Úvod Magazín Připravujeme Evangelista evoluce a apoštol podvodu

Evangelista evoluce a apoštol podvodu

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: creation.com/Haeckel

Evangelista evoluce a apoštol podvodu

Russell Grigg

Ernst Heinrich Philipp August Haeckel, známý jako „Darwinův buldok na kontinentě“ a „německý Huxley“, je známý jako vědec, který se dopouštěl jednoho podvodu za druhým, aby prosadil evoluční teorii.

Haeckel se narodil 16. února 1834 v Postupimi v Prusku (dnes Německo), studoval medicínu a přírodní vědy na univerzitách ve Würtzburgu a Berlíně a od roku 1865 až do svého odchodu do důchodu v roce 1909 byl profesorem zoologie v Jeně. Zlomem v jeho myšlení byla četba knihy Charlese Darwina Vznik druhů, která byla v roce 1860 přeložena do němčiny.

V dopise své milence, který napsal ve svých 64 letech, kdy už byl znám pod přezdívkou „der Ketzer von Jena“ (rozvratník z Jeny),1 uvádí, že zpočátku byl křesťanem, ale po studiu evoluce se stal volnomyšlenkářem a panteistou.2

„Pro Haeckela byl lidský úsudek mnohem důležitější než fakta a důkazy.“

Darwin považoval Haeckelovo horlivé šíření učení o organické evoluci za hlavní důvod, proč byla tato nauka v Německu úspěšná.3 Ian Taylor píše,

„Stal se Darwinovým hlavním evropským apoštolem, který s evangelizačním zápalem hlásal evangelium evoluce nejen univerzitní inteligenci, ale i prostým lidem prostřednictvím populárních knih a dělnické třídě na přednáškách v pronajatých sálech.“1

Používal při tom obrovské kulisy s embryi, kostrami atd., což vedlo k tomu, že jeho prezentace byla označena za jakési „darwinovské pašije“!

Imaginární monera

Haeckelovy kresby stravovacích návyků a rozmnožovacího cyklu údajných moner, kterým dal vědecké jméno Protomyxa aurantiaca, publikované v jeho knize Dějiny stvoření. Míra podrobností ukazuje rozsah jeho podvodu, protože žádná monera tehdy neexistovala a neexistují ani nyní!

Haeckelovo nadšení pro evoluční teorii jej vedlo k podvodnému vytváření „důkazů“ na podporu svých názorů. Byl prvním člověkem, který nakreslil evoluční „rodokmen“ lidstva. Aby vyplnil mezeru mezi anorganickou neživou hmotou a prvními známkami života, vymyslel řadu drobných protoplazmatických organismů, které nazval monera (množné číslo od moneron). Ty se podle něj

„neskládají vůbec z žádných orgánů, ale výhradně z beztvaré, jednoduché homogenní hmoty … nic víc než beztvará, pohyblivá, malá hlenovitá nebo slizovitá hrudka, tvořená albuminovou kombinací uhlíku“.5,6

V roce 1868 vyšlo v prestižním německém vědeckém časopise 73 stran jeho spekulací s více než 30 kresbami těchto imaginárních moner a vědeckými názvy jako Protamoeba primitivia a procesem dělení, kterým se údajně rozmnožují,7 ačkoli jeho podrobné popisy a propracované kresby byly zcela smyšlené, protože tyto „částice života“ vůbec neexistovaly.

Později téhož roku Thomas Huxley, Darwinův zastánce v Anglii, oznámil, že ve vzorcích bahna, které byly vyloveny ze dna severního Atlantiku a konzervovány v alkoholu, nalezl něco, co odpovídalo Haeckelovým popisům. Huxley pojmenoval svůj objev Bathybius haeckelii.8

Naneštěstí pro Huxleyho, Haeckela, moneru a evoluční teorii zjistil v roce 1875 jistý chemik na palubě expediční lodi, že tyto údajné vzorky protoplazmy nejsou nic jiného než amorfní sádra vysrážená z mořské vody alkoholem!9 Haeckel se tímto vyvracejícím důkazem odmítl nechat pohnout, takže ještě zhruba 50 let byla veřejnost klamána nerevidovanými reprinty jeho populárních Dějin stvoření (1876), doplněnými kresbami moner, až do posledního vydání v roce 1923.10,11

Neexistující opočlověk nemluvící

Vše o Pithecanthropus alalus neboli „opočlověku nemluvícím“ bylo výplodem Haeckelovy fantazie.

Pro Haeckela byl lidský úsudek mnohem důležitější než fakta a důkazy. Domníval se, že jediný zásadní rozdíl mezi člověkem a lidoopem spočívá v tom, že člověk umí mluvit a lidoop ne. Postuloval proto chybějící článek, který nazval Pithecanthropus alalus (opočlověk nemluvící), a dokonce angažoval umělce Gabriela Maxe, aby tohoto imaginárního tvora nakreslil, ačkoli neexistoval nejmenší důkaz, který by potvrzoval jediný detail na těchto kresbách.

Haeckelův současník, profesor Rudolf Virchow (proslulý jako zakladatel buněčné patologie a dlouholetý předseda Berlínské antropologické společnosti), byl ve své kritice neúprosný – to, že Haeckel dal zoologické jméno tvoru, jehož existenci nikdo neprokázal, bylo podle něj zřejmým výsměchem vědě.

Nizozemský vědec, profesor G.H.R. von Koenigswald, popsal kresbu takto:

„Pod stromem sedí se zkříženýma nohama žena s dlouhými vlasy a kojí dítě. Má plochý nos, tlusté rty a velké nohy s palci posazenými výrazně níže než ostatní prsty. Vedle ní stojí její manžel, obtloustlý, s nízkým obočím a hustě osrstěnými zády. Dobromyslně a nechápavě si prohlíží diváka s podezíravým výrazem zavilého pijana. Muselo to být šťastné manželství; jeho žena mu nemohla odporovat, protože ani jeden z nich neuměl mluvit.“12

Žádný takový předpokládaný „chybějící článek“ nebyl nikdy nalezen.

Nechvalně proslulé „rybí stadium“ lidských embryí

Ze všech svých pochybných aktivit se Haeckel nejvíce proslavil, či spíše neblaze proslul propagací zcela mylné teorie, že lidské embryo je zpočátku identické s embryi jiných savců a poté prochází řadou stadií, kdy má žábry jako ryba,13 ocas jako opice atd. Tato myšlenka, někdy nazývaná „zákon rekapitulace“ nebo Haeckelovými slovy „biogenetický zákon“, byla shrnuta v těžko vyslovitelné větě „ontogeneze rekapituluje fylogenezi“, což znamená, že vývoj jednotlivého embrya opakuje jeho předpokládanou evoluční historii.

„Prof. Wilhelm His v roce 1874 prokázal, že Haeckel přidal Bischoffovu psímu embryu 3,5 mm na hlavě, Eckerovu lidskému embryu ubral 2 mm na hlavě, zdvojnásobil délku zadní části lidského těla a podstatně změnil detaily lidského oka.“

O tomto tvrzení je nejprve třeba konstatovat, že se rozhodně nejedná o žádný „zákon“! Nyní je známo, že tato myšlenka je zcela mylná. Není proto divu, že Haeckel nenašel dostatek anatomických důkazů, aby svou teorii přesvědčivě prokázal. Haeckel se nikdy nenechal odradit nedostatkem důkazů, a tak si „důkazy“ vyrobil podvodným pozměněním kreseb embryí, pocházejících od dvou jiných vědců.

Ve své knize Natürliche Schöpfungsgeschichte (Přírodní dějiny stvoření), vydané německy v roce 1868 (a anglicky v roce 1876 pod názvem The History of Creation), použil Haeckel kresbu 25denního psího embrya, kterou vydal T. L. W. Bischoff v roce 1845, a čtyřtýdenního lidského embrya, kterou vydal A. Ecker v letech 1851-59.14 Wilhelm His starší (1831-1904), slavný srovnávací embryolog té doby a profesor anatomie na univerzitě v Lipsku, podvod odhalil.

Prof. Wilhelm His v roce 1874 prokázal, že Haeckel přidal Bischoffovu psímu embryu 3,5 mm na hlavě, Eckerovu lidskému embryu ubral 2 mm na hlavě, zdvojnásobil délku zadní části lidského těla a podstatně změnil detaily lidského oka. Sarkasticky podotkl, že Haeckel vyučuje v Jeně, kde je k dispozici nejlepší optické vybavení, takže pro své nepřesnosti nemá žádnou omluvu. Došel k závěru, že každý, kdo se dopouští tak zjevného podvodu, se naprosto znemožnil, a že Haeckel se sám vyřadil z řad vědeckých pracovníků, kteří něco znamenají.15,16 [Viz také Encyklopedická „pravda“ … nebo světská moudrost?]

Haeckelovo přiznání k podvodu

Haeckelovy zfalšované kresby psích a lidských embryí, jak se objevily v jeho knize Dějiny stvoření.25

Rozruch v německých vědeckých kruzích byl tak velký, že Haeckel nemohl nadále mlčet. V dopise pro Münchener Allegemeine Zeitung, „mezinárodní týdeník pro vědu, umění a techniku“, zveřejněném 9. ledna 1909, Haeckel (v překladu) napsal:

„… malá část mých obrázků embryí (možná 6 nebo 8 ze sta) je skutečně (ve smyslu Dr. Brasse [jednoho z jeho kritiků]) ‚zfalšovaná‘ – všechny ty, u nichž je zveřejněný materiál pro kontrolu tak neúplný nebo nedostatečný, že je člověk nucen při obnově souvislé vývojové řady vyplnit mezery hypotézami a rekonstruovat chybějící členy pomocí srovnávacích syntéz. S jakými obtížemi se tento úkol setkává a jak snadno se při něm může kreslíř zmýlit, dokáže posoudit jen embryolog.“17

Všímaví čtenáři, kteří porovnají Haeckelovy upravené snímky psích a lidských embryí s originály (viz fotografie), snadno zjistí, že Haeckelovo „přiznání“ bylo samo o sobě záměrným zkreslením faktů a v podstatě pokusem ospravedlnit a udržet své hanebné padělky.

Přestože základ teorie embryonální rekapitulace je naprosto nečestný, očividně zlomyslný a dávno byl vědecky zdiskreditován, se tato zcela falešná myšlenka, že lidské bytosti sledují svou evoluční minulost v děloze, v minulosti vyučovala ve školách a na univerzitách jako důkaz evoluce a stále se objevuje v mnoha populárně-naučných publikacích.18,19

Co horšího, argument „plod je ještě ve stadiu ryby, takže jen porcujete rybu“ používají někteří zastánci potratů až dodnes, aby přesvědčili dívky a mladé ženy, že zabití jejich potomka je v pořádku.

Dr. Henry Morris k tomu píše:

„Tento evoluční nesmysl rekapitulace můžeme oprávněně volat k odpovědnosti za vraždy milionů bezmocných nenarozených dětí – nebo alespoň za jejich pseudovědecké zdůvodnění.“20

Haeckel a vzestup nacismu

Bohužel, navzdory všem svým nechutným aktivitám byl Haeckel v Německu nesmírně úspěšný, a to nejen v tom, že se evoluce začala vyučovat jako uznávaný příběh o počátcích, ale také v tom, že německému národnímu étosu podstrčil jedinečnou formu sociálního darwinismu a rasismu. „Stal se jedním z hlavních německých ideologů rasismu, nacionalismu a imperialismu.“21,22

To zahrnovalo představu, že Němci jsou členy biologicky nadřazeného společenství (podobně jako Nietzscheho „nadčlověk“).

Bohužel pro lidstvo položil Haeckelův evolucionismus základy intenzivního německého militarismu, který nakonec přispěl k první světové válce. Následně

„sociální darwinismus, rasismus, militarismus a imperialismus nakonec dosáhly svého zenitu v nacistickém Německu za vlády monstrózního Adolfa Hitlera… Hitler sám se stal vrcholným evolucionistou a nacismus konečným plodem evolučního stromu.“23

Haeckel tak svou posedlostí protibožskými evolučními poučkami a hanebným falšováním nepravdivých údajů představoval neblahý vliv a zhoubnou inspiraci, které byly nepřímou příčinou dvou světových válek a zvěrstev holocaustu.24

Původní Eckerovy kresby psího embrya (4. týden) a lidského embrya (4. týden).26 Rozsah, v jakém je Haeckel podvodně zfalšoval, je patrný ze srovnání s výše uvedeným obrázkem.