Úvod Magazín Příroda a evoluce Darwinovo nemanželské duchovní dítě
Charles Darwin

Darwinovo nemanželské duchovní dítě

Pokud jste si mysleli, že Darwinova kniha O původu druhů je jeho originálním nápadem, čtěte dál!

Je Charles Darwin autorem evoluční teorie postavené na mechanismu přirozeného výběru? Je opravdu původním autorem této myšlenky nebo ji stihl pouze nejrychleji publikovat?

Autor: Russell Grigg
Přeloženo z článku: Darwin’s illegitimate brainchild, creation.com/brainchild

Koncept evoluce přirozeným výběrem je někdy označován za původní myšlenku Charlese Darwina, který o ní ve svých dopisech přátelům často mluvil jako o svém drahém „dítěti“. To však rozhodně neodpovídá skutečnosti. V lepším případě šlo o adoptované dítě, v horším o dítě nelegitimní.

Erasmus Darwin a James Hutton – 1794

V minulém čísle časopisu Creation jsme ukázali, že Charlesův dědeček, humanista Erasmus Darwin, předběhl svého vnuka s evolucí asi o 65 let svou knihou Zoonomia (1794) a že Charles pak použil téměř všechna témata a příklady uvedené v tomto díle ve své vlastní knize O původu druhů, vydané v roce 1859.1

Nyní se objevil nový důkaz, že skotský geolog Dr. James Hutton (1726-1797) formuloval teorii výběru již v roce 1794. Hutton je známý především jako člověk, který zastával názor, že Země je „nesmírně“ stará, určitě starší než několik tisíc let, protože odmítal biblickou Potopu a mylně tak předpokládal, že v rané historii Země nedošlo k žádným velkým katastrofám.2

Paul Pearson, profesor paleoklimatologie na Univerzitě v Cardiffu, nedávno nalezl ve Skotské národní knihovně dříve nepublikované dílo o třech svazcích a 2 138 stranách, které Hutton napsal v roce 1794. Nese název An Investigation of the Principles of Knowledge and of Progress of Reason, from Sense to Science and Philosophy (Zkoumání principů poznání a pokroku rozumu od rozumu k vědě a filosofii)3 a obsahuje celou kapitolu o Huttonově teorii „základní variability“.4

Hutton například uvádí, že mezi psy, jejichž přežití závisí „pouze na rychlých nohou a bystrém zraku“, pomalejší psi hynou a rychlejší přežívají, aby zajistili pokračování plemene. Pokud by však byl jemný čich „důležitější pro obživu zvířete“, pak by „přirozená tendence rasy, působící na stejném principu základní variability, vedla ke změně vlastností zvířete a k vytvoření plemene psů s dobrým čichem spíše než takových, kteří loví svou kořist díky rychlosti“. A dále: „Stejný ‚princip variability‘ musí ovlivňovat i ‚každý druh rostliny, ať už roste v lese nebo na louce‘.“5

James Hutton
James Hutton bývá označován jako geolog, lékař, výrobce chemických látek, přírodovědec a experimentální zemědělec. (Zdroj obrázku: Henry Raeburn, Public domain, via Wikimedia Commons)

Ostatní – 1831-1858

Kromě Jamese Huttona lze uvést několik dalších autorů, kteří mnoho let před Charlesem Darwinem publikovali články na téma přirozeného výběru.

William Wells (1757-1817) byl skotsko-americký lékař, který v roce 1813 popsal koncept podobný přirozenému výběru (práce vyšla až po jeho smrti v r. 1818). Jak uvádí, ve střední Africe jsou někteří obyvatelé „lépe uzpůsobeni k tomu, aby snášeli nemoci této země, než ostatní“. Tato rasa by se zřejmě následně rozmnožila, zatímco ostatní by se zmenšily. Dále prohlašuje, že „barva této vitální rasy… bude tmavá“ a „protože nejtmavší z nich se nejlépe hodí pro dané podnebí, stane se tato rasa nakonec nejrozšířenější, ne-li jedinou rasou v zemi svého vzniku“.6

Patrick Matthew (1790-1874) byl skotský sadař, který v roce 1831 vydal knihu On Naval Timber and Arboriculture (O námořním dřevu a arboristice), v jejíž příloze se krátce zmiňuje o přirozeném výběru a evolučních změnách. Matthew veřejně prohlašoval, že předběhl Charlese Darwina, a dokonce se na titulních stranách svých knih označoval jako „objevitel principu přírozeného výběru“.

Profesor Pearson zdůrazňuje, že Wells, Matthew a Charles Darwin získali vzdělání v univerzitním městě Edinburgh, „proslulém svými vědeckými kluby a společnostmi“, které bylo také Huttonovým rodným městem. Vyslovuje zajímavou domněnku, že „polozapomenutý koncept z jeho [Charlesových] studentských let se znovu vynořil v jeho mysli, když se snažil vysvětlit pozorování druhů a odrůd, která shromáždil během plavby na lodi Beagle“.7

Edward Blyth (1810-1873) byl mužem, jehož myšlenky ovlivnily Darwina pravděpodobně  nejvíce. Anglický chemik a zoolog Blyth napsal tři významné články o přirozeném výběru, které byly publikovány v časopise The Magazine of Natural History v letech 1835 až 1837.8 Charles o nich dobře věděl. Nejenže se jednalo o jeden z předních zoologických časopisů té doby, v němž publikovali články jeho přátelé Henslow, Jenyns a Lyell, ale navíc se zdá, že na Cambridgeské univerzitě v Anglii se dochovaly Darwinovy vlastní výtisky čísel obsahujících Blythovy články s Charlesovými ručně psanými poznámkami na okrajích!9

„Historický náčrt“ Charlese Darwina

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Po vydání knihy O původu druhů v roce 1859 byl Charles svými současníky zhusta obviňován, že neuznává svůj dluh vůči těmto a dalším předchůdcům, kteří psali o přirozeném výběru. Protesty natolik zesílily, že v roce 1861 považoval za nutné připojit ke třetímu vydání svého díla Historický náčrt, v němž uvádí některé z těchto dřívějších autorů. Poté, pod neustávající palbou kritiky, jej ve třech dalších vydáních postupně rozšiřoval, až nakonec v šestém a posledním vydání zmiňuje asi 34 dalších autorů, kteří již před ním psali o tom, jak druhy vznikají nebo se mění. O tom, co řekli, však poskytuje jen velmi málo informací, a i ty zůstávají uzavřeny v Historickém náčrtu, stranou od hlavní diskuse. Darlington označuje Historický náčrt za „nejméně spolehlivou zprávu, jaká kdy byla napsána“.10

Anglický satirik Samuel Butler jde ještě dále. V roce 1879 napsal knihu Evolution Old and New (Evoluce stará a nová), v níž Darwina obvinil, že znevažuje evoluční spekulace Buffona, Lamarcka a svého vlastního dědečka Erasma.

Novodobá obvinění z plagiátorství

Jedním z předních moderních evolucionistů, kteří tvrdili, že Darwin si „vypůjčil“ (někdo by řekl „opsal“) práce jiných, byl Loren Eiseley, který byl před svou smrtí profesorem antropologie a historie vědy na Pensylvánské univerzitě.

„Darlington obviňuje Darwina z ‚pružné strategie, která se nedá skloubit ani s průměrnou intelektuální poctivostí‘“.

Eiseley strávil desítky let pátráním po původu myšlenek připisovaných Darwinovi. Ve své knize z roku 197911 tvrdí, že „hlavní principy Darwinova díla – boj o existenci, variabilita, přírodní a pohlavní výběr – jsou plně obsaženy v Blythově článku z roku 1835“.12 Uvádí také tzv. „blythismy“ a použití neobvyklých slov u Darwina (jako je „inosculate“, což znamená „přecházet do“) poté, co se objevila v Blythově článku z roku 1836, podobnost formulací a Darwinův výběr podobných seznamů tvorů v podobných souvislostech.13

Zdá se, že Eiseleyho práce povzbudila další evolucionisty 20. století, aby se ozvali. Darlington obviňuje Darwina z „pružné strategie, která se nedá skloubit ani s průměrnou intelektuální poctivostí“.14 V roce 1981 se Hoyle a Wickramasinghe odvolávají na Eiseleyho „odvážný“ postoj a píší: „Darwin byl podle svých vlastních slov náruživým čtenářem cizích prací… Neměl však ve zvyku oplácet to, co dostal.“ A dále: „Důkazy neumožňují jiný závěr, než že tato [Darwinova] opomenutí byla úmyslná… vážný hřích opomenutí musí svět odborné biologie ještě odčinit.“15

Je pravda, že Charles ve své knize O původu druhů zmiňuje korespondenci s Blythem nebo informace, které od něj získal – o zvycích indického skotu, asijských divokých oslů a kříženců hus16 , ale jak poznamenává Eiseley: „Blyth sehrává pouze roli taxonoma a terénního pozorovatele.“17 Proč tedy Darwin tak neochotně přiznával Blythovi klíčový prvek své teorie? Proč necitoval Blythovy práce, které se zabývaly přímo přirozeným výběrem?

Odpověď: Pravděpodobně ze dvou důvodů.

  1. Blyth byl křesťanem a jak bychom dnes řekli, „kreacionistou“. Např. o sezónních změnách zbarvení zvířat (jako je zajíc bělák, který má v zimě bílou barvu) Blyth prohlašuje, že jde o „nápadné příklady záměru, které tak jasně a přesvědčivě dokládají existenci vševědoucí velké První Příčiny“.18 Zvířata podle něj „projevují nadlidskou moudrost, protože je vrozená, a tedy vštípená vševědoucím Stvořitelem“.19
  2. Blyth správně chápal koncept přirozeného výběru jako mechanismus, kterým se z populace odstraňují nemocní, staří a neschopní jedinci, tedy jako faktor zachování a udržení statu quo – stvořeného druhu.20 Kreacionisté jako Edward Blyth (a anglický teolog William Paley) viděli přirozený výběr jako proces početní redukce; to znamená výběr mezi několika znaky, z nichž všechny musí nejprve existovat, aby mohly být vybrány.

Závěr

Hlavní zásluhy za myšlenku evoluce přirozeným výběrem byly v novodobých dějinách přisouzeny Charlesi Darwinovi. I když je výběr sám o sobě reálně existujícím jevem, je naprosto neschopný vyprodukovat nové genetické informace nezbytné pro vznik nových vlastností. Většina hlavních myšlenek připisovaných Darwinovi, ne-li všechny, byly již před Darwinem diskutovány v odborné literatuře jinými autory. A tak nejenže tato údajně původní Darwinova myšlenka nebyla ve skutečnosti jeho, ale měla v jeho době již mnoho otců!

Alfred Russel Wallace
Alfred Russel Wallace... badatel, geograf, antropolog a biolog. (Zdroj obrázku: John William Beaufort (1864-1943), Public domain, via Wikimedia Commons)

Spravedlnost nebo strach?

Alfred Russel Wallace (1823-1913), žijící v Ternate na Malajském souostroví, samostatně vytvořil evoluční teorii téměř totožnou s teorií Charlese Darwina.21

Alfred Russel Wallace… badatel, geograf, antropolog a biolog.

V roce 1858 poslal Darwinovi kopii svého rukopisu o přirozeném výběru s názvem On the Tendency of Varieties to Depart Indefinitely From the Original Type (O tendenci odrůd neomezeně se odchylovat od původního druhu), v němž v ucelené podobě nastínil to, co je dnes známo jako Darwinova evoluční teorie.22 Darwinovi přátelé Charles Lyell a Joseph Hooker okamžitě zařídili, aby byl Wallaceův rukopis spolu se dvěma dříve nepublikovanými díly Charlese Darwina (esejem z roku 1844 a dopisem z roku 1857, jehož adresátem byl Asa Gray) přečten na nejbližším  zasedání Linnéovy společnosti v Londýně 1. července 1858.

Eufemisticky se mluvilo o čtení „společného dokumentu“, ale vše se odehrálo bez Wallaceovy osobní přítomnosti, dokonce bez jeho vědomí a svolení – byl stále na ostrově u pobřeží Nové Guineje! To také přimělo Charlese, aby urychleně dopsal své O původu druhů a 24. listopadu 1859 jej publikoval. Někteří považují tento takzvaný „společný článek“ nikoli za projev Darwinovy poctivosti, ale spíše za důsledek jeho strachu, že ho Wallace předběhne.

Brackman říká: „Wallace, nikoli Darwin, jako první sepsal úplnou teorii vzniku a rozrůznění druhů přirozeným výběrem… a v roce 1858 byl při vyhlášení této teorie o své prvenství oloupen“.23

Související články

Byl Darwin plagiátorem své evoluční teorie?

20. listopadu 2021

Jak je to s Darwinovým autorstvím? Historikové dospěli k jednoznačnému závěru, že existovala celá řada známých i méně známých vědců, kteří za časů Darwina a dokonce i před ním publikovala myšlenky, na kterých jsou Darwinovy práce založeny.

Evoluční naturalismus: prastará myšlenka

19. listopadu 2021

Mnozí se domnívají, že teorie biologické evoluce je Darwinovou originální myšlenkou. Ve skutečnosti již v 7. stol. př. Kr. uvažovali staří Řekové o principech biologické evoluce a stejně tak i řada středověkých učenců a filozofů…

Definování základních pojmů

17. listopadu 2021

Jeden z předních světových evolucionistů Dr. John Endler zveřejnil výsledky svého rozsáhlého výzkumu „přirozeného výběru” a dospěl k jednoznačnému závěru, že jeho výzkumy nepodporují myšlenku evoluce od mikrobů k lidstvu…

Dawkinsova podvodná argumentace na příkladu selekce živorodek duhových (gupek, pavích oček)

16. listopadu 2021

Richard Dawkins ve své knize Největší show pod Sluncem, chybně argumentuje, že přirozený výběr gupek ve volné přírodě je přesvědčivým důkazem evoluce…