Jak se (ne)rozejít
Pokud bychom si totiž kladli otázku jak se v klidu a slušným způsobem rozejít, potom najdeme na internetu množství rad a návodů, jak to udělat. Všechny začínají obdobně. „Vztahy jsou, byly a vždy budou složité. Jste bezhlavě zamilovaní, a najednou zjistíte, že vztahu něco chybí, vyprchala z něho vášeň, partner je někdo jiný, než jsme čekali, přestanete si rozumět, zjistíte, že máte jiné zájmy a životní priority atd. A tak se rozhodnete k razantnímu kroku – k rozchodu.“ A v té chvíli přichází „návod“ jak se slušně rozejít.
Ale mně se v této chvíli vtírá otázka: jak to, že jsme nevěděli, že má ten druhý jiné zájmy, jiné životní priority? Jak to, že jsme nevěděli, že prvotní vášeň vyprchává, a teprve potom zůstává opravdová láska? Jak to, že jsme nevěděli, jaký má ten druhý charakter? Co jsme čekali? Ve zdravotnictví se předcházení nemoci říká prevence. U navazování vztahu by ale také měla mít místo prevence, čas poznávání se, čas, kdy zjišťujeme, jak se ten druhý chová k lidem kolem sebe, protože právě tak se bude za čas chovat k nám, jaké má v životě priority, jaký má vztah k práci, jaké má morální zásady, jak je zodpovědný/ná, jaký má vztah k penězům atd. Prostě nechat čas na poznávání, ne začít spolu okamžitě žít. Protože opouštět společné soužití, ba dokonce již narozené dítě je opravdu složité a většinou alespoň pro jednoho z páru, ale i pro dítě, bolestné. Bible říká, že má člověk přilnout k tomu druhému a potom se stát jedním tělem. (1. Mojžíšova 2,24)
Jinou věcí je, že když zjistíme výše uvedený nesoulad, který vnímáme jako důvod k rozchodu, potom je ještě možnost na našem vztahu zapracovat. Existuje takové slovo jako je kompromis a vyjití si vstříc. Ví se, že pokud chceme, aby byl vztah kvalitní, potom nemohu pouze brát, ale také dávat. Nesnažme se měnit pouze toho druhého, ale také sama sebe. V jiném vztahu také nenajdeme svoji vlastní kopii se kterou jsme ochotni žít. Vždy je tady nějaký rozdíl, který může být naopak užitečný pro vzájemné doplnění se. Vím, dnes je doba, že se nefunkční věci vyhazují a kupují nové. Byla ale doba, kdy se nefunkční věci opravovaly. Nešlo by to zkusit i ve vztahu?
A ještě jinou věcí je skutečnost, že Bible hovoří o (až na výjimky) nerozvádění se. Dokonce Bůh říká, že bychom měli nenávidět rozvod. (Malachiáš 2,16) Důvod? Bolest, která je jim způsobená alespoň jednomu z páru, a samozřejmě dětem, je veliká. Budeme-li akceptovat nutnost prevence, a stejně tak i snahu vycházení si vstříc, potom jistě ubude i rozchodů. Řešme problémy samoživitelů, ale řešme také důvody, proč se ten, či onen samoživitelem stal.
Ale samozřejmě chápu, že může nastat situace, kdy rozchod je jediným řešením dané situace. Nevěra jednoho z partnerů, psychické nebo tělesné týrání, ožebračování rodiny opakovaným patologickým hráčstvím atd. I Bible hovoří o nevěře jako důvodu k možnému rozvodu. (Matouš 19,9) Když už tedy musí dojít k rozchodu (po vyčerpání všech možností vztah zachránit), potom i tehdy je třeba se řídit křesťanskými zásadami, protože se často, jako národ, chlubíme křesťanskými kořeny. Nechci zde opakovat to, co je notoricky známé – vztah neukončujeme SMS, nebo pouze tím, že bez jediného slova vysvětlení odcházím, že na druhého nevykřičíme všechna jeho pochybení za posledních X roků, že si musím uvědomit skutečnost, že ani já nejsem bez chyby atd. Naopak chci pouze připomenout to, co by mělo být také v takových situacích samozřejmé:
- I když ten druhý ublížil, neměl bych mít za cíl tomu druhému také ublížit. Stále bych měl mít na paměti, že jde o člověka se kterým jsem prožil kus života, eventuálně s ním mám děti. „Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.“ (Jakub 1,19)
- Rozhodně bych měl s druhým osobně hovořit a vysvětlit proč vnímám rozchod jako jediné možné východisko.
- Dejme druhému šanci věci napravit, pokud o to žádá. „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Efezským 4,32)
- Zároveň přemýšlejme, co my můžeme udělat pro to, aby se vztah udržel. Na druhé straně není možné chodit neustále v „bludném kruhu“, který nikam nevede.
- „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Lukáš 6,31)
- „…mluvte pravdu každý se svým bližním…“. (Efezským 4,25)
- „Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.“ (Lukáš 6,37)
Chápu, že existují případy, kdy je jediným řešením se rozejít, ale lépe je, se nerozcházet. Proto: „Jak se (ne)rozcházet“.
Jan Dymáček
