Úvod Magazín Rodina a děti Duchovní život

Duchovní život

Je vhodné psát o duchovním životě ve společnosti, která je stále víc ateistická? Není to něco, co se do dnešní doby nehodí, protože jsme přece dál, doba se posunula a duchovno je snad pouze pro naivní jedince, kteří si nevědí rady se životem? Dovolím si ale připojit otázky: je třeba psát ve společnosti, která se stále méně tělesně hýbe o potřebě pohybu pro náš život? Je třeba psát ve společnosti, kde se pití alkoholu (eventuálně kouření tabáku) považuje za normu, je třeba psát o škodlivosti alkoholu/tabáku?

Asi jsem si dovolil dost, ale tak jako člověk potřebuje pohyb, tak jako alkohol a tabák (samozřejmě i jiné drogy) člověku škodí, tak také člověk potřebuje naplnit svoji duchovní potřebu, a tak také opomíjení duchovnosti člověku škodí. Jako lidé máme fyzické potřeby – jídlo, pití, vzduch, pohyb atd. Máme potřeby v duševní oblasti, to znamená schopnost přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet, vytvářet nové věci, aktivně se zúčastňovat dění kolem sebe, adaptovat se na nové situace… Máme také potřebu sociálního zdraví, tedy vztahů s nejbližšími, ale i vzdálenějšími lidmi.

A je třeba dodat, že máme potřebu i duchovního zdraví, nebo jinak řečeno potřeby v duchovní oblasti. Odpuštění druhému, mluvení pravdy, morální, laskavé jednání, korektnost ve vztazích, vděčnost, pomoc druhým…, to také patří do duchovní roviny našeho života. Potřebujeme „to“? Určitě, pouze to nezařazujeme do duchovní sféry. „Buďte vděčni a s vděčností v srdci oslavujte Boha“ (Koloským 3,15.16), „vaše slovo ať je vždy laskavé“ (Koloským 4,6), „přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, co je hodné láska, co má dobrou pověst…” (Filipským 4,8), „ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání…” (Galatským 5, 22-23), „všechno ať se mezi vámi děje v lásce“ (1. Korinským 16,14), „dejte si pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro druhé“ (1. Korinským 8,9), „nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12,21), „v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe, každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“ (Filipským 2, 3-4) atd. To všechno jsou citace z Bible. Do jaké oblasti lidského života je zařadíme?

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Ale pojďme ještě dál. Člověk se ptá, jak to bude s budoucností. Je to přirozené, protože jde o jeho kvalitu života. Pan profesor Matějček, psycholog, podotýkal, že každý člověk potřebuje otevřené dveře do budoucnosti. A to zvláště v současné době, kdy válečné konflikty, přírodní katastrofy, nevraživost mezi národy, sucho, migrace atd. příliš optimismu nepřinášejí. A Bible na tyto otázky odpovídá. „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.” (Jan 14, 1-3) Dokonce poslední větou, kterou nám Ježíš sdělí v Bibli je: „Ano, přijdu brzo“ (Zjevení Jana 22,20).

A dovolím si jít ještě dál. Jsme my lidé a všechno, co je na zemi, pouze produkt náhody? Nahodilé věci obvykle nedávají smysl. Pokud by si vzal architekt papír a začal na něm dělat nahodile čáry, asi by se těžko dopracoval k tomu, že by to byl návrh rodinného domu. (Byť by nad tím seděl milióny let.) Náhoda může vytvořit snad i hezké věci, ale otázkou je, zdali použitelné. Pokud my lidé jsme produktem náhody, máme smysl života? Bible ale říká, že „na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ (1. Mojžíšova 1,1) a následně člověka, muže a ženu. Nejsme produktem náhody, ale jsme výtvorem architekta, který přesně věděl, co navrhuje a vytváří.

A co když se stane, že jsem po všech stránkách „na dně“. Ano, lékaři, psychologové, psychiatři mne mohou jistě pomoci. Ale vždy? Narušené vztahy, které mohou postihovat dospělé i děti, bezperspektivní budoucnost, smutek nad ztrátou toho nejbližšího, bezradnost při potřebě důležitého rozhodnutí… Mám pokračovat? Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Matouš 11,28). V průběhu času jsem již několikrát narazil na statistiku sebevražd, která říká, že čím religioznější oblast, tím méně sáhnutí si na život.

A tak bychom jistě mohli pokračovat dál a dál. Duchovnost, to není bití se v prsa, odříkávání náboženských textu, teatrální modlení. Naplnění duchovní oblasti, mně přináší jistotu, že moje existence není dána nějakou nahodilou souhrou nahodilých událostí, že mám před sebou otevřenou budoucnost, že se mám v životě o koho opřít, i když mně nikdo není schopen pomoct, že mám-li zatížené svědomí, mám přesto jistotu odpuštění, že mám někoho, kdo mne vede takovou cestou života, abych mohl prožívat dobré vztahy a smysluplný život. A tak, je to pro nás užitečné, ba dokonce potřebné?

Jan Dymáček
Redakce Genesis Era

Související články

Manželská krize

26. září 2022

„Není recept na šťastné manželství a jen bychom uváděli lidi v omyl, kdybychom předstírali, že jim můžeme posloužit."

Lhaní ve vztahu

19. září 2022

Lhát se nemá, na tom se asi shodnou v teoretické rovině všichni. Stejně jako slovo lež, se určitě nepokládá za hezké slovo.

Jak se vyrovnat s rozvodem?

12. září 2022

Otázka, jak se vyrovnat s rozvodem, jak vést život po rozvodu, jak se vyrovnat se samotou po rozvodu atd., je velmi složitá.

Jak se vyrovnat s minulostí?

29. srpna 2022

Otázku, jak se vyrovnat s minulostí, často doprovází uvědomění si, proč jsem to udělal nebo neudělal, proč jsem tak jednal nebo nejednal.