Pevné uchopení jedné iluze

Recenze knihy Coming to Peace with Science: Bridging the Worlds Between Faith and Biology (Přemostění mezi vírou a biologií) od Darrela R. Falka.

Autor: Alex Williams

V originále: Taking firm hold on an illusion InterVarsity Press, Downers Grove, IL, 2004

Falk na základě své osobní cesty biologa a evangelikálního křesťana tvrdí, že podrobnosti o stvoření může odhalit pouze věda, nikoli Písmo. Evangelikální křesťané proto musí nově interpretovat Genesis tak, aby byla v souladu s teistickou evolucí dlouhého věku. Tato kniha nepřináší nic nového, přesto Falk píše, jako by objevoval nové poznatky – zdá se, že v této oblasti neprovedl žádný výzkum! Zásadní chyby, opomenutí a rozpory matou poselství knihy do té míry, že je třeba pochybovat o kompetentnosti nejen autora, ale i vydavatele. Tak rozsáhlá neznalost problematiky tak důležité pro křesťanskou víru je neomluvitelná.

Úvod

Pokud byste chtěli slušně vypadající a snadno čitelnou příručku, která by ospravedlnila vaši víru v teistickou evoluci, pak by to mohla být tato kniha. Autorem je dlouholetý a uznávaný profesor biologie na údajně křesťanské univerzitě, nakladatel je známý a má na kontě řadu podobně zaměřených knih, předmluvu napsal ředitel amerického Národního ústavu pro výzkum lidského genomu, na zadní straně obálky jsou pochvalné recenze od uznávaných akademiků a na Amazon.com má kniha pětihvězdičkové hodnocení. Úctyhodnost je však pouze povrchní. Autorovo porozumění Bibli, teologii, filozofii, vědě (tvrdí o sobě, že je odborníkem na vědu) a tématu původu je propastné a výsledek je vnitřně rozporný. Na žádném místě se nezabývá publikovanou kritikou svého postoje, takže píše v nekritickém vakuu, které si sám vytvořil. Výsledkem je špatná věda a špatná teologie.

Obsah

Předpokládá tedy, že přispěje doplňujícím pohledem na stvoření ke stanovisku YEC, aniž by toto téma prozkoumal!

Falk píše, jako by objevoval něco nového, ale vše už bylo řečeno dříve. Při jediné příležitosti, kdy se zabývá dvěma kritikami svého postoje (str. 199), tak činí jakoby v reakci na vyslovené připomínky svých studentů, nikoliv na základě publikované literatury, kterou četl. Cituje tři autory z řad kreacionistů mladé Země (YEC) (Morrise, Gishe a Whitcomba), ale pouze proto, aby zdůraznil body své vlastní argumentace, a v žádné fázi se nepokouší reagovat na publikované kritiky kompromisních postojů YEC, včetně svých vlastních. Předpokládá tedy, že přispěje k doplňujícímu pohledu na stvoření k pozici YEC, aniž by toto téma prozkoumal!

Jeho deklarovaným cílem je vytvořit most mezi šestidenním nedávným stvořením a evolucí dlouhého věku pomocí Písma (str. 14,16). Pod pojmem „vybudování biblického mostu“ však rozumí reinterpretaci šestidenního nedávného stvoření tak, aby odpovídalo tomu, co považuje za „ohromující vědecké údaje podporující evoluci a starou Zemi“. Od samého počátku tedy klame sám sebe, pokud jde o jeho cíle a úspěchy v knize.

Jedním z rysů, který knize dodává na populární přitažlivosti, je to, že vypráví o Falkově osobní cestě (kap. 1). Vyrůstal v církvi, která vyučovala doslovnou Genesis, ale jeho rodiče a učitelé nebyli vybaveni k tomu, aby odpovídali na jeho otázky týkající se zjevných rozporů mezi Biblí a skutečným světem. Odklonil se od křesťanství, objevil povolání biologa (s doktorátem z genetiky vyučuje biologii na Point Loma Nazarene University v Kalifornii) a vrátil se ke křesťanské víře, ale s pohledem na dlouhý věk. Argumentuje tím, že Galileo a Kepler, oba křesťané věřící v Bibli (mimo jiné), trvali na tom, že Písmo se nikdy nemýlí, ale interpreti ano, takže „doslovnící“ pozor!

Ve 2. kapitole se letmo zabývá textem 1. Mojžíšovy 1.-3. kapitoly. Na jiném místě tvrdí, že pouze vědci mohou podat úplný příběh o vzniku, neboť Bible nám o podrobnostech stvoření poskytuje pouze „o něco více než jednu stránku“ (s. 42), a to ještě v „dětské řeči“ (s. 31).

Ústředním bodem jeho argumentace (kap. 3) je, že „vědecké údaje“ vyžadují velmi starou Zemi a vesmír, a proto je třeba Písmo přizpůsobit. Cituje izotopy, letokruhy stromů, jezerní sedimenty, ledová jádra, Hubblovy červené posuvy a dobu cesty světla k nejvzdálenějším galaxiím, aby ukázal, že Země a vesmír jsou mnohem starší, než umožňuje doslovná Genesis.

Ve 4. kapitole uvádí následující překvapivé tvrzení o vzniku života:

„Když se vědci na tyto údaje podívají bez optiky víry, navrhují vzhledem k atmosférickým podmínkám a složení Země, že vznik života je vysoce pravděpodobnou přírodní událostí. Jako křesťané věříme, že ačkoli šlo skutečně o vysoce pravděpodobnou událost, její vysoká pravděpodobnost souvisí s tím, že šlo o odpověď na Boží příkaz a Boží přítomnost [zvýraznění doplněno]“ (s. 89).

I ty nejelementárnější znalosti biochemie ukazují, že naturalistický vznik života za jakýchkoli podmínek je vysoce nepravděpodobný!¹

Falk označuje Ambulocetus (doslova „chodící velryba“) za předka velryb. Tato nedávná rekonstrukce kostry (spodní panel) a umělecký dojem (horní panel) z webových stránek objevitele však ukazují, že tento tvor sice chodil, ale vůbec nevypadal jako velryba (přestože objevitel věří, že to byla velryba, a také věří, že vlkovitý Pakicetus je velryba). (Ze stránek Thewissen Lab14).

Nabízí tři možné interpretace fosilního záznamu: Možnost 1 – Bůh stvořil jednotlivé druhy; možnost 2 – Bůh stvořil prototypy, které se v průběhu času diverzifikovaly do příbuzných rodů a druhů; možnost 3 – Bůh neustále tvoří tím, že řídí a pomáhá procesu evoluce. Záměrně si neuvědomuje, že první z těchto možností dnes žádný kreacionista nezastává, takže je to „slaměný panák“, a třetí možnost je v přímém rozporu s Genesis 2,3, kde Bůh dokončil své dílo stvoření a odpočinul si – téma, které se opakuje v přikázání o sobotě v Exodu 20,11.

Nabízí obvyklé fosilní důkazy pro evoluci obratlovců, ale na otázku „Proč vědci nemohou najít více přechodných forem?“ (s. 125) ustupuje do Darwinovy výmluvy – neúplnosti fosilního záznamu. Pohodlně přehlíží jeho velkou úplnost, pokud jde o nalezení dochovaných tvorů ve fosilním záznamu; „důkazem“ neúplnosti je nedostatek přechodných forem!

Dále se ptá: „Pokud ke stvoření dochází postupnými modifikacemi (možnost 3), proč to dnes nevidíme?“ (s. 130). Jeho řešením je „Boží příkaz a Boží Duch působící prostřednictvím vlivu na přírodní procesy po celé eony času“ (s. 131-132). To znamená nadpřirozené procesy – fatální rána celému záměru jeho knihy (viz níže).

Biogeografie, říká (kap. 5), ukazuje stejnou variabilitu dnes v prostoru, jakou vidíme probíhat zpět v čase ve fosilním záznamu, a proto „naše teologie nesmí být založena na pohledu na Boha, který to zakazuje“ (s. 168).

Ve své specializované oblasti genetiky (kap. 6) tvrdí, že mutace, duplikované geny, pseudogeny, umlčené inzerce virů a retrotranspozony nám umožňují sledovat genetickou historii napříč miliony let, miliony generací a napříč rody, čeleděmi a taxonomickými kategoriemi vyššího řádu.

Nakonec se dostává ke „stvoření člověka“ a k otázce, zda Adam a Eva byli skuteční nebo figurativní lidé (kap. 7). Na ni nedokáže odpovědět z Písma, a tak se obrací k vědě:

„V genetických datech není žádný „zlom“, který by naznačoval, že lidské tělo bylo stvořeno jiným způsobem, než jakým Bůh stvořil ostatní živé tvory. Zvláště pikantní jsou [lidská] fosilní data [protože mezistupně se objevují ve správném pořadí a ve správný čas]. … Adam a Eva by prostě byli prvními lidmi, kteří zakusili, co to skutečně znamená žít k obrazu Božímu“ (s. 224-226).

V závěru se vrací ke svému záměru: „Představit názor o postupném stvoření … a ukázat, že není v rozporu se základy víry“ (s. 229). Apeluje na bagatelizaci alternativního ‚náhlého stvoření‘, abychom „nedopustili, aby se určitý výklad malého úseku vzácného Božího slova stal tak ústředním, že by vytvořil propast blokující přístup jakýchkoli jednotlivců ke zkušenosti Boží lásky v církvi [zvýraznění doplněno]“ (s. 234).

Kritika

V této knize je tolik zásadních chyb, opomenutí a rozporů, že je těžké vědět, kde začít. Zaměřím se na čtyři body, které Falk zdůrazňuje ve své řečnické službě, a poté se podívám na čtyři rozpory, které znevěrohodňují jeho hlavní argument.

Církev udělala s Galileem strašnou chybu, když nesprávně interpretovala Bibli tak, že Slunce obíhá kolem Země. Neměli bychom se snažit, aby Bible říkala věci, které nikdy říkat neměla (kap. 1).

Falk přijal sekulární světonázor a mění Bibli tak, aby tomuto světonázoru odpovídala.

V případě Galilea je to zcela rozumný argument. Bible totiž nikde neuvádí kosmologický (tj. v nejrozsáhlejším možném měřítku) výrok o tom, jak se Země pohybuje vzhledem ke Slunci. Samozřejmě existují popisy východu a západu Slunce ve vztahu k Zemi. Ale my dnes stále používáme stejný jazyk při předpovídání počasí, např. slova „východ“ a „západ“, takže to není na místě. Na druhou stranu Bible obsahuje řadu kosmologických výroků o skutečnosti, povaze a načasování Božího stvořitelského díla. Bůh promluvil o vzniku vesmíru – nebe, země, života, člověka (Genesis 1; Žalm 33,6.9; 148,5; Jan 1,1-3; Židům 11,3), a to v průběhu šesti dnů běžné délky (Genesis 1; Exodus 20,11). Bůh to také vlastním prstem zapsal do kamene (Ex 31,12-18; 32,16), aby se ujistil, že to Izraelité nemohou zanedbat, a Mojžíšovi nařídil, aby o tom poskytl písemný záznam (Ex 34,27; Dt 31,24-26) jako svědectví pro všechny budoucí generace.

Kromě toho se Galileova aféra obrátila k nebiblickým otázkám a byla především útokem aristotelských vědců na Galileovo zpochybnění vládnoucí ptolemaiovské kosmologie.² Zjevný biblický konflikt se týkal katolické církve po tridentském koncilu, která si výklad bible přivlastnila omezením církevní tradice vlastním vysvěceným kněžstvem. Dnes se Falk i jeho odpůrci (YEC) těší protestantské svobodě osobního výkladu podle gramaticko-historické hermeneutické metody (tj. vykládáme Mojžíšovy knihy tak, jak by je vykládal Mojžíš a jeho současníci). Když to uděláme, jsme nuceni dojít k závěru, že Písmo skutečně zamýšlí šestidenní nedávné stvoření.

Je nezpochybnitelné, že Země je stará miliardy let, a ne 6 000 let. Všechny různé vědecké směry se na tom shodují – astronomie, geologie, izotopové datování – a my to musíme přijmout (kap. 3).

Falk si neuvědomuje předpokladovou povahu všech diskusí o původu a rozdíl mezi daty a interpretacemi dat. Nikdo nemá stroj času, aby se mohl vrátit do minulosti a studovat ji, takže veškeré naše úvahy o ní musí vycházet z předpokladů. Tyto předpoklady tvoří náš světonázor – naše základní přesvědčení o tom, odkud svět pochází a jak se stal takovým, jaký je. Izotopové „stáří“ nejsou data – jsou to interpretace dat. Data jsou měření poměru izotopů. Za různých výchozích předpokladů jsou možné i jiné interpretace těchto poměrů.³ Falk přijal sekulární světonázor a Bibli mění tak, aby tomuto světonázoru odpovídala.

Nezná také omezení vědy, pokud jde o minulost – věda pracuje na základě pozorování a experimentů, a může tedy fungovat pouze v přítomnosti. Nikdo nikdy nezměřil stáří Země. Izotopové datovače vždy měří pouze poměry izotopů – nikdy neměří stáří. Počítači vrstev nikdy neměří stáří, pouze počítají vrstvy.

Ježíšova smrt a vzkříšení „podle Písem“ (1 K 15,3-4) jsou pro nás zárukou, že Bible je autoritativní, když mluví o „pozemských věcech“, abychom si mohli být jisti její autoritou, když mluví o nebeských věcech (Jan 3,12). Vždy je tedy prostor pro hledání alternativních vysvětlení vědeckých údajů týkajících se mladé Země.

Abyste mohli správně změřit stáří Země, museli byste být na jejím počátku, abyste mohli spustit své spolehlivé časové zařízení, a pak byste museli spolehlivě zaznamenat veškerý čas, který od té doby uplynul. To nikdy nikdo neudělal – kromě biblického Boha, který nám podal očité svědectví o tom, co udělal, kdy to udělal a jak to udělal, a zapsal to svým vlastním prstem do kamene, jak je zaznamenáno v Bibli (Ex 31,12-18; 32,16).

Ježíšova smrt a vzkříšení „podle Písem“ (1 Kor 15,3-4) jsou pro nás zárukou, že Bible je autoritativní, když mluví o „pozemských věcech“, abychom si mohli být jisti její autoritou, když mluví o nebeských věcech (Jan 3,12). Proto je vždy prostor pro hledání alternativních vysvětlení vědeckých údajů, které se vztahují k mladé Zemi.⁴

Je nezpochybnitelné, že se zvířata vyvíjela miliony let. Zkameněliny mají jasnou posloupnost. Rané zkameněliny se od pozdějších značně liší. Přechody jsou dobře zdokumentovány (ryby na souš, želva, velryba, slon). Přechody se ve fosilním záznamu vyskytují ve správném čase, proto je evoluce prokázaným faktem (kap. 4).

Zkameněliny jednoznačně nepotvrzují evoluci, což uznával i Darwin. Argumenty založené na pozůstatcích obratlovců jsou vždy nejednoznačné, protože pozůstatky jsou vždy částečné (obvykle jen kosti). U velkých skupin, jako jsou členovci a rostliny, kde se zachovaly celé organismy – často s vynikajícími detaily – žádné evoluční řady neexistují. Jak Gould opakovaně řekl, „paleontologové vždy uznávali … za ústřední fakt fosilního záznamu [geologicky náhlý vznik a následnou delší stagnaci většiny druhů.“⁵ Celkovou posloupnost fosilií lze lépe vysvětlit z hlediska baraminologie⁶ a geologie potopy⁷ než univerzálním původem v průběhu miliard let. Falk si vybírá důkazy tak, aby vyhovovaly jeho argumentaci, nezná kritiku svého materiálu ze strany YEC,⁸ a tak nedokáže kriticky posoudit skutečné problémy.

Falk tvrdí, že vzácnost přechodných fosilií je vítězstvím evoluce, když říká, že genetici předpovídají, že evoluce probíhá příliš rychle na to, aby ji fosilizační proces zachytil, takže těch několik málo, které dnes máme, dokazuje správnost této předpovědi (s. 128). Přesto hned v následující části nazvané „Pokud ke stvoření dochází postupnou modifikací, proč ji dnes nevidíme“ (s. 130) tvrdí, že odpověď spočívá v nesmírné délce času. Teorie, která předpovídá, že důkazy na její podporu nebudou existovat, se vyvrací sama.

Je nezpochybnitelné, že se lidé vyvinuli z opic. Genetika ukazuje, že šimpanzí chromozomy 12 a 13 se spojily a vytvořily lidský chromozom 2, přičemž spojení můžeme dodnes pozorovat ve střední části, kde jsou dvě telomery a jedna centromera.

Toto „splynutí chromozomů“ bylo identifikováno v roce 1982 na základě porovnání vzorů chromozomových pásů u primátů. Jedná se však o interpretaci, nikoliv o data. V podrobné molekulární analýze příslušných chromozomů autoři uvedli:

„Vzhledem k tomu, že spojený chromozom je jedinečný pro člověka a je fixní, muselo k fúzi dojít po rozdělení člověka a šimpanze, ale před rozšířením moderního člověka po celém světě, tedy před 6 až 1 milionem let. … Tato hrubá změna karyotypu mohla přispět k posílení reprodukčních bariér mezi raným Homo sapiens a ostatními druhy, protože potomci F1 by měli sníženou plodnost kvůli riziku nevyvážené segregace chromozomů během meiózy [zvýraznění doplněno].“⁹

Tato „data“ představují nedokonale shodnou sadu chromozomů – žádné z několika porovnání sekvencí neposkytlo dokonalou shodu, takže se mohly zapojit i jiné chromozomy, nebo také žádné. Vzor je pro člověka jedinečný, takže mohl vzniknout tímto způsobem, a teorie fúze má potíže (snížená fitness u F1), takže nikdo vlastně neví. Vzhledem k tomu, že mezi šimpanzi a lidmi je asi 125 milionů párů bází¹⁰ a nikdo zatím neví, které z nich jsou vývojově klíčové, není Falkův argument ničím jiným než evoluční spekulací.

Jakákoli podobnost mezi opičími a lidskými chromozomy není o nic pozoruhodnější než skutečnost, že opičí a lidské tělo se skládá ze stejných druhů molekul a má v podstatě podobný tvar. Skutečný rozdíl spočívá v tom, jak se chromozomy aktivují během embryonálního vývoje. Falk se však o tomto zásadním tématu vůbec nezmiňuje. Definitivní informace chybí a Falk o tom buď neví, nebo to zamlčel.

Komplexní rozpory

Falk uvádí (na str. 144) paralelní, ale nezávislý vývoj cichlid lovených v jezerech Tanganika a Malawi jako důkaz evoluce. Ukazuje však pouze podobný sortiment v různých kombinacích stejných znaků ze stejného genofondu předků. (Od Kochera a kol.15). (klikněte zde pro větší obrázek)

Kdyby si Falk přečetl knihy, jako je The Genesis Record od Henryho Morrise nebo Refuting Compromise od Jonathana Sarfatiho, nikdy by nemohl tvrdit, že stvoření v Genesis tvoří jen „malou část“ Písma. Stvoření v Genesis a pád jsou základem Kristova vykupitelského díla, jeho vzkříšení a nového stvoření – všech hlavních biblických nauk.

Na námitku, že jeho názory staví smrt před hřích, Falk odpovídá Římanům 5,12 a 1 Kor 15,22 tím, že to byl pouze člověk, kdo zemřel, a to ještě pouze duchovně. Podle této logiky by i vzkříšení posledního Adama muselo být spíše duchovní než tělesné, po němž zůstal hrob prázdný – a to je jediný druh „vzkříšení“, který by měl pro Židy smysl.

Na otázku, jaký dopad měl pád na zbytek stvoření, odpovídá Římanům 8,20-22 tím, že pád vyústil v hříšné vykořisťování země lidstvem, které pak teprve sekundárně vedlo k utrpení stvoření. Tím ignoruje kosmický dosah poslední pasáže a její souvislost s Pádem.¹¹ Absurdní důsledky tohoto názoru pro eschatologii jsou ohromující. Ve Falkově novém stvoření budou Boží tvorové dělat to, co je přirozené, trpět a umírat jako dříve, ale bez vykořisťování padlými lidmi, které by je obtěžovalo. A lidé budou žít věčně ve svých vzkříšených duších s Bohem, ale jejich těla budou nadále dělat to, co je přirozené, a budou trpět a umírat jako obvykle.

Falk zcela podkopává svůj vlastní program obhajoby vědy v otázce původu svým tvrzením, že Bůh tvoří neustálými zásahy do přírody (s. 131-132) „tajným“ a „skrytým“ způsobem, který je pro člověka neodhalitelný (s. 15). Vědecká metoda se věnuje hledání bezprostředních příčin v pozorovatelných (alespoň v principu) a opakovatelných přírodních jevech. Pokud Bůh neustále zasahuje nadpřirozeným způsobem, pak věda již není směrodatná a Falkův argument – že věda je jedinou autoritou v oblasti původu – se hroutí. Právem by měl být z vědecké komunity vyloučen za to, že navrhuje takovou myšlenku, která si sama odporuje.¹² Všimněte si, že Falkovo pojetí neustálého zasahování je zcela odlišné od biblického pojetí Boha, který udržuje své stvoření (Žd 1,3) – to znamená, že ho udržuje v existenci pravidelným a zákonitým způsobem, který je přístupný vědeckému zkoumání a racionálnímu pochopení.¹³

Falkův deklarovaný cíl – vybudovat most mezi evangelickou vírou a vědou tím, že poskytne obrazný výklad stvoření v Genesis, který by odpovídal „údajům“ evoluce dlouhého věku – nikam nevede. Jeho „most“ nedosahuje pozice evangelické víry, protože evangelická víra spočívá v Božím slově (Římanům 10,17), jak bylo zjeveno exegezí (nikoliv reinterpretováno eisegezí). To, co Falk ve skutečnosti dělá – na rozdíl od toho, co se snaží dělat -, je, že žádá lidi, aby přenesli svou víru z Bible na vědu. Jeho most nedosahuje ani na stranu „vědy“, když mluví o pokračujících nadpřirozených zásazích.

Pokud Falk skutečně věří, že to, co píše, je pravda, pak by měl dojít k závěru, že jeho postoj k obraznému pohledu na stvoření Genesis je správný a že doslovný pohled je tudíž nesprávný. K tomuto závěru však nedochází. Dochází k závěru, že „v evangelikálním křesťanství musí být místo pro oba názory [zvýraznění doplněno]“ (s. 227). Všechny jeho protesty o „ohromujících důkazech“ a o tom, že „údaje vědy to vyžadují“, ho tedy samého k žádné jistotě nevedou. Jak tedy může poskytnout nějaké vodítko svým čtenářům? Zjevně nemůže.

Reference:

1 Viz např. Origin of Life Q&A.
2 Viz Galileo, Geocentrism Questions and Answers.
3 Viz zprávy o projektu RATE, např. , 26 September 2006. Také De Young, D., Thousands not Billions, Master Books, Green Forest, AR, 2005.
4 Viz např. De Young, D., Thousands not Billions, Master Books, Green Forest, AR, 2005; Williams, A.R. a Hartnett, J.G., Dismantling the Big Bang: God’s Universe Rediscovered, Master Books, AR, Ch. 5, 2005; a množství článků v ‘Young’ age of the Earth and Universe Q&A.
5 Gould, S.J., The Structure of Evolutionary Theory, Belknap Press, Harvard University Press, p. 749, 2002.
6 Wise, K.P., Baraminology and the Flood/post-Flood Boundary, Exploring the History of Life, Proceedings of the Fifth BSG Conference, 5 June 2006.
7 Viz např. , 21 September 2006.
8 E.g. Sarfati, J., Refuting Evolution, Master Books, Green Forest, AR, 1999: ch. 3 o želvách a jiných, ch. 4 o evoluci ptáků, ch. 5 o evoluci velryb (dostupné online); Tiktaalik—a fishy ‘missing link’, o rybách a obojživelnících.
9 Fan,Y., Linardopoulou, E., Friedman, C., Williams, E. and Trask, B.J., Fusion site in 2q13-2q14.1 and paralogous regions on other human chromosomes, Genome Research 12:1651–1662, 2002.
10 DeWitt, D., Chimp genome sequence very different from man, Journal of Creation 19(3):4–5, 2005.
11 Viz Smith, H.B., Cosmic and universal death from Adam’s Fall: an exegesis of Romans 8:19–23a, Journal of Creation 21(1) (in press), 2007.
12 V poděkování poznamenává, že vydání rané verze jeho knihy mezi akademickými kolegy přivítala silná negativní reakce, ale neuvádí proč. To může (ale nemusí) být důvodem.
13 Williams, A.R., a review of Stark, R., For the Glory of God: How Monotheism Led to Reformations, Science, Witch-hunts and the End of Slavery, Journal of Creation 18(2):49–52, 2003. Viz část ‘God’s handiwork: the religious origins of science’.
14 The Thewissen Lab pages. 22 September 2006.
15 Kocher et al., Similar morphologies of cichlid fish in Lakes Tanganyika and Malawi are due to convergence, Molecular Phylogenetics and Evolution 2(2):158–165, 1993.