Úvod Magazín Připravujeme Nejsou to Flintstounovi — jsou to Denisované

Nejsou to Flintstounovi — jsou to Denisované

Autoři: Carl Wieland a Robert Carter

V originále vydáno: 25. leden 2011

V roce 2008 byla v Denisově jeskyni, archeologickém nalezišti na jihu Sibiře, nalezena jedna kost prstu mladé dívky, údajně „stará 30 000 let“. Vypadala, jako by patřila modernímu člověku. Později byl nalezen ojedinělý zub, který se prý trochu lišil od moderních i neandertálských zubů a připomínal spíše Homo erectus.1,2 Z DNA obou exemplářů (podle jednoho badatele bylo jejich zachování „téměř zázračné“) byl získán návrh genomu, který ukazuje následující:
V jedné jeskyni se našly pozůstatky našich prvních příbuzných po Potopě, denisovanů. To však nutně neznamená, že bydleli pouze v jeskyních. Jeskyně jsou často velmi významné pro kočovné národy, které je mohou pravidelně navštěvovat za účelem rituálů nebo jako pohřebiště, protože jsou trvalé. Někteří dnešní lidé se také rozhodli žít v jeskyních – někdy v těch, které vytvořil člověk, jako například v těchto podzemních obydlích v australském Coober Pedy.
foto: Tas Walker


  • Oba exempláře ve skutečnosti pocházely ze stejné populace, i když od různých jedinců.
  • Genom nebyl typický ani pro moderního člověka, ani pro neandertálce. Má se za to, že pochází z odlišné populace, „sesterské skupiny“ neandertálců, nazývané „denisované“.
  • Denisované se stejně jako neandertálci zjevně mísili s moderními populacemi. Zejména někteří Melanésané, kteří se dnes vyskytují například na Papui-Nové Guineji, mají s denisovany společné jedinečné geny. Denisované se však zřejmě nemísili s předky ostatních moderních lidí, na rozdíl od neandertálců, jejichž geny se nacházejí daleko za hranicemi Afriky.3

Stejně jako v případě neandertálců (od nichž se tito denisované pravděpodobně odštěpili) vyvracejí důkazy o hybridizaci jakoukoli představu, že by se jednalo o něco jiného než potomky Adama po „babylonské věži“.

„Taková genetická izolace byla pravděpodobně výsledkem dalšího rozpadu již tak roztříštěného lidského genofondu po Bábelu, zejména během drsných staletí doby ledové po Potopě.“

Je pravděpodobné, že takových odlišných (ale zřetelně lidských) populací se může objevit ještě více. Taková genetická izolace byla pravděpodobně výsledkem dalšího rozpadu již tak roztříštěného lidského genofondu po Bábelu, zejména během drsných staletí doby ledové po Potopě. Malé skupiny, které se před migrací do vzdálenějších oblastí dostaly do sporadického vzájemného kontaktu, jsou nejpravděpodobnější příčinou toho, že přibližně 5 % genomů některých melanéských populací vykazuje „denisovanský“ původ.

Jedním z vedoucích výzkumníků tohoto projektu byl Richard Green z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. Uvádí k tomu:

„Na rozdíl od starší úhledné teorie, že moderní lidé migrovali z Afriky a nahradili neandertálce, vidíme dnes tyto velmi propletené dějové linie s více hráči a více interakcemi, než jsme si dříve představovali.“

„Můžeme se jen dohadovat, kdy a jak se oddělili, ale protože víme, že sdílejí geny s moderními lidmi, je jasné, že obě skupiny [neandertálci a denisované] plně patří do lidského rodokmenu.“

To svědčí o stavu evoluční paleoantropologie i evoluční paleogenetiky. Obraz, který se ještě před několika lety zdál tak jasný, se najednou komplikuje novými skutečnostmi. Kreacionistický výklad se však nemění. Všichni lidé na světě pocházejí z Noeho a jeho rodiny, kteří žili na zemi v prvních staletích po potopě. Z této populace pocházeli neandertálci a denisované. Můžeme se jen dohadovat, kdy a jak se oddělili, ale protože víme, že sdílejí geny s moderními lidmi, je jasné, že obě skupiny [neandertálci a denisované] plně patří do lidského rodokmenu.

Ze studie o denisovanech vyplynula ještě jedna zajímavá věc. Bylo snadné porovnat novou populaci s moderním člověkem, ale k porovnání s neandertálcem potřebovali vědci větší množství neandertálské DNA v lepší kvalitě, kterou by mohli sekvenovat. Výsledky byly překvapivé, protože se ukázalo, že neandertálci jsou si navzájem velmi blízcí, a to včetně jedinců ze Španělska, Německa, Ruska a Chorvatska. Jako skupina si byli mezi sebou bližší než kterákoli z moderních populací použitých ve studii. Skupina lidí z takto rozsáhlé oblasti byla navzájem velmi úzce spjata. Autoři použili výraz „drastické hrdlo lahve“, aby popsali to, co se podle nich muselo stát v prvních letech vývoje neandertálské linie. Nedomníváme se, že by bylo „drastické“ věřit, že neandertálci byli jednou rodinnou skupinou, která se v letech po Potopě rozšířila do západní Eurasie, při svém šíření se mísila s dalšími lidskými skupinami a nakonec vyhynula stejně jako mnoho jiných lidských skupin v historii.

Související články

DNA: Úžasná zpráva nebo převážně nepořádek?

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Design dekódování a editace: enzymy fungující jako dvojité síto

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Optimalizace genetického kódu: část 1.

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Selhání příběhu o pavím ocase

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.