Úvod Magazín Připravujeme Genom neandertálců je jako ten náš

Genom neandertálců je jako ten náš

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: creation.com/neandergenes

(Na vašem příštím rodinném srazu mohou být neandertálci!)

Robert W. Carter

Vědci z Curyšské univerzity použili počítačovou paleoantropologii k rekonstrukci tohoto neandertálského dítěte na základě lebky z Gibraltaru 2. Dekódování neandertálské DNA nyní tuto zřetelnou lidskost opět potvrzuje.

Přestože jsou závěry kontroverzní, vědci vítězoslavně prohlašují, že se v rámci moderní genetiky jedná o úžasný počin. Dokončili prozatím návrh sekvence přibližně 60 % neandertálského genomu.1

Po prozkoumání několika neandertálských kostí nalezených v sedimentech jeskyně v Chorvatsku se rozhodli pro tři nejslibnější. I když jim to trvalo déle, než očekávali, a panovaly všeobecné obavy, že úkol nezvládnou,2 podařilo se jim získat DNA a poté ji použít k rekonstrukci genomu neandertálců. Vzhledem k tomu, že byly přítomny dva různé a odlišné mitochondriální genomy a kosti pocházely z různých vrstev, byli zastoupeni nejméně dva jedinci, pravděpodobně tři. Výsledný genom je tedy složeninou dvou nebo tří jedinců, podobně jako původní lidský genom, který byl vytvořen z DNA několika jedinců.

V několika nedávných článcích o neandertálském mitochondriálním genomu3,4,5 jsem se zdráhal vyslovit mnoho předpovědí o úplném jaderném genomu neandertálců, protože jsem měl pochybnosti o kvalitě starověké DNA (aDNA) a protože jsem si nebyl jistý, zda mohu těmto datům věřit, jelikož byla nejspíše důkladně filtrována evolučními strážci. Ale i kdybych se odvážil předpovědí, netroufal bych si vyslovit tak odvážné závěry, jako jsou závěry těchto evolučních vědců. Nemusím dodávat, že se mi jejich slova docela líbí. Rozhodně to však není poslední slovo, protože v této forenzní vědě se vždy objevují kontroverze.

Proč je neandertálský genom kontroverzní? Za prvé, stále zůstávají otázky týkající se aDNA. Kosti neandertálců jsou staré tisíce let a DNA v nich je pokaždé velmi degradovaná. V tomto případě se většina neandertálské DNA rozpadla na kousky dlouhé maximálně 50 nukleotidů a více než 95 % DNA nalezené v těchto kostech pocházelo z kontaminujících bakterií. Skutečnost, že se vědcům podařilo ze vzorků získat použitelnou DNA, je prostě úžasná. Techniky aDNA jsou také nadprůměrně citlivé na kontaminaci. DNA moderních lidí je ve srovnání s vysoce degradovanou DNA ve starých vzorcích mimořádně kvalitní. Vědci však vynaložili mimořádné úsilí, aby zabránili kontaminaci a provedli testy, a po provedení několika kritických testů dospěli k závěru, že k žádné významné kontaminaci nedošlo. Otázky kontaminace se však ve studiích tohoto druhu nikdy nezbavíme.

„Neandertálci spadají do rozmezí diverzity moderního člověka… neandertálský genom je neuvěřitelně podobný genomu moderního člověka.“

Za druhé, původ neandertálců a to, zda jsou či nejsou součástí lidského rodu, byl vždy předmětem sporů mezi vědci i veřejností. Mezi evolucionisty se vedou rozsáhlé debaty o povaze neandertálců. Souhrnný článek v New York Times naznačil některé z těchto kontroverzí a citoval další genetiky a jednoho paleontologa, kteří se závěry týmu neandertálské DNA rozhodně nesouhlasili.6

Za třetí, autoři testovali evoluční vztahy (s předpokladem, že všechny podobnosti jsou důsledkem společného původu) mezi opicemi, neandertálci a různými skupinami moderních lidí. V tom právě spočívá skutečná kontroverze, protože odpovědi, které přinesli, nejsou takové, jaké většina očekávala. Zjistili, že (1) neandertálci spadají do rozmezí diverzity moderního člověka, (2) neandertálský genom je neuvěřitelně podobný genomu moderního člověka a (3) mezi moderním člověkem a neandertálci existuje jen několik fixních rozdílů. Ale i těchto několik fixních rozdílů začne blednout, jakmile se dozvíme více o genetické rozmanitosti moderního člověka a dávných neandertálců (čím více téma studujeme, tím více variability nacházíme, takže nám „fixní“ rozdíly přijdou méně významné).

Ještě kontroverznější je, že těch několik málo variací, které neandertálci sdílejí s moderními lidmi, je společných pouze lidem žijícím mimo Afriku. Neandertálci jsou tedy nejen plně lidmi, ale podle dosavadních poznatků se křížili s předky moderních Evropanů, Asiatů, Australanů a původních obyvatel Ameriky, nikoli však s Afričany. Neandertálci jsou tedy buď bratranci, nebo předky lidí mimo Afriku. Hlavní autor k tomuto nečekanému výsledku uvádí: „… byli jsme zmateni, že tato příbuznost s neandertálci se našla nejen v Evropě a západní Asii [kde se nejvíce očekávala], ale také na Papui-Nové Guineji…“7

Kdy však k tomuto promíšení došlo? Evolucionisté tvrdí, že pozůstatky neandertálců nebyly nalezeny mimo Evropu a západní Asii (ne všichni kreacionisté s tím však souhlasí8). Jak by mohli být příbuzní s lidmi z celého světa, ale ne s Afričany? Podle „afrického“ scénáře9 k tomu muselo dojít po odchodu moderních lidí z Afriky, ale před jejich rozptýlením po celém světě. To se mohlo stát jen na Blízkém východě.

V modelu stvoření by se mohlo stát, že neandertálci jsou předky lidí, kteří v současnosti žijí v oblastech, kde kdysi žili neandertálci (to samozřejmě závisí na přesnosti rekonstrukce neandertálského genomu!). Proč jsou tedy také lidé mimo neandertálské oblasti nositeli neandertálských genů? Rodokmen Noemových synů v Genesis 9-10 popisuje počáteční osídlení světa po Bábelu. S výjimkou severní Afriky se popsané oblasti velmi dobře shodují s místy, kde byly nalezeny pozůstatky neandertálců. Místa mimo tyto regiony byla osídlena později, a tak se tam „neandertálci“ nemuseli vyskytovat. Pokud je typický neandertálský vzhled způsoben dlouhověkostí,10 pak by například jejich méně dlouhověcí potomci nesli jejich geny, ale ne jejich podobu, když se rozšířili do nejodlehlejších částí Země.

Všimněte si, že zkoumané kosti neandertálců patřily jedincům, kteří žili mimo Afriku. To může být příčinou tohoto rozporu. Pokud neandertálci nebo jim podobné skupiny žily v Africe,8 zkoumání jejich DNA by nám mohlo napovědět, že zanechali potomky i v Africe. Dobře zachovalé pozůstatky dávných lidí jsou však vzácné a je možné, že se odpověď na tuto záhadu nikdy nenajde.

V jednom článku na toto téma se vědci zaměřili na konkrétní oblasti neandertálského genomu, o nichž je známo, že se liší od genomu šimpanze. Celkem prozkoumali 14 000 míst, kde dochází ke změnám v proteinech (místa, kde mají lidé a šimpanzi odlišné aminokyseliny v jinak podobných proteinech), a získali výsledky pro téměř 11 000 z nich.11 Zjistili, že neandertálci nesou stejné aminokyseliny jako moderní lidé nejméně na 91,5 % těchto míst. Zbývajících 8,5 % označili za „ancestrální“, to však jen za předpokladu, že se jedná o společného předka se šimpanzi, že neandertálci sami nebyli v těchto pozicích zmutováni (například kvůli mutačním hotspotům) a že se moderní šimpanzi sami v průběhu času nezměnili. Celkem našli 88 míst s aminokyselinami, které mají všichni moderní lidé společné. Nazvali je „nedávno fixovanými“ mutacemi, které nejsou dědičné, ale za těmito závěry opět stojí evoluční předpoklady.

Jaké jsou možné kreacionistické interpretace dvou nových souborů dat neandertálského genomu?

„CMI dávno tvrdí, že neandertálci byli skutečnými lidmi, že žili v Evropě po Potopě a že byli potomky Noeho a jeho rodiny. Tato nová data naše argumenty výrazně podporují.“

Zde se situace komplikuje. CMI dávno tvrdí, že neandertálci byli skutečnými lidmi, že žili v Evropě po Potopě a že byli potomky Noeho a jeho rodiny.12 Tato nová data naše argumenty výrazně podporují, ale kdo přesně a co byli neandertálci zač, je stále tak trochu záhadou. Nastíním tři (z mnoha) možností.

Mohlo se jednat o naše předky (patriarchy a první generace po potopě), kteří žili mezi některými z našich nedávných předků stovky let po Potopě. V tomto případě mohly být jejich zvláštní rysy důsledkem dlouhého života a pozdní dospělosti,10 ačkoli to je mezi kreacionisty sporné,8 a jejich genetické rozdíly mohly být způsobeny malou velikostí vzorku. Ze studií malých populací (např. Island) víme, že z malé hrstky lidí žijících v určitém časovém okamžiku vznikne velká část budoucí populace.13 Měli bychom se tedy divit, že ne všechny geny neandertálců se dostaly do současné populace?

Protože se zdají být geneticky odlišní od jiných lidí, je také možné, že pocházejí z dítěte, které zplodil jeden z patriarchů ve stáří. Na základě práce evolučního genetika Jamese Crowa se zdá, že mutační zátěž u dětí roste s věkem otce.14 Každé dítě, které se narodí starému člověku, by tedy teoreticky mohlo nést mnoho genetických odlišností od ostatních lidí. Extrapolací z Crowových údajů by muž ve věku 400 let předal dítěti přibližně 10 000 mutací (současný průměr by se měl podle Crowa pohybovat kolem 200). Pokud z tohoto dítěte vznikla dynastie nebo klan, mohli se tito lidé velmi lišit od svých současníků.

Nebo se mohlo jednat jen o jeden kmen lidí, který se rozptýlil z Babylonu spolu s ostatními, byl silně inbrední a byl vytlačen, dobyt nebo vyhuben, když evropští předkové migrovali do Evropy. Existuje mnoho dalších možných scénářů, ale realistický model ještě nebyl vytvořen.

Jak to ovlivňuje argumenty křesťanů dlouhého věku?

Tyto objevy, ačkoli jsou předběžné, jsou v silném rozporu s argumenty, které předkládá organizace Reasons to Believe (RTB) a další organizace staré Země. Zde máme důkazy, které naznačují, že moderní lidé mají neandertálské předky, a jsou v rozporu s jejich hlavním tvrzením, že neandertálci byli bezduchá zvířata, která se nám jen náhodou nápadně podobají.

Co na ně říkají? Na základě podcastu se svými dvěma nejvýznamnějšími vědci15 docházejí k závěru, že jde o jasný důkaz křížení, ale vzápětí odmítají koncept biologického druhu (jednu ze základních tezí biologie) a tvrdí, že dokázat křížení ještě neznamená, že dva organismy patří ke stejnému druhu! Kupodivu pak uvádějí příklady muly a velryby, zvířat, o nichž jsme psali dříve a o nichž tvrdíme, že jsou důkazem biblické myšlenky, že Bůh stvořil odlišné „formy“, z nichž vzešly dnešní vzájemně příbuzné druhy.16 Pokud by došlo ke křížení a vzniklo by plodné potomstvo, které by se stalo předky dnes žijících lidí, nedokazovalo by to přesvědčivě, že neandertálci a lidé patří ke stejné stvořené formě? RTB se zde dopouští ekvivokace (změny definice uprostřed argumentace). O změnách v rámci stvořených forem, vývoji nových „druhů“ v průběhu času atd. jsme psali již mnohokrát a neexistuje žádný důvod tvrdit, že neandertálci jsou zcela odlišnými tvory než lidé (viz Otázky a odpovědi týkající se speciace).

RTB také tvrdí, že data ukazují neandertálce a lidi jako odlišné druhy a že stanovisko mladé Země bylo vyvráceno, protože rozdíly jsou příliš extrémní a „zdaleka“ nedovolují, aby je bylo možné označit za stejný druh. Upřímně netuším, odkud tyto myšlenky čerpají, protože v této studii není nic, co by jejich tvrzení jakkoli dokládalo. Jako člověk, který se genetikou intenzivně zabývá, mluví o ní a píše o ní, zatím nemám způsob, jak posoudit rozdíly mezi druhy pouze na základě genetických údajů. Tyto rozdíly jsou však triviální a v rámci jednoho druhu je lze očekávat. Lidé jsou ve skutečnosti méně rozmanití než mnoho jiných druhů17 a neandertálec mezi ně stále zapadá. Pro srovnání, dva šimpanzi žijící ve stejné době mohou být od sebe vzdálenější než neandertálec od moderního člověka.18 Všichni uznávají, že šimpanzi patří ke stejnému druhu, tak proč nezařadit neandertálce k modernímu člověku? To však nepřijímají, protože nemohou, aniž by popřeli jednu ze svých oblíbených teorií, a na jejich webových stránkách a v jejich knihách je rozsáhlý seznam odkazů na tuto teorii.19

Neandertálský genom nebyl dosud plně rekonstruován a panují kolem něj značné kontroverze, ale publikované práce model RTB silně zpochybňují.

Co to znamená pro „africkou“ teorii?

Údaje o neandertálském genomu mají zajímavý vliv na evoluční establishment. Za prvé, protože neandertálci jsou tak podobní modernímu člověku, a přece tak dávno v naší minulosti, propast mezi lidmi a opicemi se náhle zvětšuje. K tomu je třeba připočíst nedávné zveřejnění šimpanzího chromozomu Y,20 kde byla zjištěna pouze 70% podobnost (přibližně tolik, co bychom očekávali mezi člověkem a kuřetem) v 50 % chromozomu, který je sekvenovatelný, takže rozdíl je ještě výraznější.

Za druhé, „africká“ teorie má problémy a klasický názor, který jsme posledních 20 let slýchali téměř ze všech médií, je náhle zpochybněn. Jak uvádí časopis Science, „zjištění křížení vyvrací nejstriktnější formu letitého modelu, který předpovídá, že všichni žijící lidé mají své předky v malé africké populaci, která se rozšířila a zcela nahradila archaické lidské druhy bez jakéhokoli křížení.“21 Co má nahradit tento starý, překonaný názor? „Modifikovaný multiregionalismus“, kdy lidé přicházející z Afriky nenahradili archaické populace beze zbytku, ale křížili se s nimi, zatímco je postupně eliminovali a nahrazovali. Jeden velmi populární evoluční weblog dochází k závěru, že nejenže neandertálci jsou jednoznačně lidmi, ale že jsme teď všichni multiregionální!22 Vrtkavé a zapomnětlivé jsou větry změny!

Modifikovaný multiregionalismus však přinese další potíže. Například nyní, když se mnozí domnívají, že se neandertálci křížili s moderními lidmi na cestě z Afriky, se náhle vynořuje otázka původu neandertálců, stejně jako otázka, jak se mohli neandertálci křížit s našimi předky po předpokládaném odloučení, trvajícím zhruba půl milionu let.

Proč na tom záleží

Existence neandertálců se používá jako klacek na kreacionisty od doby, kdy byla v 19. století objevena první neandertálská kostra. Celé generace byly vychovávány k víře v primitivního jeskynního člověka – napůl opici, napůl člověka – zvaného neandertálec. Evoluční establishment tomu již nevěří, ale indoktrinace byla účinná a její účinky budou dlouhodobé. Zejména Evropané jsou v nesnázích, protože mají tendenci reagovat přecitlivěle na jakoukoli myšlenku křížení s neandertálci, což mi připadá humorné vzhledem k tomu, že evoluční teorie říká, že jsme vznikli z opic, takže co na tom, jestli jsme také vznikli z neandertálců? Vrhá se tím také světlo na válku mezi evolucionisty, v níž se jednotlivé strany vzájemně pošťuchují ohledně svých osobních názorů na původ člověka. A konečně nové objevy silně podporují biblický model, podle něhož všichni lidé pocházejí z malé populace lidí žijících v nedávné minulosti na Blízkém východě.