Od prvního vydání Darwinovy knihy „O evoluci druhů“ 24. listopadu 1859, vyšla najevo řada faktů {vědeckých objevů} hovořících zřetelně proti evoluční teorii. Přesto však víra v evoluci, v teorii Velkého Třesku a v miliardy let starou Zemi, hluboce zakotvila v myšlení, v hodnotovém systému a v celkovém nasměrování moderní společnosti a v průběhu času nabyla tato ideologie bez nadsázky fundamentalistický {fanatický} charakter. Totiž v žádné jiné oblasti moderní vědy nejsou lidé kritizující {zpochybňující} evoluční víru napadáni tak agresivně a osobně, jako právě v oblasti výzkumu. Každému, kdo se pokusí vyjádřit pochybnosti {nesouhlas} s evoluční vírou, je různými způsoby znemožněno účastnit se {přispívat do} debaty o původu života a nezřídka je přitom hrubě napadán a zesměšňován.
Neústupnost a tvrdohlavost panující dnes ve vysokých vědeckých kruzích, ve vzdělávací sféře a v mas-médiích v otázce stvoření vs. evoluce silně připomíná tvrdohlavost, se kterou Římsko-katolická církev středověku obhajovala svůj vymyšlený světo-názor. Dne 31. října 1517 publikoval reformátor Martin Luther svých 95 tezí, prostřednictvím kterých zpochybnil ve své době široce rozšířenou praxi prodávání tzv. odpustků. Tento jeho čin odstartoval řetězovou reakci, která nakonec vedla k Reformaci. Podobně i zde předkládaných 95 tezí proti evoluci mají za cíl přispět k přehodnocení evolučních, materialistických a naturalistických postojů v otázce původu života.
Jako autoři si přejeme prostřednictvím této publikace udělat maximum pro to, aby v debatě o původu lidstva {i původu života na Zemi a původu vesmíru} bylo možné svobodně nakládat s vědeckými poznatky a svobodně vyjadřovat nejrůznější – neevoluční – interpretace vědeckých faktů z různých filozofických úhlů pohledu. Prakticky ve všech dobách existovalo velké množství nejrůznější filozofické, ideologické a vědecké literatury týkající se historie a původu života a vesmíru. Pokud byste nalezli přesvědčivý důkaz, že jeden nebo více zde předkládaných argumentů proti evoluční teorii není pravdivý, žádáme vás, abyste nám to laskavě oznámili. Děkujeme!
Vědecká kritika materialistické filozofie
Na začátku uvádíme 4 výstižné citáty známých osobností k tomuto tématu. Posudte sami.
Kdyby šlo ukázat, že existuje nějaký složitý orgán, který nemohl vzniknout četnými postupnými malými modifikacemi, pak by se moje teorie absolutně zhroutila. (Charles Darwin)
Neexistuje natolik absurdní myšlenka, aby si ji lidé nepřivlastnili, podaří-li se je přesvědčit, že jde o všeobecně uznávanou pravdu. (Arthur Schopenhauer)
Ve skutečnosti si lidé kladou jen dvě otázky: jak to začalo a jak to skončí? (Stephen Hawking)
První doušek ze šálku přírodních věd vás přivede k ateizmu, ale na dně šálku čeká Bůh. (Werner Heisenberg)
Předmluva
31. prosince 2008, přesně v době zahajování Darwinova roku 2009, se v novinách Die Zeit objevil dvoustránkový článek s titulkem „Díky, Darwine!“ I celé další čtyři strany byly věnovány tématu evoluce. Ony díky patřily muži, který se narodil před 200 lety, a jehož přelomové dílo On the Origin of Species(O původu druhů) vyšlo před 150 lety. Již filozof Immanuel Kant (1724-1804) pyšně tvrdil, „Dejte mi hmotu, a vytvořím vám svět.“ O padesát let později se francouzský matematik a astronom Laplace (1749-1827) rovněž chlubil Napoleonovi, „Moje teorie nepotřebují hypotézu ‚Bůh’“. Tihle lidé i další otcové vědeckého ateizmu hledali takové vysvětlení původu života, ve kterém by už nefiguroval Bůh. Zdánlivé spásné východisko jim poskytl Darwin, který přišel s myšlenkou, že je možné vysvětlit vývoj života „přirozeným způsobem“.
Je evoluce schůdné řešení?
Pouhý zběžný pohled do říše života nás přesvědčí o tom, že vše je tam do důsledků důkladně a cíleně promyšleno: vorvaň, savec, je vybaven tak, že z hloubky tří tisíc metrů se na hladinu dostane, aniž by se u něho projevila nemoc z dekomprese. Celá ta plejáda mikroskopicky malých bakterií v našem zažívacím traktu má zabudovány elektrické motorky, které obstarávají pohyb vpřed i dozadu. Ve většině případů je třeba, aby byly orgány živého těla (např. srdce, játra, ledviny) plně funkční. Neúplné, teprve se vyvíjející orgány jsou k ničemu. Každý, kdo zastává Darwinovy názory, si musí uvědomit, že evoluce nesleduje žádný cíl vytvořit nakonec zcela funkční orgán. Evoluční biolog G. Osche poznamenal docela trefně, „Živé organizmy se nemohou během určitých fází evoluce chovat jako majitel továrny, a za účelem renovací dočasně přestat fungovat.“
Kde se tu vzal život?
Ve světle všeho toho dnešního evolucionistického povyku se člověk ptá sám sebe: kde se tu život tedy vlastně vzal? Evoluční teorie netuší ani v nejmenším, jak by se mohla živá hmota vyvinout z hmoty neživé. Stanley Miller (1930-2007), jehož „pokusy s prebiotickou polévkou“ uvádí od 60. let každá učebnice biologie, připustil o čtyřicet let později, že žádná ze současných hypotéz o původu života není přesvědčivá. Nazývá je všechny „nesmysly“ či „chemické fantazie“. Mikrobiolog Louis Pasteur (1822-1895) vyslovil něco velmi podstatného, „Život může vzniknout zase jen ze života“.
Proč bylo napsáno pětadevadesát tezí této knihy?
Přívrženci evoluce považují svou doktrínu ohledně původu života a světa za vědeckou teorii. Podle Karla Poppera musí být empirická teorie vyvratitelná. To znamená, že i evoluční teorie musí být v zásadě vyvratitelná. Proto byly napsány teze obsažené v téhle knize. Ve vědě se nejlépe argumentuje tehdy, můžeme-li na problém aplikovat přírodní zákony, a jejich pomocí vyloučit určitý proces nebo proceduru. Přírodní zákony neznají výjimky. Z tohoto důvodu je „perpetuum mobile – stroj, který by se po nekonečnou dobu bez dodávání energie sám pohyboval“, produktem fantazie. Dnes víme to, co Darwin vědět nemohl, a sice že v buňkách všech živých organizmů existuje téměř nepředstavitelné množství informací, a navíc v té nejkoncentrovanější formě, kterou známe. A právě informace řídí růst a činnost všech orgánů; řídí všechny procesy probíhající v tom kterém tvorovi i produkci všech látek v těle (například 50 000 proteinů v lidském těle). Systém života podle evolucionistů by pak mohl fungovat pouze tehdy, kdyby ve hmotě existovala možnost vytvářet náhodnými procesy informace. Informace však nejsou vlastností hmoty: Informace je nehmotná veličina; proto není vlastností hmoty. Přírodní zákony nemateriálních veličin, zejména teorie informace, říkají, že hmota nikdy nemůže vytvořit nehmotnou veličinu. Navíc nesou s sebou to, že informace může vzniknout jedině aktem tvůrce vybaveného inteligencí a vůlí. Takže je nám jasné, že ten, kdo pokládá evoluci za schůdné řešení, věří ve „věčný pohyb informací“ (tj. v cosi předepsaného univerzálně platnými zákony přírody). Zmíněné problémy proberu podrobněji v kapitole „Teorie informace (teze 76-83)“, kterou jsem osobně přispěl do této knihy.
Závěr
Autoři Pětadevadesáti tezí proti evoluci jsou toho názoru, že evoluční učení je jedním z největších bludů ve světových dějinách. Kdyby šlo o čistě vědeckou otázku týkající se té či oné vědecké disciplíny, nerozepisovali by se o ní tak široce, aby ji důkladně vyvrátili. Ale zde jde o něco jiného. Otázka našeho původu nás nemůže nechat lhostejnými, protože je niterně spojena s otázkou existence Boha. Pokud jde totiž o autenticitu Bible, přicházejí v úvahu pouze dvě možnosti, A1 a A2
A1: Je pravda, že původ i nezměrná rozmanitost života mohou být vysvětleny výhradně základními zákony chemie a fyziky, a tak často citovanými evolučními faktory jako jsou mutace, rekombinace, výběr, izolace, dlouhá časová údobí, náhoda a nutnost, jakož i smrt. V důsledku toho už Boha nepotřebujeme, a Bible zřejmě vychází ze zcela pohanských zdrojů. Jde o knihu vymyšlenou lidmi, a pojmy jako nebe a peklo nebo zmrtvýchvstání a poslední soud vycházejí z lidské fantazie a pro člověka nejsou důležité. Nebo
A2:To, co nám Bůh sdělil v Bibli, je pravda. Takže Bůh Bible je jediným živým Bohem a evoluce pomíjivým vědeckým omylem. Ze smrti nevzchází další život, jak tvrdí evolucionisté; jde spíše o důsledek odloučení od Boha. V Bibli můžeme věřit každičkému slovu, podobně, jako se Ježíš modlil k Bohu, svému Otci: „Tvé slovo je pravdivé“, a jak otevřeně prohlašoval apoštol Pavel, „Věřím všemu, co stojí psáno“. Po své fyzické smrti budeme vzkříšeni, a budeme se zodpovídat před Bohem; a nebe i peklo opravdu existují.
Účel a cíl této knihy
Její pojetí jako Pětadevadesát tezí se vědomě hlásí k Pětadevadesáti tezím Martina Luthera. Luther odstartoval ve své době revoluci, která měla celosvětový dopad. Zdůrazňoval totiž, že Bible pochází z jediného božského zdroje, a na základě tohoto měřítka se mu dařilo odhalovat četné nepravosti a bludná učení Římskokatolické církve své doby. Doufám, že Pětadevadesát tezí bude mít podobný účinek.
Ředitel a profesor Dr. Werner Gitt
Až do odchodu do důchodu roku 2002 byl Werner Gitt téměř 25 let ředitelem a profesorem na Federálním fyzikálně-technickém institutu v Brunšviku (Braunschweig, Německo).
***
