Důstojnost člověka, a její místo v kvalitě života
JUDr. Veronika Bauerová, MSc. Napsala: „Lidská důstojnost je součást samotného lidství člověka, a vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s předmětem“. Důstojnost člověka není jako autorita, kterou je možné získat nebo také nezískat. Důstojnost je daná a člověk jí má proto, že je člověkem. Nemůže ji ztratit, ani mu jí nikdo nemůže vzít. A to ani ve chvíli, kdy se sám člověk nechová důstojně. Právo na důstojnost každého člověka je zakotvena jak v Ústavě České republiky, tak ve Všeobecné deklaraci lidských práv. V Listině základních práv EU je dokonce napsáno, že „lidská důstojnost není jen základním právem jako takovým, ale představuje samotný základ základních práv“. Lidská důstojnost je tedy základní hodnotou evropské společnosti.
Lehce se to napíše, dobře se to čte, ale žel, může to být pouze teorie. V koncentračních táborech, ale i v pracovních táborech minulého režimu byla pošlapávána jakákoliv důstojnost člověka. Šikana útočí na důstojnost šikanovaného, někdy i nadřízený může upírat důstojnost jemu podřízených. Ještě horší ale je, když člověk má sám o sobě nízké mínění a nepociťuje žádnou důstojnost před sebou samým. Nejsem nic, nic nedokáži, nic neumím, jsem ten poslední atd., prostě pocit méněcennosti. Může to být dáno psychickým rozpoložením, zakomplexovaností, ale i tím, že člověka do takového stavu přivedou jemu blízcí lidé. Spolupracovníci, spolužáci, dokonce někdy i vlastní rodiče. Ale když vnímání vlastní důstojnosti přímo ovlivňuje kvalitu vlastního života, potom je nezbytné s tím stavem něco dělat. Určitě je možné najít odborníka, který pomůže rozklíčovat tento problém a vést takového člověka ke znovunabytí důvěry sama v sebe.
Zajímavé ale je, že odborníci hovořící o myšlence lidských práv ukazují na skutečnost, že tyto hodnoty mají původ v křesťanském myšlenkovém bohatství Evropy A odkazují na křesťanská společenství jako jsou Valdenští, Jednota bratrská atd. Ukazují, že právě tam „začala zrát idea univerzálně pojatých práv jedince, lidské důstojnosti pro všechny“. (JUDr. Veronika Bauerová, MSc.) „Koncept lidské důstojnosti má kořeny v křesťanství“. (Svobodová Zuzana, Důstojně a radostně. Příspěvek k lidskoprávnímu, občanskému a etickému vzdělávání. Středokluky: Zdeněk Susa, 2012. 158 s.) A právě u tohoto zdůraznění křesťanského vlivu je dobré se zastavit.
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gen 1,27) Zde není řeč o žádné hierarchii ve smyslu důstojnosti člověka. Všichni jsme vyšli z ruky Boží. Dokonce Jób ostře realisticky až drsně dodává: „z života matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím“. (Jób 1,21) Jinými slovy, jsme si všichni rovni. Bohatství, postavení, popularita, ale ani vzdělání, nic nepřidává, ale ani neubírá na lidské důstojnosti se kterou se člověk rodí a nikdo mu ji nemůže vzít, i když má pocit, že tomu tak je. „Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3,26-28) „Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.“ (Jakub 2,1) „Dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;“ (Filipským 2,2-3)
Je nutné ještě pokračovat v citaci biblických textů? Všichni jsme vyšli z ruky Boží, všichni jsme si před Bohem rovni, všichni jsme zhřešili, ale všichni mohou být vykoupeni (viz Jan 3,16 „Tak Bůh miloval svět, že dal svého Syn, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný…“. A Bible pouze dodává, abychom tuto skutečnost respektovali.
Je možné, že se někdo bude pokoušet narušit naši důstojnost, nebo nám ji dokonce nějakým způsobem vzít. Je možné, že i my se můžeme cítit ponižováni, nedoceněni, zakoušející pohrdání ostatních a prožívající pocit méněcennosti. Potom si uvědomme, že Bůh nás stvořil ke svému obrazu a všichni jsme jedno v Kristu Ježíši. A to nám dodává sebevědomí a jistotu vlastní důstojnosti, i když se děje cokoliv.
Jan Dymáček
