Ardipithecus opět: recyklovaný opočlověk

http://creation.com/ardipithecus-again

Vydáno: 4. října 2009 (GMT+10)

Foto: Suwa a kol., Science 326(5949), 2. října 2009, DOI: 10.1126/science.1175825.Lebka Ardipithecus ramidus. Zdá se, že poslední série publikovaných prací představuje usilovné snahy o co nejpřesnější stanovení jeho anatomických parametrů. Takto silně fragmentovaná a neúplná lebka však například ponechává velký prostor pro spekulace a zkreslení výkladu. Odhad objemu jeho mozku je ještě menší než u šimpanze.

Recyklovaný opočlověk

Carl Wieland

Noviny a zpravodajské weby jsou plné tvrzení o tvoru, kterého někteří stále považují za „nového“ kandidáta na evolučního předka člověka. Většina článků se jmenuje Ardipithecus ramidus (často jen „Ardi“) a vysvětluje, že se ve skutečnosti jedná o podrobnou reanalýzu fosilní kategorie, která je známá už léta, ale přesto znepokojení kreacionisté nebo škodolibí skeptici nadále žhaví telefonní linky. Možná to není překvapivé, vzhledem k novinářskému pokušení vymýšlet titulky jako „Ardi byl dříve než Lucy, nalezen nový nejstarší hominid“ – přestože v samotném článku se uvádí, že kosti byly poprvé objeveny v roce 1994!1 Ve skutečnosti, ačkoli se zejména v médiích objevuje mnoho evolučních obratů, zatím jen nemnozí tvrdí, že jde o „důkaz evoluce“; spíše jde o snahu získat body a vyřešit vnitřní problémy v rámci komunity již zavedených „pravověrných“ věřících v evoluci člověka.

Obvykle se vyhýbáme ukvapeným reakcím, ale protože jsme o stejném ardipithekovi psali podrobněji už před 15 lety, mysleli jsme si, že by návštěvníci stránek creation.com měli „v hlavních zprávách“ (které nemají být podrobnou analýzou) o celkovém obrazu najít alespoň tuto rychlou odpověď, a zejména upozornění na tyto starší práce, aby mohli lépe porozumět tomu, o čem se píše.

Doporučujeme vám, abyste před dalším čtením otevřeli článek dr. Jonathana Sarfatiho z roku 2001 v časopise Journal of Creation o tomto tvoru, který se ve stejném roce objevil na obálce časopisu Time, a pozorně si jej přečetli: viz Údajný opočlověk v časopise Time (opět) klopýtá!

Většina čtenářů titulků nezjistí, jakým způsobem byly kousky fosilií rozptýleny na vzdálenost větší než 1,5 kilometru!

Ačkoli se už na sestavení a analýze nálezu pracuje nesmírně dlouho, většina čtenářů titulků nezjistí, jakým způsobem byly kousky fosilií rozptýleny na vzdálenost větší než 1,5 kilometru! Viz zpráva dr. Dona Battena z roku 1994 v časopise Journal of Creation, Australopithecus ramidus – „chybějící článek“? Všimněte si, že jména časopisu (tehdy TJ) i tvora (tehdy australopithecus, později ardipithecus) se od té doby změnila. Ale je to stejný nález jako ten, o němž se nyní píše v titulcích.

Mezi nejnovější tvrzení patří, že ardipithecus je opicím i lidem podobnější, než se dosud předpokládalo. Pro někoho, kdo již věří v evoluci, to posiluje poměrně nekontroverzní závěr, že pokud je ardipithecus v lidské linii, pak se lidé nevyvinuli z předka podobného šimpanzům, ale spíše ze společného předka, který se nepodobá ani lidem, ani dnešním šimpanzům. I kdybych byl evoluční věřící, toto je stěží věc, která by ospravedlňovala výroky typu „obrací obecnou představu evoluce člověka vzhůru nohama“.2

Mapa lokalit zobrazující místa nálezu původních fosilních pozůstatků A. Ramidus (▲) v povodí řek Aramis a Adgantoli v oblasti středního Awaše v Etiopii. Klikněte pro zvětšení.

V našich článcích v této službě již léta odkazujeme na podrobné práce evolucionistických anatomů, k nimž patří Charles Oxnard, a upozorňujeme na to, že existuje široká skupina dnes již vyhynulých fosilních tvorů, která je méně podobná moderním opicím a moderním lidem než opice a lidé navzájem. Oxnard dospěl k závěru, že australopitékové (hlavní prvek v této skupině) nepatří do lidské linie. Samozřejmě s ním souhlasíme. Zdá se, že do této skupiny patří také ardipithecus; když byl v polovině 90. let minulého století objeven značně fragmentární exemplář, byl původně řazen do stejného rodu a nazýván Australopithecus ramidus. Tim White, ředitel Centra pro výzkum evoluce člověka na Kalifornské univerzitě v Berkeley, tvrdí, že ardipithecus není společným předkem opic a lidí. Říká však, že „je to nejblíže, kam až se nám dosud podařilo dojít“.

Měl Ardi znaky, které naznačují vzpřímenější postoj než moderní opice? Dost možná, dokonce pravděpodobně. Ale to měl i australopitékus/homo habilis. Obě skupiny měly také vlastnosti, které je předurčovaly k životu na stromech. A CT snímky lebek australopitéků ukazují, že orgány rovnováhy („půlkruhové kanálky“) byly umístěny zcela jinak než lze předpokládat u tvora, který chodí obvykle vzpřímeně.

Stručně řečeno, význam Ardiho lze interpretovat buď v evolučním, nebo kreacionistickém rámci a zdá se, že nejnovější analýzy těchto recyklovaných kostí a tvrzení nepodporují stanovisko ani jedné strany. Jak je zmíněno na jiném místě, článek v časopise Nature z roku 1995 uvádí, že je „možné, že Australopithecus [nyní Ardipithecus] ramidus není předkem ani člověka, ani šimpanze…“3 A vše nasvědčuje tomu, že se od té doby vlastně nic nezměnilo.

V článku v časopise Nature z roku 1995 se uvádí, že je „možné, že [Ardipithecus] není ani předkem člověka, ani šimpanzů…“…. Od té doby se vlastně nic nezměnilo.

Podrobný článek v časopise CMI Journal of Creation (tehdy ještě pod názvem TJ) od dr. Josepha Mastropaola se jmenoval Objektivní test původu fosilních kostí a týkal se statistické anatomické analýzy kostí Ardipithecus ramidus kadabba (poddruh toho, který se v současnosti vystavuje). Souhrnný odstavec stojí za to citovat celý:

Souhrnně lze říci, že výsledky této objektivní statistické studie naznačují, že kost AME-VP-1/71 se jen málo podobá kostem lidským, nepodobá se kostem paviánů a nejvíce se liší od kostí šimpanzů. Kost paviána byla podobná šimpanzí a nepodobná lidské kosti. Šimpanz se nejvíce podobal člověku. Lidské kosti se nijak nepodobaly kostem opic nebo lidoopů. Tyto objektivní analýzy původu fosilních kostí proto naznačují, že závěr Haile-Selassieho a Robinsona, že Ardipithecus ramidus kadabba byl předkem opic a lidí, který chodil po dvou nohách, je za vlasy přitaženou spekulací.

Další informace o údajných lidoopech (kteří pokaždé spadají do stejných širokých kategorií) a o tom, jak se vypořádat s následky další „novinářské kampaně“ ve svém myšlení a myšlení svých známých, najdete na stránkách Otázky a odpovědi o lidoopech na stránkách creation.com. Sdílejte! Přivádějte lidi k solidním publikacím, jako je Journal of Creation – a pomozte vyzbrojit a vybavit Boží lid proti náporu všech podobných nesmyslů!

Odkazy

1. http://news.yahoo.com/s/ap/20091001/ap_on_sc/us_sci_before_lucy , zpráva AP, 1. října 2009 Zpět na text.
2. Ref. 1, citace C. Owena Lovejoye z Kentské státní univerzity. Zpět na text.
3. Gee, H., Uprooting the human family tree (Vyvrácení lidského rodokmenu), Nature 373(6509):15, 5. ledna 1995. Zpět na text.