích generací. Druhá odpověď na představy S. J. Goulda o špatném designu pochází od křesťanského biologa Petera Gordona. Ve své knize Peter Gordon ukazuje, že to, co S. J. Gould považuje za špatný design, funguje ve skutečnosti znamenitě. Hlavní diskuse se soustředila na palec medvídka pandy – jestli je skutečně příkladem špatného návrhu – nebo naopak slouží pandovi ke sbírání potravy velmi dobře. Závěrem své knihy Gordon poznamenává: Nesuďte tak rychle Boží stvoření, biologické orgány jsou nesmírně složité. A tak podrobná analýza ukazuje, že všechny uváděné příklady špatného designu jsou ve skutečnosti příklad dobrého designu.
Richard Dawkins a kniha „Slepý hodinář“
Další útok nacházíme v nedávné době v knize Slepý hodinář od ateisty Richarda Dawkinse. Hlavní idea jeho díla je prokázat, že evoluce odhaluje vesmír bez designu. Přírodní procesy jsou slepé, bez vědomí, nesledují žádný účel. Nemají žádnou mysl, žádné oči. Nemají žádný plán pro budoucnost, nemají žádnou vizi – tak charakterizoval Dawkins přírodní výběr – a uzavírá: Pokud chcete vidět za nimi nějakého hodináře, je to slepý hodinář. Domnívám se že přesně to je jádro všech materialistických výpovědí – představa, že život na zemi je produkt přísně přírodních procesů za kterými není žádný design a záměr. Na podpoření své argumentace vytvořil program na počítači Apple Computer. Podle tohoto programu můžete měnit různé bioformy. Od počátku můžete sledovat a ovlivňovat jejich vývoj. Vývoj ovšem není náhodný a závisí na osobě, která sedí u klávesnice a na tom, jak svými zásahy modelový vývoj ovlivňuje a řídí ho v každém kroku. A tak program, který byl vlastně původně určen k tomu aby prokázal životnost neřízených procesů ukazuje naopak, že pouze řízený výběr podle přesného plánu vede k zvyšování úrovně. Je to test kreativity operátora, ne model přírodních procesů. Řada biologů také vznesla námitku, že časové relace vůbec nesedí. Čas se zde představuje zcela nerealisticky. Je známo, kolik změn můžete očekávat, ale program vlastně představuje mnohem delší – nepředstavitelně delší časové období pro změny, než které bylo kdy k dispozici, i když jste zastánci dlouhé chronologie. Takže po 200 letech argument Williama Paleye odolal a je plně obhájen.
Úžasný argument designu ve vesmíru
Nové argumenty pro nebeského hodináře pocházejí především nyní z úžasného plánu, který nacházíme ve vesmíru, v přírodě, i přírodních zákonů samotných. Při vzniku života jdeme od nulové funkce k plné funkčnosti. To není skok, který by bylo možné vysvětlit. Jestliže vezmete nejjednodušší formu života, a přerušíte všechny chemické vazby, pak jaká je v ideálním chemickém prostředí pravděpodobnost, že se uspořádají zpět a vytvoří nejjednodušší živou buňku? Šance je nepředstavitelně malá, potřebujete v pravděpodobnostním výpočtu číslo se 100 miliardami nul.
Jestliže v ideálním prostředí nepřijdeme o žádné stavební kameny – šance je nepředstavitelně malá, nikdy nic takového nebylo pozorováno. Rozumný závěr – je to asi nemožné. Knihy o teorii informace a molekulární biologii, například od Yockeyho přinášejí zajímavá sdělení. Sám autor, agnostik, říká: Jestliže někdo čte moji knihu, nikdy nemůže dojít k závěru, že přírodní procesy mohly vyprodukovat byť i ten nejjednodušší organizmus. Není-li tu nejmenší šance, náš závěr je pak naprosto přirozený – musel tu být nadpřirozený zásah. Dnes důvody pro víru v Boha jako Stvořitele jsou silnější než kdykoliv dříve.
