Duch svatý
Kdo je Duch svatý?
Duch svatý, spolu s Otcem a Synem, tvoří Nejsvětější Trojici. Duch je třetí Božskou osobou a nezištným Božím darem pro všechny věřící. Tento dar nám poskytli Otec se Synem. Kristus nám před svým odchodem k Otci slíbil, že nezůstaneme sami, protože s námi bude právě prostřednictvím Ducha svatého (Jan 16,5-13). Je důležité si uvědomit, že Otec, Syn i Duch jsou si rovni, ačkoli každý z nich zastává jinou funkci a má jiný úkol. Duch svatý bývá ve výtvarném uměním tradičně zobrazován jako holubice (Jan 1,32), ale setkáme se i s jinou symbolikou (např. plamen, světlo a další). Slovník biblické teologie říká, že tvář Ducha zůstává zahalena, jeho přítomnost lze vyčíst ze znamení a můžeme vnímat jeho hlas. Avšak působení Ducha nikdy není přímé – činí prostřednictvím člověka, který je silou Ducha vnitřně schvácen a přetvořen.1 V Písmu se dozvídáme, že Duch není pouhou silou či vlivem, jelikož je možné ho zarmoutit, lhát mu či mu snad odporovat a rouhat se. Zároveň nás slyší a může k nám promlouvat. Navíc, pokud bychom ho vnímali jako sílu, budeme v pokušení uchvátit ji pouze pro sebe – lidé totiž mají tendenci si sílu přivlastňovat. Pokud však budeme Ducha vnímat jako osobu, začneme přemýšlet spíše o tom, jak může Duch „použít nás“, lépe řečeno jak se jím můžeme nechat vést. Neměli bychom se proto primárně zaměřovat na jeho moc, ale především na jeho vedení.2
Duch svatý sestoupil na první křesťany o letnicích, když se všichni věřící jednotně shromáždili v Jeruzalémě a modlili se (Skutky 1,12-14; 2,1-4). Od té doby naplňuje Duch naše životy a srdce láskou, stejně jako kdysi naplnil životy našich předků. Díky Kristovu vítězství na Golgotě a jeho oslavení se nám dostalo takového daru – proto je přijetí Ducha svatého velice důležité, neboť je výsledkem opravdového společenství s Bohem. Jeho dílo je mnohonásobné a působí na všechny aspekty našeho života. Duch zpřítomňuje Ježíšovo dílo a uskutečňuje ho v životě věřících. Pomáhá nám odhalit a nenávidět hříchy a zlo, zároveň nás učí odpuštění a dává nám jistotu spasení. Napomáhá nám vnímat bytí kolem nás a vzbuzuje v nás chuť do života, kterým nás provádí, jakožto náš nejvěrnější průvodce. Ducha však nemůžeme jen tak „získat“ ani si ho zasloužit, je třeba se za něj modlit a být vděčný.3
Letnice jsou svátkem římskokatolické církve, jímž vrcholí padesátidenní oslava Velikonoc. Desátý den po svátku Nanebevstoupení Páně je oslavováno seslání Ducha svatého na apoštoly. Letnice slaví katolíci a pravoslavní, v židovské víře je svátek spojován s předáním Zákona na Sinaji.4
Význam pro život
Důležité je mít na paměti, abychom žili z moci Božího Ducha a nepodléhali tomu, k čemu nás stahuje naše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti totiž směřují proti Duchu a upřednostňují věci tělesné nad duchovními hodnotami. Život dle přirozenosti našeho těla vede k sobectví, sebestřednosti a životu dle žádostí. Naopak život naplněný Duchem znamená přijmout lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu a věrnost. Nechme se tedy Duchem vést, naslouchejme mu a nechme se jím proměňovat. Buďme za něj vděční a prosme o jeho dary. Ten, kdo odmítá Ducha svatého, totiž odmítá společenství s Kristem – a takovému člověku není možné pomoci, protože jen skrze něj je možné dojít spasení. Život naplněný Duchem je život harmonický a vyrovnaný. Člověku, který Ducha přijme, se mnohem lépe žije, protože z něj Duch dělá nového, laskavého člověka. Dovolte proto svá srdce naplnit láskou a uvést se do intimního vztahu s Bohem. Duch svatý je totiž darem lásky. Je tím, kdo sjednocuje a vytváří společenství. Mění lidská srdce – ti, kteří přijmou Ducha mají ze srdce rádi a jeví opravdový zájem o druhé. Pokud mu skrze modlitbu otevřeme svá srdce a dáme mu prostor ve svém životě, budeme zakoušet Boží blízkost a neustále proudění lásky.
Redakce Genesis Era
