O komunikaci bylo napsáno nepřeberné množství knih, článků, pojednání, studií, řečeno mnoho přednášek atd. Proč? Asi proto, že to je důležité nejenom pro vzájemné informování se, ale předně pro vzájemné vztahy. A právě vztahy tvoří náš život buď dobrý nebo naopak velmi smutný. Když se vrátím ke komunikaci, potom právě ona je hlavním tvůrcem dobrých vztahů a tím i dobrého života. Někdo řekl, že „i špatná komunikace je lepší než žádná.“ Souhlasím, ale je třeba dodat, že pouze dobrá komunikace zlepšuje a udržuje dobrou kvalitu života a vztahu. Komunikace je důležitější, než jsme schopni si uvědomit a ochotni si připustit. Jakmile komunikace vázne, dojde k narušení vztahu. Pokud vůbec nekomunikujeme, potom už jde o rezignaci na vztah.
Mohli bychom připomínat, co je vlastně komunikace. Že to je: „proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem.“ (J.W. Vander Zanden). Že existuje komunikace verbální, tedy slovní, ale i neverbální, tedy ta, kdy sice nehovoříme, ale dáváme najevo svoje myšlenky, emoce a postoje mimikou, gesty, postojem, emocionálními projevy, rychlostí mluvy, vzdálenosti od naslouchajícího atd. A tady je třeba podotknout, že neverbální komunikace může verbální sdělení buď podpořit, zlidštit, nebo také popřít, eventuálně úplně znehodnotit. Neverbální komunikace se vůlí ovládá hůř než verbální. Snáze kontrolujeme CO říkáme než JAK to říkáme. Můžeme komunikovat činem, ale i nekomunikováním. Ono totiž nelze nekomunikovat, protože už tím, že s někým odmítám mluvit něco říkám. A tak tedy záleží na tom, CO komunikuji, JAK komunikuji a KDY komunikuji. Mluvím srozumitelně? Mluvím k věci? Rozumí oslovený člověk tomu, co říkám stejně, jak to já myslím? Mluvím tak, aby mě druhý byl schopen naslouchat, ale také ochoten naslouchat? Mluvím tak, aby se nestalo, že mám sice pravdu v obsahu sdělení, ale mýlím se v tónu hlasu? Co vyjadřuji mojí mimoslovní komunikací? Jsem si vědom, že 50 % toho, co říkám vyjadřuje naše mimika, 40 % tón hlasu, intonace, plynulost, a pouze 10 % zbývá na to, co vyslovím? Nemluvím tehdy, kdy ten druhý není objektivně schopen vnímat? Nemluvím tehdy, kdy není dostatečný časový prostor, není intimní prostředí…?
Ale to ještě není všechno.
Dávám i v komunikaci najevo, že si druhého vážím? Beru druhého jako partnera sobě rovného? Dám mu prostor k vyjádření se? Jsem ochoten naslouchat? „Abychom chápali, musíme umět naslouchat, ne odpovídat“. (Tounier) Nedávám najevo pohrdání, netrpělivost a neochotu vzít jakýkoliv argument? Chci vyhrát, nebo chci vnášet pokoj a přispět ke štěstí a kvalitě života?
Chci být stále v blízkosti druhého? Všimněme si rodičů a jejich dětí, nebo prarodičů a jejich vnoučat, jaký k sobě mají vztah. Pokud je mezi nimi všechno v pořádku, potom je rádi vidí, a nejenom to. Oni je také rádi pohladí, vezmou do náruče, prostě se jich dotýkají. Když dva začnou spolu chodit, potom se začnou také navzájem dotýkat. Ony dotyky ukazují na kvalitu a hloubku vzájemného vztahu. Něco komunikují. Studie publikovaná v časopise American Journal of Family Therapy potvrdila, že kvalita a kvantita takto projevované náklonosti přímo souvisí se spokojeností páru. Komunikuji i dotykem?
Komunikuji dostatečně? Otázka: „co je ti“? Odpověď: „nic“. Potom se nemůžeme divit, že ten druhý buď mávne rukou, nebo se naštve, protože to naše „nic“ je tak okaté, že je nelze přehlédnout. Můžeme se informovat, dávat si příkazy, ale to je málo. Je třeba se sdílet i o pocitech, obavách, nápadech atd.
Mám pro tebe čas? „Technika překonává vzdálenosti, ale lidi nesbližuje“. (něm. filosof Martin Heidegger) „Na reálné vztahy kašlem. Nemáme na ně čas.“ (Zd. Šustr, šéfredaktor časopisu Téma) Spousta párů tráví spolu hodně času, aniž by spolu ale mluvili. „Mluví“ totiž se svým PC, mobile, Ipadem atd. Udělejme si čas na skutečné povídání spolu. A to nejenom o informačních nutnostech, ale i o svých pocitech, plánech, svém rozpoložení atd.
A mohli bychom pokračovat dál. Nedramatizujeme věci zbytečně? Nezraňuji tím, co říkám a jak říkám? Snažím se být pozitivní? Čím vyšší úroveň pozitivního myšlení, o to menší prostor pro hádky ve vztahu je, uvádějí vědci z Chicagské univerzity. Umím se s tebou zasmát? Studie zjistila, že 75 % spokojených párů se společně zasměje alespoň jednou denně. U 92 procent vdaných žen a mužů je, dle jejich vyjádření, humor důležitým faktorem, který přispívá ke kvalitě manželského života. Umím naslouchat? „Umět naslouchat svému partnerovi je základní stavební kámen vztahu“. (Dr. Paul Tournier) „Jsme s manželkou už tolik let, že se opravdu dobře známe. Ona je skvělá, už za mě i dokončuje věty. A dokonce je občas zvládne i začít a mnohdy si poradí i s jejich prostřední částí“. Víš, že nejde o to, kdo vyhraje? Výhra mnohdy není výhrou, ale prohrou pro oba. Pan profesor Křivohlavý ve své knize Povídej naslouchám: „Koupil jsem psa. S ním mohu mluvit kdy chci, neskáče mně do řeči, neokřikuje mně, nepřerušuje, nenapomíná a nedává mně stále nějaké chytré rady“.
Ano, ke komunikaci patří i humor, ale i vážná slova. A ta si dovolím nakonec, a to z Bible: „Mírná odpověď odvrací rozhořčení. Vznětlivý muž rozněcuje sváry, kdežto shovívavý spory uklidňuje. Jak je dobré slovo v pravý čas. Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro. (Přísloví 15. a 16. kapitola) „Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit“. (Koloským 4,6)
Jan Dymáček
