Úvod Magazín Připravujeme Katastrofa potopy

Katastrofa potopy

Úžasné zachovaný australský plesiosaurus

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: Deluge disaster

Autor: Tas Walker

V originále vydáno: Deluge disaster, červen 2004

Chovatel dobytka Ian Ievers se v roce 1989 vydal hledat zkameněliny na Marathon Station, rodinném pozemku pro chov dobytka nedaleko Richmondu v severozápadním Queenslandu v Austrálii.1,2

Jeho pátrání bylo odměněno, když našel několik kostí vyčnívajících ze strouhy. Byla tam lebka se štíhlým čenichem, podobná krokodýlí, a několik obratlů. Zbytek kostry zmizel v břehu.

Když se o nálezu dozvěděli paleontologové z Queenslandského muzea v Brisbane, neztráceli čas a zorganizovali záchranný tým. Kdyby v nadcházejícím období dešťů došlo k erozi rokle, mohlo to mít katastrofální následky. Nález by mohl poškodit i dobytek, který by se po svahu svezl.

Obvykle se zkamenělé pozůstatky vyzdvihují až po velkém úsilí, ale tento tvor byl pohřben v poměrně sypkém sedimentu, převážně ve škraloupu. Již po 30 minutách kopání mohl tým zjistit, že se jedná o kostru plesiosaura. Ukázalo se, že se jedná o druh, který v Austrálii dosud nebyl znám.

Trvalo další čtyři dny, než tým s pomocí Iana, jeho bratra Roba a dalších členů rodiny tvora kompletně vykopal.

Plesiosauři byli mořští plazi dýchající vzduch s výrazným krkem, nápadnou hlavou a kulatým tělem. Předpokládá se, že již vyhynuli.

Tito tvorové se ve vodě vrhali čtyřmi ploutvemi a řídili se ocasem. Exemplář pohřbený na stanici Marathon Station měřil od konce nosu po špičku ocasu 4,3 metru.

Když tým odstranil nadložní sediment, našel zvíře naplocho na zádech s roztaženými ploutvemi.

Pozoruhodné je, že kosti nebyly poházené na hromádce nebo roztroušené po okolí. Naopak, každá kost byla jednotlivě zkamenělá a ležela nedotčená přesně na místě, kde bylo zvíře uloženo. Chybělo jen několik kostí z jednoho pádla.

Obrázek: Poloha Richmondu v Queenslandu, kde byly nalezeny zkameněliny plesiosaura.

Obrázek: Paleontoložky Mary Wadeová a Cathy Mobbsová při vykopávkách plesiosaura z Richmondu.
Tato část Queenslandu patří k nejbohatším oblastem s výskytem zkamenělin na světě a byla zde objevena řada mimořádně dobře zachovalých mořských plazů.
Pozůstatky plesiosaurů byly nalezeny na všech kontinentech včetně Antarktidy, desítky jich pocházejí z oxfordské hlíny v Anglii.

Rob Ievers řekl: „Vypadalo to jako kostra zvířete, které uhynulo včera nebo předloni. Vykopání z volného sedimentu bylo poměrně snadné. Tým vykopal ploutve, ocas, krk a tělo jako samostatné bloky, které držely pohromadě pomocí sádry a obvazů.3 Kostru pečlivě označili, aby ji mohli v muzeu znovu sestavit.“

Jak se ale mohl plesiosaurus tak dokonale zachovat? Celé zvíře, jakkoli bylo velké, muselo být rychle zavaleno sedimentem, než se stačilo rozložit a rozpadnout. Jinak by byly kosti roztroušeny po dně oceánu.

Sediment musel zvíře pohřbít tak rychle, že jen málo jiných mořských živočichů mělo šanci tělo prohledat. To by mohlo znamenat, že bylo pohřbeno během několika hodin.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Pozemky v této oblasti jsou zkamenělinami proslulé. Nebylo divu, že Ian, rodinný nadšenec do zkamenělin, brzy ohlásil další nález jen 8 km odtud. Tentokrát šlo o suchozemského živočicha – asi 3 m dlouhého ankylosaura jménem Minmi.

Ten měl drsnou pancéřovou kůži s vrstvami drobných kostí (ossicles). Exemplář byl dobře zachovalý a dokonce i vrásky na kůži bylo možné „zmapovat“ podle kosticulí.

Ostatně celý vnitrozemský Queensland je posetý pozůstatky zvířat, které jsou v mimořádně dobrém stavu. V této oblasti bylo nalezeno tolik koster, že ji turističtí průvodci nazývají „fosilní trojúhelník“.

Fakta o pleziosaurech

Plesiosaurus znamená „blízký plaz“: skupina mořských plazů, kteří dýchali vzduch, podobně jako velryby.

„Monstrum z Aramberri“: tak se přezdívá obří fosilii plesiosaura, kterou v roce 2002 našli mexičtí a němečtí vědci v Mexiku. Předpokládá se, že jde o druh pliosaura známého jako Liopleurodon ferox. V pořadu BBC Walking with Dinosaurs bylo popsáno, že tvor byl dlouhý 25 m (65-70 stop) a vážil 150 tun. O velikosti a druhu fosilních kostí se však vedou značné spory.

Omyl: stále kolují mylné zprávy o japonském trawleru, který měl v roce 1977 vytáhnout na palubu mršinu plesiosaura. Pravděpodobnější však bylo, že šlo o tělo žraloka obrovského, který se obvykle rozkládá a díky svému tvaru se mylně považuje za plesiosaura (viz Živí plesiosauři: zvažování důkazů).

Obrázek: Za jednoho z největších známých mořských predátorů na světě je považován kronosaurus – druh plesiosaura s mohutnými čelistmi a zuby, který je považován za vyhynulého. Nejkompletnější exemplář na světě, známý jako Kronosaurus queenslandicus, byl objeven v roce 1932 ve vnitrozemí australského Queenslandu. Jeho zkamenělé pozůstatky měří 12,8 m (42 stop) a jsou uloženy v Harvardském muzeu v USA.

V roce 1930 získali paleontologové z jiné dobytčí stanice poblíž Richmondu dobře zachovalého plesiosaura. Jednalo se o kronosaura a největšího mořského plaza nalezeného v té době na světě. Jen jeho lebka byla dlouhá přes 3 m a celková délka činila 13 m (43 stop).

V Hughendenu, dalším městě v oblasti, si turisté mohou prohlédnout kostru obrovského dinosaura ve velké železné kůlně. Město také postavilo repliku zvířete v životní velikosti na hlavní ulici, kde si ji projíždějící lidé nemohou nevšimnout.

Všechna tato zvířata, tak neuvěřitelně zachovalá, svědčí o katastrofických podmínkách, které je náhle pohřbily. Suchozemští i mořští živočichové byli zavaleni a rychle zasypáni sedimenty. Ať už to způsobilo cokoli, bylo to obrovské a zasáhlo to jak oceány, tak pevninu.

Pokud skutečně došlo ke globální potopě, přesně jak říká Bible, co bychom pak očekávali, že najdeme? Očekávali bychom, že najdeme miliardy mrtvých věcí pohřbených ve vrstvách hornin, které voda uložila po celé zemi. Zkamenělí suchozemští a mořští živočichové po celém Queenslandu jsou přesně tím, co bychom očekávali od globální potopy popsané v Bibli.4 Jejich kosti jsou vynikajícím svědectvím o realitě této události.

V dnešní době přivádějí dálnice cestovatele do odlehlých oblastí Austrálie, do muzeí, která tyto zkameněliny vystavují. Kdyby jen tito návštěvníci znali důvod, mohli by se zamyslet nad důkazem, který mají před očima, že Stvořitel skutečně soudil tento svět vodou, jak říká Bible.

Starověká Austrálie

Obrázek: „Minmi“ je název pro fosilní kosti ankylosaura, které byly rovněž nalezeny v západním Queenslandu a nyní jsou vystaveny v richmondském muzeu. Tento obrněný dinosaurus byl pokryt kostěnými destičkami, z nichž mnohé jsou na tomto mimořádně dobře zachovalém exempláři stále patrné. Velká část západního Queenslandu byla podle evolucionistů kdysi vnitrozemským mořem; množství mořských i suchozemských fosilií však zcela odpovídá tomu, co bychom očekávali podle biblické potopy.

Reference a poznámky

  1. Mobbs, C., The creature from our inland sea, Australian Geographic 20:26–27, October–December, 1990.
  2. Neales, S., The man who saved Richmond, Outback 16:56–58, April–May, 2001.
  3. Paleontologové se rozhodli, že nebudou kopat pod vrstvou deskovitého vápence v terénu, ale že budou zkameněliny odebírat po částech – jeden velký blok pro tělo a menší pro ocas, spodní část krku, boční část hrudního koše a každou ploutev. O několik let později pracovníci muzea vyhodnotili, že kostra je kompletní asi z 90 %. Paleontologové připisovali poškození predátorům, částečné erozi a konečnému pohřbení.
  4. Sedimenty, v nichž byli tito živočichové pohřbeni, se ukládaly v době, kdy povodňové vody stoupaly, těsně předtím, než dosáhly svého vrcholu. Viz Walker, T., The Great Artesian Basin, Australia, J. Creation (dříve TJ) 10(3):379–390, 1996.

Související články

DNA: Úžasná zpráva nebo převážně nepořádek?

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Design dekódování a editace: enzymy fungující jako dvojité síto

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Optimalizace genetického kódu: část 1.

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Selhání příběhu o pavím ocase

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.