Eugenika … smrt bezbranných
The legacy of Darwin’s cousin Galton
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Link na článek v angličtině: Eugenics … death of the defenceless
Autor: Russell Grigg
V originále vydáno: Eugenics … death of the defenceless, 25. února 2009
Francis Galton
Fotografie Darwin od TFE Graphics, Hitler a Galton od Wikipedia.org
Francis Galton (na fotomontáži vpravo) se narodil v roce 1822 v kvakerské rodině v anglickém Birminghamu. Byl vnukem Erasma Darwina z matčiny strany, a tedy bratrancem Charlese Darwina (na snímku vlevo nahoře) a po většinu svého dospělého života sdílel darwinovský agnosticismus a antagonismus vůči křesťanství.
Jako dítě se v 18 měsících naučil abecedu, ve dvou a půl letech četl, v pěti letech se učil nazpaměť básně a v šesti letech diskutoval o Iliadě.1 V roce 1840 začal studovat na Cambridgeské univerzitě medicínu a poté matematiku, ale kvůli nervovému zhroucení se mu podařilo získat pouze skromný titul bakaláře, a to v lednu 1844.2 Když téhož roku zemřel jeho otec, zdědil takové jmění, že už nikdy nemusel pracovat za účelem obživy.
Díky tomu měl bohatý mladý Galton volný čas nejen na „zábavu“, ale také na to, aby se věnoval řadě oborů, včetně průzkumu rozsáhlých oblastí jihozápadní Afriky, jehož zprávy mu v roce 1853 vynesly členství v Královské zeměpisné společnosti a o tři roky později i v Královské společnosti. V témže roce se Galton oženil s Louisou Butlerovou, jejíž otec byl ředitelem školy v Harrow.
Jako amatérský vědec s bezmeznou zvídavostí a energií napsal asi 14 knih a více než 200 článků.3 Mezi jeho vynálezy patřila „tichá“ psí píšťalka, dálnopisná tiskárna a různé přístroje a techniky pro měření lidské inteligence a částí těla; vynalezl mapu počasí a objevil existenci anticyklonů.
Interakce s Charlesem Darwinem
Vydání Darwinova Původu druhů v roce 1859 bylo bezpochyby zlomovým bodem v Galtonově životě. V roce 1869 Darwinovi napsal: „[V]yjití Vašeho Původu druhů vytvořilo skutečnou krizi v mém životě; Vaše kniha zahnala omezení mé staré pověry [tj. náboženské argumenty založené na designu] jako noční můru a byla první, která mi dala svobodu myšlení.“4
Z Nott, J. C. a Gliddon, G. R., Indigenous Races of the Earth, J. B. Libbincott, Philadelphia, USA, 1868. Obrázek.
Pseudovědecká ilustrace údajné evoluce lidských „ras“.
Údajně „vědecká“ ilustrace z roku 1868, která ukazuje, že černoši jsou méně vyvinutí než běloši, a naznačuje podobnost se šimpanzem.
Dokonce i slavný evolucionista Stephen Jay Gould poznamenal, že šimpanzí lebka je falešně zvětšená a „černošská“ čelist falešně prodloužená, aby naznačila, že „černoši“ patří ještě níže než opice. Tato ukázka nebyla z rasistické nebo „okrajové“ literatury, ale z jedné z předních vědeckých učebnic své doby. Dnešní militantní evolucionisté se rádi pohodlně vyhýbají společenským důsledkům svých myšlenek, ale historie ukazuje opak.
Galton „byl mezi prvními, kdo si uvědomil důsledky Darwinovy evoluční teorie pro lidstvo“.5 Věřil, že talent, charakter, intelekt atd. se dědí po předcích, stejně jako případný nedostatek těchto vlastností. Chudí tedy nebyli nešťastnými oběťmi svých poměrů, ale byli chudáky, protože byli biologicky méněcenní. To bylo v rozporu s převládajícím vědeckým názorem, že všechny tyto vlastnosti jsou dány prostředím, tj. tím, jak a kde byl člověk vychován.6 Galton věřil, že lidé, stejně jako zvířata, mohou a měli by být selektivně šlechtěni. V roce 1883 zavedl termín „eugenika“ [řecky εύ (eu), což znamená „dobře“, a γένος (genos), což znamená „druh“ nebo „potomstvo“] pro studium způsobů, jak zlepšit fyzické a duševní vlastnosti lidského rodu.
Galtonovy názory neponechávaly žádný prostor pro existenci lidské duše, Boží milost v lidském srdci, lidskou svobodu rozhodnout se být jiný, a dokonce ani pro důstojnost jednotlivce. Ve svém prvním publikovaném článku na toto téma z roku 18657 „popíral …, že rozumové schopnosti člověka jsou mu darem od Boha; popíral, že lidstvo je od dob Adama a Evy prokleto hříšností“; a náboženské cítění nepovažoval za „nic jiného než evoluční zařízení, které má zajistit přežití lidského druhu“.8
Pokud jde o smysl prvotního hříchu, napsal, že „[to] by podle mé teorie ukazovalo, že člověk nepadl z vysokého stavu, ale že rychle stoupá z nízkého … a že po myriádách let barbarství se náš rod teprve nedávno stal civilizovaným a náboženským.“9
V knize Hereditary Genius (1869) Galton všechny tyto myšlenky rozšířil a navrhl, že systém domluvených sňatků mezi významnými muži a bohatými ženami nakonec vytvoří nadanou rasu. Když si Charles Darwin tuto knihu přečetl, napsal Galtonovi: „V jistém smyslu jste ze svého odpůrce udělal konvertitu, neboť jsem vždy tvrdil, že kromě hlupáků se lidé příliš neliší intelektem, pouze horlivostí a pracovitostí…“ Galtonovy myšlenky mu nepochybně pomohly rozšířit jeho evoluční teorii na člověka. Darwin se o Galtonovi ve svém Původu nezmínil, ale ve svém Původu člověka (1871) se na něj odvolal neméně než jedenáctkrát.
V letech 1912, 1921 a 1932 se konaly tři mezinárodní eugenické kongresy, kterých se zúčastnili eugeničtí aktivisté z Velké Británie, USA, Německa, Francie, Austrálie, Kanady, Indie, Japonska, Mauricia, Keni a Jihoafrické republiky. K významným osobnostem, které podporovaly tyto myšlenky před druhou světovou válkou, patřili Winston Churchill, ekonom John Maynard Keynes, spisovatel vědeckofantastické literatury H. G. Wells10 a prezidenti USA Theodore Roosevelt a Calvin Coolidge. Galton obdržel v roce 1901 Huxleyho medaili od Antropologického institutu, v roce 1902 Darwinovu medaili od Královské společnosti, v roce 1908 Darwinovu-Wallaceovu medaili od Linneovy společnosti a čestné tituly univerzit v Cambridgi a Oxfordu; v roce 1909 byl povýšen do rytířského stavu. Navzdory těmto „poctám“ nebyl Galton v životě nejlepším obhájcem svých teorií. Trpěl mnoha dlouhotrvajícími nemocemi a navzdory dobrému intelektuálnímu původu jeho a jeho ženy neměli žádné vlastní děti, které by pokračovaly v jeho jménu a odkazu. Po jeho smrti v roce 1911 byla z jeho závěti financována katedra eugeniky a Galtonova eugenická laboratoř na Londýnské univerzitě.
Eugenika v praxi
Koncept zlepšování fyzických a duševních vlastností lidského rodu se může zdát na první pohled obdivuhodný. Historicky však způsob, jak ho dosáhnout, zahrnoval nejen zvyšování porodnosti „schopných“ prostřednictvím vybraného rodičovství („pozitivní eugenika“), ale také snižování porodnosti těch lidí, o nichž se předpokládalo, že takovému zlepšení brání, tedy „neschopných“ („negativní eugenika“).11
Například v roce 1913 měla třetina (a od 20. let 20. století více než polovina)12 států USA zákony umožňující povinnou sterilizaci osob držených ve vazbě, které byly považovány za „neschopné“. Výsledkem byla nucená sterilizace přibližně 70 000 obětí, včetně zločinců, mentálně retardovaných, drogově závislých, chudáků, slepých, hluchých a lidí s epilepsií, tuberkulózou nebo syfilidou. V jediném městě Lynchburg ve Virginii bylo provedeno více než 8 000 zákroků13 a ojedinělé případy pokračovaly až do 70. let 20. století.14,15
V letech 1935-1976 bylo podobným způsobem ošetřeno asi 60 000 švédských občanů a podobné praktiky existovaly i v Norsku a Kanadě.16
V Německu v roce 1933 nařídila Hitlerova vláda povinnou sterilizaci všech německých občanů s „nežádoucím“ postižením, nejen těch, kteří byli drženi ve vazbě nebo v ústavech. To mělo zabránit „kontaminaci“ Hitlerovy „nadřazené německé rasy“ prostřednictvím sňatků.
Obrázek: Wikipedia.org, Logo Eugenického kongresu. Klikněte zde pro větší zobrazení
V letech 1938-1945 pak tuto chirurgickou léčbu těchto „zbytečných jedlíků“ nahradilo komplexnější řešení – horlivá genocida více než 11 milionů lidí, které Hitlerovi nacisté považovali za podlidi nebo nehodné života, jak dokládají záznamy Norimberského procesu. Mezi zabitými byli Židé, evangeličtí křesťané,17 černoši, cikáni, komunisté, homosexuálové, amputovaní a duševně nemocní.
Nešlo o nic jiného než o bezuzdný darwinismus – likvidaci milionů lidských bytostí, které byly označeny za „neschopné/horší“ těmi, kdo se považovali za „schopné/nadřazené“, a to ve prospěch těch, kdo se za ně považovali.
Základní myšlenkou darwinismu je selekce.18 Nacisté věřili, že musí řídit proces selekce tak, aby došlo k rozvoji německé rasy.19 Galtonova naivní vize „eugenické utopie“ zmutovala v nacistickou noční můru v podobě vražedných etnických čistek.
Myšlenky rasové nadřazenosti a eugeniky bohužel nezemřely s Hitlerovým režimem. David Duke, nechvalně proslulý americký protičernošský a protižidovský rasista, své názory rozvinul na základě četby eugenických spisů Galtona, H. G. Wellse, sira Arthura Keitha a dalších, stejně jako raných prací moderních sociobiologů, jako byl harvardský E. O. Wilson.20
Eugenika v 21. století.
Po druhé světové válce se eugenika stala „sprostým slovem“. Eugenici si nyní říkali „populační vědci“, „lidští genetici“, „rodinní politici“ atd. Časopisy byly přejmenovány. Z Annals of Eugenics se staly Annals of Human Genetics a z Eugenics Quarterly se stal Journal of Social Biology.21 Dnes, přibližně 60 let po holocaustu, je však vražedná koncepce, kterou Galtonova eugenika zplodila, opět živá a vzkvétá a obléká se do laboratorního pláště lékařské vážnosti.
Lékaři dnes běžně ničí lidi, kteří byli stvořeni k obrazu Božímu (Genesis 1,26), potraty, infanticidou a eutanazií, stejně jako výzkumem na fetálních/embryonálních kmenových buňkách.
-
Potraty
Podle britského deníku Daily Mail „ženy stále častěji likvidují své nenarozené děti kvůli deformacím, které neohrožují jejich život, jako jsou zdeformované nohy nebo rozštěpy rtů a patra“, a „více dětí s Downovým syndromem je nyní zabito, než kolik se jich smí narodit“.22 Dr. Jacqueline Laingová z londýnské Metropolitní univerzity k tomu poznamenala: „Tato čísla jsou příznačná pro eugenický trend konzumní společnosti, která se pekelně snaží vyhladit deformace. Tohle je přímá eugenika,“ řekla Nuala Scarisbricková, správkyně britské organizace Life. „Postiženým lidem se vysílá zpráva, že se neměli narodit. Je to děsivé a odporné.“22
V celosvětovém měřítku se odhaduje, že ročně dochází k 50 milionům potratů. To je jeden potrat na každé tři živě narozené děti, takže každé dítě v děloze má na celém světě v průměru šanci jedna ku čtyřem, že bude úmyslně zabito.23
-
Infanticida
Čína je známá svou donucovací politikou jednoho dítěte na rodinu. V praxi si většina rodin přeje chlapce, takže pokud se narodí dívka, může být ohrožena. Někdy se uplatňuje stejný hrozivý princip, ale ještě před narozením. V Indii se běžně zjišťuje pohlaví dítěte a naprostá většina potratů se týká holčiček. To činí feministickou podporu potratů znepokojivě ironickou.
A ohroženy jsou i postižené děti. ‚Etik‘ Peter Singer obhajoval legalizaci infanticidy do určitého věku. Píše: „[Z]usmrcení postiženého dítěte není morálně rovnocenné usmrcení člověka. Velmi často není špatné vůbec.“24
-
C. Eutanazie
V květnu 2001 se Holandsko stalo první zemí, která legalizovala eutanazii, přičemž zákon vstoupil v platnost od ledna 2002. V Belgii byla eutanazie tolerována až do května 2002, kdy byla legalizována. Tolerována je také ve Švýcarsku, Norsku a Kolumbii.23
Eugenika a Scopesův opičí proces1
Foto Bryan College, Clarence Darrow (vlevo) a William Jennings Bryan
Učebnice, z níž Scopes vyučoval evoluci, Občanská biologie od George Huntera,22 a její doprovodná laboratorní příručka3 byly zjevně eugenické a urážlivě rasistické. Hunter rozdělil lidstvo na pět ras a seřadil je podle toho, jak vysoko na evoluční škále každá z nich dosáhla, od „etiopského nebo černošského typu“ až po „nejvyšší typ ze všech, Kavkazany, představované civilizovanými bílými obyvateli Evropy a Ameriky“.4 Občanská biologie tvrdila, že zločinnost a nemorálnost se dědí a probíhá v rodinách, a říkala, že „tyto rodiny začaly parazitovat na společnosti. … Kdyby takoví lidé byli nižšími živočichy, pravděpodobně bychom je vyvraždili, abychom zabránili jejich šíření. To nám lidstvo nedovolí, ale máme lék v podobě oddělování pohlaví v azylových domech nebo na jiných místech a různými způsoby zabraňujeme vzájemnému sňatku a možnosti udržet tak nízkou a zdegenerovanou rasu.“4
Inherently Wind (DVD)
Toto je kniha, o níž tehdejší darwinisté trvali na tom, že Scopes má právo ji vyučovat!
To vše dokumentuje Dr. David Menton na DVD Inherently Wind: a Hollywood History of the Scopes Trial (vpravo).
Reference a poznámky
- Soudní proces se středoškolským učitelem Johnem T. Scopesem, který byl v roce 1925 v Daytonu (Tennessee, USA) obviněn z porušení státního zákona tím, že vyučoval evoluční teorii.
- Hunter, G., A Civic Biology Presented in Problems, American Book Co., New York, USA, pp. 195–196, 1914.
- Hunter, G., Laboratory Problems in Civic Biology, American Book Co., New York, USA, 1916.
- Ref. 2, pp. 261–265.
- Na základě třetího norimberského procesu (1947), nazývaného také „soudní proces“, protože v něm byli souzeni nacističtí soudci a prokurátoři za prosazování nacistického programu „rasové čistoty“ prostřednictvím eugenických a rasových zákonů. Norimberských procesů bylo celkem 13.
Fotografie (vpravo nahoře) pochází z prvního norimberského procesu (1945-6), nejznámějšího a nejvýznamnějšího z nich, protože v něm byli souzeni hlavní němečtí představitelé.
V první řadě (zleva doprava): Hermann Göring, Rudolf Hess, Joachim von Ribbentrop, Wilhelm Keitel;
Zadní řada: B: Karl Dönitz, Erich Raeder, Baldur von Schirach, Fritz Sauckel. (S laskavým svolením Wikipedie).
Norimberský rozsudek
Snad nejčastěji kladenou otázkou týkající se eugenikou inspirované genocidy během holocaustu je: „Jak se to mohlo stát?“ Ve filmu MGM z roku 1961 Rozsudek v Norimberku o procesu se čtyřmi nacistickými válečnými zločinci, soudci, kteří prosazovali nacistické dekrety,1 volá jeden z obžalovaných (soudce Ernst Janning, kterého hrál Burt Lancaster) na vrchního soudce Dana Haywooda (hrál ho Spencer Tracy): „Ti lidé – ty miliony lidí – nikdy jsem netušil, že k tomu dojde. Musíte tomu věřit!“ Haywoodova odpověď je výmluvná: „Došlo k tomu, když jste poprvé odsoudil k smrti člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“
Stejně tak dnes eugenické zabíjení nevinných nenarozených dětí kvůli tomu, že jsou považovány za méně než dokonalé, začalo v okamžiku, kdy lékař poprvé souhlasil se zabitím postiženého dítěte v děloze. Zbytek je historie.
Závěr
Ne všichni evolucionisté jsou samozřejmě vrazi a Francise Galtona možná nikdy nenapadlo, že jeho teorie povedou k zabití tolika milionů lidí, natož k útoku na bezbranné nenarozené děti. Takové jednání je však zcela v souladu s evolučním učením, konkrétně s přežitím nejsilnějších prostřednictvím likvidace nejslabších. Činy jsou výsledkem přesvědčení. Jak řekl Ježíš: „Špatný strom nese špatné ovoce“; „nemůže nést dobré ovoce“ (Mt 7,17-18).
Na rozdíl od smrtící filozofie eugeniky má každý člověk v Božích očích věčnou hodnotu a byl stvořen ‚k obrazu Božímu‘ (Genesis 1,26-27). Bůh také výslovně zakázal vraždu (2. Mojžíšova 20,13) neboli úmyslné zabití nevinného člověka. Bůh skutečně tak miloval lidstvo, že poslal svého Syna, Pána Ježíše Krista, aby zemřel na kříži, aby nás zachránil od hříchu (Jan 3,16-17), a aby nás proměnil k obrazu svého Syna, když v něj uvěříme (Římanům 8,29; 2. Korintským 3,18). V Ježíši na sebe druhá osoba Trojice vzala lidskou přirozenost (Žid 2,14), stala se posledním Adamem (1 Kor 15,45), a stala se tak (příbuzným -) Vykupitelem (Iz 59,20) rodu prvního člověka Adama.
Reference
- Cowan, R., Sir Francis Galton and the study of heredity in the nineteenth century, Garland Publishing Inc., New York, USA, p. vi, 1985.
- Forrest, D.W., Francis Galton: The life and work of a Victorian genius, Paul Elek, London, UK, p. 25, 1974.
- Témata zahrnovala dvojčata, krevní transfuze, kriminalitu, cestování v nerozvinutých zemích, meteorologii, korelační počty, antropometrii (měření lidského těla) a otisky prstů jako prostředek identifikace – poprvé byly použity Scotland Yardem v roce 1901 a nyní se používají po celém světě.
- Galton to Darwin, 24 December 1869, citováno z paragrafu. 1, str. 74.
- Galton, Sir Francis, Encyclopædia Britannica 5:97–98, 1992.
- Tyto dva pohledy na dědičnost a prostředí byly také označeny jako „příroda versus výchova“.
- Galton, F., Hereditary talent and character, 2 parts, MacMillan’s magazine 12:157–166 and 318–327, June and August 1865 (Zdroj: paragraf 1, str. 1.).
- Ref. 1, p. 75.
- Galton, F., Memories of my life, Methuen & Co., London, UK, pp. 317–18, 1908.
- Bergman, J., ‘H.G. Wells: Darwin’s disciple and eugenicist extraordinaire’, Journal of Creation 18(3):106–110, 2004.
- Poslední věta Galtonovy autobiografie zní: „Přirozený výběr spočívá v nadměrné produkci a hromadném ničení, eugenika v tom, že na svět nepřivádí více jedinců, než o kolik je možné se řádně postarat, a to pouze z nejlepších.“ (Viz. 9, str. 323.)
- V roce 1931 se Vermont stal 31. státem USA, který přijal zákon o sterilizaci (zrušený až v roce 1973).. Zdroj: Washington Post, 8 August 1999, p. A21.
- Wieland, C., The lies of Lynchburg, Creation 19(4):22–23, 1997.
- ‘Eugenics’, Encyclopædia Britannica 4:593, 1992.
- Black, E., War against the weak: Eugenics and America’s campaign to create a master race, Four Walls Eight Windows, New York/London, 2003; viz recenze od Sarfati, J., Creation 27(2):49, 2005.
- Isherwood, J., Payout planned for victims of ‘barbaric’ sterilizations, Sydney Morning Herald, 27 August 1997, p. 10.
- Sarfati, J., Nazis planned to exterminate Christianity, Creation 24(3):47, 2002.
- Evoluce popisuje výsledky selekce. Viz Stein, G.J., Biological Science and the Roots of Nazism, American Scientist 76:50–58, January–Februay 1988.
- Viz Bergman, J., Darwinism and the Nazi race Holocaust, Journal of Creation 13(2):101–111, 1999. To je důkladně zdokumentováno v Weikart, R., From Darwin to Hitler: Evolutionary Ethics, Eugenics, and Racism in Germany, Palgrave Macmillan, New York, USA, 2004; viz recenze Sarfati, J., Creation 27(4):39, 2005.
- Bergman, J., Darwinism’s influen rece on modern racists and white supremacist groups: the case of David Duke, Journal of Creation 19(3):103–107, 2005.
- Clay, C. and Leapman, M., Master race: The Lebensborn experiment in Nazi Germany, Hodder & Stoughton, London, UK, p. 181, 1995.
- British abortion rate skyrockets as couples eliminate ‘defective’ children, LifeSite Daily News, for Monday 31 May 2004.
- Statistics from Festival of Light, Adelaide, Australia.
- Singer, P., Taking life: humans, excerpted from Practical Ethics, 2nd ed., Cambridge, pp. 175–217, 1993. Singer is Ira. W. DeCamp Professor of Bioethics at the University Centre for Human Values, Princeton University.