Eucharistie
Pesach je židovský svátek, který připomíná vyjití izraelitů z egyptského otroctví. Někdy se také nazývá svátek nekvašených chlebů, protože právě nepoužívání kvasu je pro tento svátek typické – připomíná spěšný odchod z Egypta.2
Večeře Páně
Společné poslední hodování učedníků, Velikonoční příběh Jidášovy zrady nebo alespoň slavný Da Vinciho obraz zná jistě každý. Kristova poslední večeře je velice důležitá událost, a to z mnoha důvodů. Ježíš již věděl, že se vydává na smrt. Před slavením svátku Pesach tedy svolal své učedníky a večeřel s nimi. Při večeři
“Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: ‘To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.’ Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: ‘Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.’ ”(Lukáš 22,19-20)
Základem této večeře byl nekvašený chléb (nekvašený proto, že kvas je v bibli symbol hříchu) a kalich, které symbolizují Ježíšovo tělo a Ježíšovu krev. Podstatnou částí obřadu je právě vzdání díků před konzumací těchto symbolů, ze kterého pochází název Eucharistie.
Mytí nohou
Pokud se maličko vrátíme k tomu, co předcházelo večeři Páně, setkáme se s již ne tak široce známou událostí. Před samotnou večeří připravil Ježíš vodu do umyvadla a začal učedníkům mýt nohy (Jan 13,5). Tento obřad má jasnou symboliku, kterou sám Ježíš vykládá: “Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte pravdu, neboť jím jsem. Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. Dal jsem vám příklad, abyste se chovali, jako jsem se já zachoval k vám.” (Jan 13,13-15)
Tento obřad se před katolickou mší dodnes praktikuje během oslavy Velikonočních svátků. V Církvi adventistů však předchází každému podávání chleba a kalicha. Umývání nohou neslouží k fyzické očistě, ale jde o symbol očištění srdce.3
Obřady dnes
Církev Adventistů slaví Večeři Páně obvykle čtyřikrát do roka.4 Stejně jako večeře Páně byla určena apoštolům, je i slavení Eucharistie určeno věřícím křesťanům. Eucharistie není pouze vzdáním díků a připomenutím poslední večeře, i když to, co si během Eucharistie připomínáme, pramení právě z ní. Už jen samotné společné stolování je něco významného. Sdílení stolu, a navíc společného jídla (jeden chléb lámaný mezi všechny) je symbolem propojení, společenství mezi lidmi navzájem, ale i spojení s Ježíšem. Je to zároveň důkaz rovnosti všechpřed Bohem. Všichni jedí stejný chléb a pijí společně z jednoho kalicha. Podporuje to jednotu společenství.
Chléb a kalich
Metafory o Ježíši jako o chlebu či vinné révě se vyskytují ve všech evangeliich. Je však důležité oddělovat hmotný chléb, který nás nasytí a chléb života, který máme od Boha a nasytí nás tak, že nikdy nebudeme hladovět. Protože ‘nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst’ (Matouš 4,4). Důležité je přijímat Krista, Jeho nabídku odpuštění a spasení. Symbolicky přijímat jeho Tělo. “Já jsem chléb života, kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit”. (Jan 6, 35)
Eucharistie nebo také Večeře Páně je jedním ze základních náboženských obřadů již od doby Ježíšovy. Připomíná nám Ježíšovo obětování, díky kterému jsme vykoupeni z hříchu. Připomíná nám, že jsme součástí Božího společenství. A připomíná nám i to, že Kristus se jednou vrátí, aby nás spasil.
