Úvod Magazín Připravujeme Ukazuje genetika na existenci jednoho prvotního lidského páru?

Ukazuje genetika na existenci jednoho prvotního lidského páru?

Autor: Robert Carter

V originále vydáno: 30. dubna 2011

Odpověď na opačné tvrzení společnosti BioLogos

Jon P. ze Spojených států nám poslal dotazy k nedávnému článku na našich stránkách s názvem Adam, Eva a Noe vs. moderní genetika. Nejprve cituje z článku CMI a poté odkazuje na článek, který se objevil na teistické evoluční webové stránce BioLogos a který je s ním údajně v rozporu. Jeho krátký dopis je otištěn v plném znění, následuje odpověď Roberta Cartera.

Jon P. píše:

„Důležitým poznatkem je, že v podstatě všechny genetické rozdíly mezi dnešními lidmi mohly mít počátek u dvou lidí…“

Co říkáte na tvrzení Biologosu, která odporují tomu, co jste napsal? [Odkaz odstraněn podle pravidel zpětné vazby.]

Dr. Carter odpovídá:

Milý Jone,

Článek Falka a Venemy znám, četl jsem jej, když byl poprvé zveřejněn, a jsem rád, že mám konečně důvod napsat odpověď.

Nejprve si určitě přečtěte článek Lity Sandersové Evoluční synkretismus: kritika BioLogosu. Jistě vás také bude zajímat Reakce na knihu Timothyho Kellera „Stvoření, evoluce a křesťanští laici“.

„Pokud jde o vědu, musíme se ptát: ‚Co bychom očekávali, že by data naznačovala, kdyby Adam a Eva skutečně existovali?‘“

Za druhé, pokud jde o vědu, musíme se ptát: „Co bychom očekávali, že by data naznačovala, kdyby Adam a Eva skutečně existovali?“ Jak jsem se snažil ukázat ve svém článku, data velmi dobře zapadají do biblického modelu jednoho zakladatelského páru pro celé lidstvo, který žil před několika tisíci lety. Existovala jedna zakladatelka (přímo předpovězená modelem stvoření a přípustná v modelu evoluce, takže to není důkaz ani pro jednu stranu). Existoval jeden mužský zakladatel (rovněž neprůkazný). Na světě existují tři hlavní mitochondriální linie, které se vyskytují (nerovnoměrně) mezi skupinami lidí roztroušenými po celém světě, přičemž mezi zakladatelskými liniemi těchto tří skupin jsou jen malé rozdíly (což lépe odpovídá modelu stvoření; proč se z Afriky dostaly jen tři vedlejší linie blízce příbuzných mtDNA? atd.). V nedávné minulosti došlo k jednorázovému rozptýlení lidí (což lépe odpovídá modelu stvoření, ale jako vysvětlení lze použít i „africký“ model). Populace prošla hrdlem lahve (přímá předpověď biblického modelu a ad hoc doplněk „africké“ teorie). Stručně řečeno, v genetice je mnoho věcí, které podporují biblický příběh. To bychom nečekali, kdyby Genesis byla náhodným a smyšleným příběhem (nebo sbírkou příběhů).

Mohlo by Vás také zajímat, co jsme na toto téma již napsali, včetně prvních sedmi článků (v době psaní tohoto článku) na našem webu Otázky a odpovědi ke genetice.

Nyní se věnujme podstatě Falkových a Venemových argumentů. Uvádějí tři údajně nezávislé linie důkazů, které směřují od Adama a Evy ke standardní evoluční historii. Budu se věnovat každé z nich postupně:

Metoda 1: Hrdlo lahve

Autoři tvrdí, 1) že v minulosti došlo k dramatickému snížení velikosti lidské populace (říká se tomu „genetické hrdlo lahve“), ale 2) že to neodpovídá biblickému modelu Adama a Evy. Zaměňují zde několik věcí a zdá se, že tápou v tom, co Bible uvádí o možných hrdlech lahve. Vím, o co se snaží, ale jde o dvě oddělené věci: stvoření Adama a Evy a hrdlo lahve, které nastalo během Noemovy potopy asi o 1600 let později.

Říkají, že genetické hrdlo lahve způsobené stvořením Adama a Evy by bylo extrémní, protože Adam a Eva mohli mít maximálně čtyři verze každé genetické variace (protože každý z nich nesl dvě kopie každého chromozomu: 2+2=4). Neupozorňují však na to, že většina genetických variací se vyskytuje ve dvou verzích a tyto verze jsou rozšířeny v celé světové populaci. Pokud najdeme větší variabilitu, třetí, čtvrtá atd. verze daného genu je obvykle omezena na specifické vedlejší populace. Jinými slovy, jedná se o mutace, které se objevily po rozšíření lidské populace po událostech u babylonské věž.

Falk a Venema říkají:

„Stručně řečeno, genetický dopad takové události by zanechal v genomu daného druhu stopu, která by přetrvala desítky tisíc generací, protože mutace by pomalu vytvářely genetickou rozmanitost.“

„Rozmanitost mezi lidmi na celém světě je překvapivě malá.“

Přesně toto však vidíme. Rozmanitost mezi lidmi na celém světě je překvapivě malá. Většina diverzity je však společná pro všechny populace a diverzita se v průběhu času zvyšuje v důsledku mutací v jednotlivých dílčích populacích.

Dále uvádějí, že existuje mnoho důkazů o populačním hrdle lahve, ale ne o tom biblickém. Zčásti se mýlí, protože neberou v úvahu hrdlo lahve, k němuž došlo při Potopě, kdy se celá světová populace zredukovala na tři rozmnožující se páry. Můj článek o tom pojednává podrobněji.

Další částí jejich chyby je odvolání se na teorii mutační rychlosti pro kalibraci velikosti ancestrální (ancestor = předek) populace během hrdla lahve. Rychlost mutací použitá při výpočtech obecně závisí na předpokladu společného původu,1 což je právě ta otázka, na kterou se snažíme odpovědět. Nelze použít předpoklad k tomu, aby prokázal sám sebe! Měřitelné rychlosti mutací jsou obecně o několik řádů vyšší než rychlosti používané v evolučních studiích. Použití měřitelného tempa by zmenšilo velikost populace v hrdle lahve.

Další část jejich omylu pramení z toho, že autoři nahrazují biblické hrdlo lahve evolučním. V evoluční matematice a teorii se jen zřídka uvažuje o hrdle lahve v rámci jedné generace. „Hrdlo lahve“ je definováno spíše jako omezení velikosti populace, které trvá dostatečně dlouho na to, aby se projevilo. Jednogenerační událost (např. Noemova Potopa) s následnou rychlou expanzí populace (před a po Bábelu) povede k zanedbatelné ztrátě rozmanitosti.

Zajímavou ilustrací je obrázek 6.2 v publikaci Sanforda et al. (2007).2 V tomto příkladu povede hrdlo lahve 500 generací k rychlejší ztrátě „způsobilosti“, než by tomu bylo bez tohoto hrdla lahve. Genetická diverzita se rovněž snižuje, ale v grafu to není znázorněno. Nemám k dispozici vhodný odkaz, který by znázorňoval hrdlo lahve v rámci jedné generace, ale můžete si je zreprodukovat pomocí programu pro genetické modelování Mendel’s Accountant3. Krátká hrdla lahve mají na genetickou rozmanitost malý vliv.

Tři zakladatelské páry Archy mohly nést obrovské procento genetické variability před Potopou (rozmanitost Adama a Evy + mutace před Potopou), s výjimkou chromozomu Y (úplná ztráta všech linií kromě jedné) a mtDNA (omezená na tři linie). Biblický model tedy dobře odpovídá dostupným údajům a tyto údaje neslouží jako snadné vyvrácení Adama a Evy.

Metoda 2: Alu sekvence

Alu sekvence jsou malé kousky DNA, které se vyskytují v celém lidském genomu. Dříve byly považovány za „odpadní DNA“, která může libovolně přeskakovat z místa na místo a vkládat se do genomu.

Autoři předpokládají, že vložení Alu sekvencí je náhodné. Proto na ně nahlížejí v tradičním smyslu, jako na třídu „odpadní DNA“. Je vhodné zde zopakovat můj citát z Funkce metanu, etanu a pseudogenu: „Argument o odpadní DNA je jako zombie. Je mrtvý a pohřbený, ale stále se vrací… Protože nemají v co jiného doufat, zoufale se drží rozkládající se mrtvoly teorie.“

Přečtěte si také článek: Pomalá a bolestivá smrt nevyužité DNA. V tomto článku se zabývám další skupinou „přeskakujících genů“, retrotranspozony, a tím, jak se naše chápání těchto genů změnilo do té míry, že se nyní domníváme, že jsou rozhodně funkční. Předpokládám, že Alu sekvence budou také spadat do funkční třídy. Uvědomme si, že představují rozšířenou a aktivní třídu elementů DNA s mnoha vedlejšími rodinami a inzertními body, které jsou pro člověka jedinečné. Zabírají značné procento lidského genomu. Jsou si úžasně podobné mezi sebou i v rámci světové populace. Pokud by byly „odpadem“, měly by pomalu mutovat, dokud se na ně nezapomene. Musejí být udržovány. Buňka spotřebuje značné množství energie a času na udržení systému Alu sekvencí. Nezmizely by tyto parazitické prvky v důsledku selekčních tlaků? V biologii platí pravidlo, že forma následuje funkci. Alu sekvence mají silnou formu, a proto…

Jako funkční genetické prvky pravděpodobně Alu sekvence nepřeskakují náhodně. Uvedená argumentace je založena na předpokladu náhodného přeskakování. Pokud je přeskakování a vkládání předvídatelné díky prostředí nebo předem naprogramovanému genetickému algoritmu, který řídí pohyb Alu sekvencí, argument selhává. Čas ukáže, kdo má pravdu, ale stejně jako u metody č. 1 jsou jejich závěry dány výchozími předpoklady.

Metoda 3: Data projektu HapMap

Projekt HapMap4 byl navržen, aby katalogizoval významnou část lidské genetické rozmanitosti. Byly v něm analyzovány miliony variant tisíců lidí z celého světa a data volně zpřístupněna. Někoho by mohlo napadnout, že pokud je projekt HapMap tak nepřátelský k modelu stvoření, proč mám většinu těchto dat uloženou na svém pevném disku? Ve skutečnosti mě docela těší, co jsme se z projektu dozvěděli (ještě více mě těší projekt 1000 genomů, který je o úroveň výš než HapMap, zatím však nebyl ukončen). Co jsme se dozvěděli?

  1. Lidský genom je mladý: sdílené bloky DNA jsou velké a nebylo dost času na to, aby se z nich stala náhodná struktura.
  2. Lidská populace pochází z jediného zdroje: většina bloků je společná pro všechny světové populace.
  3. Lidský genom se rozpadá: vymazané části nejsou sdílené mezi populacemi, ale jsou jedinečné pro dílčí populace (to je další důkaz mládí genomu a toho, že jsme v nedávné minulosti vzešli z jediné zdrojové populace).

Autoři ve své argumentaci opět vycházejí z evoluční teorie. Předpokládají také, že rekombinace je náhodná. Pokud tomu tak není, většina jejich tvrzení se rozpadá. Nejnovější údaje však naznačují, že rekombinace je řízena genetickými faktory, které se u jednotlivých populací liší a které se v průběhu času mění.5

Máme ještě před sebou hodně práce, data však nejsou v rozporu s tím, že Adam a Eva byli našimi předky a žili před pouhými 6000 lety. Genetická rozmanitost, kterou Bůh vložil do Adama a Evy, je ve skutečnosti stále narušována rekombinací. Doufám, že se jednoho dne nějaký odvážný kreacionista chopí těchto dat (až se jich nashromáždí dostatek) a použije je ke zpětnému sledování historie lidstva, aby dospěl k Adamovi a Evě. Prozatím jsem však přesvědčen, že v datech projektu HapMap není zřejmé vyvrácení Adama a Evy, přestože autoři tvrdí opak.

Shrnutí

Falk a Venema tvrdí, že jejich tři metodiky jsou vzájemně nezávislé, ale není tomu tak, protože všechny vycházejí z evolučních předpokladů. Nejen to, ale ani evoluční argumenty nejsou nutně neochvějné. Žádný ze tří „velkých argumentů“ také nevyvrací stvoření. Ve skutečnosti jsem se všemi spokojený a rád je v budoucnu použiji jako argumenty ve prospěch stvoření.

Děkuji za skvělou otázku a za příležitost promluvit o jednom z mých oblíbených témat.

S pozdravem, Robert Carter

Související články

DNA: Úžasná zpráva nebo převážně nepořádek?

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Design dekódování a editace: enzymy fungující jako dvojité síto

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Optimalizace genetického kódu: část 1.

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Selhání příběhu o pavím ocase

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.