Jak to celé správně uchopit

Link na článek v angličtině: creation.com/creationist-veterinarian

Ve 13 letech se Jean Lightnerová chtěla stát veterinářkou. Na střední škole měla vynikající prospěch, dokonce ještě během studia navštěvovala některé vysokoškolské kurzy. Jean si tyto kurzy doplnila a získala bakalářský titul v oboru zemědělství, než začala studovat veterinární vědu na Ohio State University (OSU). Jean a jejího manžela zaskočilo, když otěhotněla ještě předtím, než získala titul doktorky veterinární medicíny (D.V.M.). Jean k tomu poznamenává: „Ups! Je docela těžké získat práci v medicíně velkých zvířat s takovým břichem!“ Jean tedy využila příležitosti a získala také magisterský titul.

Vedoucí její práce měla také rodinu, takže měla pro její rodinné závazky pochopení, což Jean oceňovala.

V magisterském studiu strávila Jean hodně času hodnocením výzkumných prací a zjistila, že jejich závěry bývají často mnohem odvážnější, než by odůvodňovaly příslušné experimenty. Zdálo se, že to platí zejména pro výzkum lidských nemocí. Jean se o tom osobně přesvědčila při svém dalším těhotenství, když ji chtěl její lékař testovat na nemoc, pro kterou neměla žádné rizikové faktory. Poté, co se Jean seznámila s výzkumem, který měl tento test odůvodňovat, odmítla jej. Poznamenává k tomu: „Nemám ráda, když do mě někdo bezdůvodně zabodává jehly. Zvířatům, o která se starám, takové věci nedělám.“

Nakonec Jean získala tři tituly, zatímco původně plánovala získat pouze titul D.V.M., aby mohla vykonávat veterinární praxi. Tyto příležitosti vnímá jako Boží dar, který ji připravil, aby mohla vědecky přispět k hnutí za stvoření. Jean si obzvláště cenila magisterského programu, kde si osvojila výzkumné a analytické dovednosti, které jí umožnily kriticky hodnotit vědecká tvrzení.

Dr. Lightnerová poznamenává, že v operační vědě jen málo prací¹ projde při kritickém hodnocení. Don dodává, že ještě mnohem horší je situace s historickou vědou (např. s vymíráním dinosaurů před miliony let), kde jsou lidé odkázáni na své představy o minulosti, protože s minulostí nelze provádět experimenty. Jean uvádí: „Ano, mnohé z toho je ubohé.“

Jean učila své děti po většinu jejich školní docházky doma, a když její děti odrostly a potřebovaly méně dohledu, začala se vážně zabývat otázkami stvoření.

Význam předpokladů

Dr. Lightnerová zdůrazňuje, že je důležité, aby se vědci snažili co nejlépe rozumět své věci: „V případě chirurgie mohou být ohroženy životy lidí – a v případě otázek stvoření (historické vědy) jde o jejich věčný osud, což je ještě důležitější.

„Při výzkumu musíte zpochybňovat své předpoklady (nebo domněnky), ale zdá se, že mnozí vědci si ani neuvědomují, že nějaké předpoklady mají! Platí to zejména pro vědu o původu (historickou vědu), která se řídí předpoklady.“

„Při výzkumu musíte zpochybňovat své předpoklady (nebo domněnky), ale zdá se, že mnozí vědci si ani neuvědomují, že nějaké předpoklady mají! To platí zejména pro otázku počátků (historickou vědu), která se řídí předpoklady. Jedním z předpokladů je například materialismus (hmota je všechno, co existuje), tedy že na vzniku a historii vesmíru se nepodílel žádný nadpřirozený Stvořitel.“

Jean se zúčastnila postgraduální výuky evoluce na OSU, která zdůrazňuje význam předpokladů. Evolucionistický lektor zoologie vyvracel všechny důkazy o evoluci, kterým se Jean učila jako studentka. Například připustil, že fosilní záznamy nepotvrzují evoluci. Jean říká: „Slyšela jsem to už dříve říkat kreacionisty, ale od evolucionisty jsem to slyšela poprvé.“ Lektor připouštěl, že náhlé změny, které naznačují fosilní záznamy, jsou pro biology nepříjemné, protože nebylo pozorováno, že by se organismy měnily v takových skocích. Předpokládal, že život mohl vzniknout na nějaké jiné planetě a již jako vyvinutý se přenesl na Zemi. Jean říká: „Doma mě učili, abych byla velmi zdvořilá, takže navenek jsem snad jen trochu víc vykulila oči, ale uvnitř jsem se válela smíchy po zemi. Měla to být hodina přírodovědy. Nevěřila jsem svým uším. Tato přednáška mi ukázala, jak málo se zajímají o důkazy; bez ohledu na důkazy byli oddáni evoluci. To mi otevřelo oči.“

Jean si uvědomuje, že jsou různé typy evolucionistů. „Mnozí lidé bez přírodovědného vzdělání jsou si tak jistí, že vyvracejí tyto kreacionisty, a používají ty nejsměšnější argumenty – je to ubohé. Křiklouni obvykle nebývají nejchytřejšími mysliteli, to je jisté. Je mnoho lidí, kteří evoluci přijali ‚na základě víry‘ – nikdy o ní nepřemýšleli. S evolucionisty jsem vedla několik velmi zajímavých a inteligentních diskusí.“

Přehánění významu přírodního výběru?

Stejně jako ostatní kreacionističtí biologové i Dr. Lightnerová připouští, že dochází k přirozenému výběru (je poměrně triviální zjištění, že zvíře, které se narodí s vážnou vadou, zemře a nerozmnoží se). Myslí si však, že jako vysvětlení je to přehnané: „Nejsem přesvědčena, že to příliš vysvětluje vzorec, který vidíme. Jedním z problémů je, že většina genetických změn v organismech má příliš malý účinek na to, aby se zachovala přirozeným výběrem.² Mnoho mutací – například ty, které predisponují lidi k rakovině – se také často projeví až po reprodukčním věku (takže již byly předány potomkům; nejsou tedy vyselektovány).“

Rozmanitost tvorů z Archy

Při pohledu na dnešní rozmanitost krav (čistých zvířat) a prasat (nečistých zvířat) z Archy došla Jean k závěru, že se rozhodně děje něco, co naznačuje, že zvířata byla naprogramována tak, aby produkovala rozmanitost.

Dr. Lightnerová říká: „Odkud se vzala rozmanitost, vzhledem k razantnímu snížení populace při Potopě? Kdo tvrdí, že všechny genetické změny jsou náhodné? Evolucionisté. Bible uvádí, že Bůh stvořil zvířata se schopností zaplnit Zemi, což znamená, že jejich schopnost přizpůsobit se všem druhům prostředí je výsledkem designu. Musí v tom být něco více než jen náhoda.“

Příklad barvy srsti u zvířat?

Jean studovala genetický základ barvy srsti u zvířat a zjistila, že určitý protein³ funguje jako multifunkční spínač, který vytváří širokou škálu barev srsti. Tento protein ovlivňuje pouze barvu srsti, takže mutace (změny v sekvenci písmen DNA) nezpůsobují problémy jinde a jsou dobře snášeny. Pokud tento protein funguje normálně, může zapnout produkci tmavého pigmentu zvaného eumelanin. Vzniká také světlejší žlutý až červený pigment. Mutace mohou spínač poškodit různými způsoby:

1. „Rozbitý spínač“ nestimuluje tvorbu tmavého pigmentu. To vede k tomu, že světlejší pigment je viditelný, a tak dostaneme například kaštanovou / světle hnědou barvu retrívra.
2. „Vypínač zaseknutý v poloze ZAPNUTO“ nadměrně stimuluje produkci eumelaninu, což vede k tmavě černé barvě.

„Je možné, že Stvořitel navrhl tento speciální spínací gen se schopností měnit se tímto způsobem a vytvářet tak různé barevné vzory.

„Některé geny jsou navrženy tak, aby se nedaly modifikovat, jiné tak, aby se modifikovat daly. Mutace nejsou jen náhodné, ale v jistém smyslu cílené,protože cíl je náchylný k modifikaci.“

Jean se zajímá o řízené mutace, které napomáhají adaptaci: „Někteří o tom psali u bakterií, viz například váš článek o bakteriích trávících nylon,⁴ ale já jsem se zajímala o zvířata. Myslím, že ta část DNA, kterou evolucionisté (neprávem) označují jako „odpadní“,⁵ ve skutečnosti hraje roli při vytváření větší rozmanitosti potomstva tím, že kontrolovaně přeskupuje existující genetické moduly. Musíme se toho ještě hodně naučit.“

Zkoumání stvořených druhů

Dr. Lightnerová se zajímá také o hranice stvořených druhů, o to, jaké druhy zvířat dnes pocházejí z těch, které stvořil Bůh – zkoumala například formy skotu a formy ovcí / koz.⁶ Tento obor se nazývá baraminologie – z hebrejského výrazu pro Stvoření (bara) a formu (min). „Bůh stvořil živočichy podle jejich forem, aby se rozmnožovali a zaplnili zemi.“ Z toho vyplývá, že jeden druh organismu se nezmění ve zcela jiný. Jak již bylo řečeno, v rámci stvořených druhů (‚baraminů‘) bude docházet k přizpůsobení, a tedy k rozmanitosti. Vzorce, které vidíme ve fosiliích a živých organismech, tomuto konceptu dobře odpovídají.“

Silný argument pro stvoření

Doktorka Lightnerová byla vždy ohromena úžasným designem Božích tvorů. Nedávno začala považovat nadbytečnost za další silný důkaz stvoření. Nadbytečnost se projevuje u sekvencí DNA, které mají známé úlohy, ale když jsou u myší „vyřazeny“, nevykazují žádné škodlivé účinky. Jean říká: „Zpočátku jsem si myslela, že je zbytečné, aby se funkce překrývaly.“ Její nejstarší syn, který pilotuje letadla MAF, však vysvětluje, jak důležitá je redundance pro zajištění bezpečnosti letadel. „Poskytuje vestavěný bezpečnostní mechanismus, který umožňuje druhému systému převzít řízení v případě, že první systém selže. Taková redundance však nevzniká náhodou, ale vyžaduje inteligentní plán.“

Bojovnice Jean

Jean si vzpomíná, že se obrátila, když jí bylo deset let, ale nedostalo se jí dobrého vedení. Její rodina se přestěhovala a několik let nechodila do kostela. Později, v 9. ročníku během času vyhrazeného pro volné čtení si četla v hodinách angličtiny Bibli (věděla, že by měla). Modlila se za Boží pomoc při zkouškách a děkovala mu, když získala výborné hodnocení. „Byl v tom vztah.“

Mary, Melody, Amos, Jean, Joel a Michael Lightnerovi

V 10. ročníku si Jean během výuky o evoluci uvědomila, že pokud je evoluce pravdivá, život nemá smysl a její zájem o vědu je pošetilý, protože na ničem nezáleží. „V podstatě jsem věděla, že pokud je evoluce pravdivá, Bible pravdivá není.“

Dr. Lightnerová pracuje s mladými lidmi. Frustruje ji, že děti často postrádají smysl života a evoluce je v tom podporuje. „Nikam nesměřují, k ničemu nepřispívají a chybí jim životní elán. V křesťanství je každý důležitý, každý má nějaký dar, který se má používat k požehnání Kristova těla. V darwinismu není žádná naděje, žádný cíl, žádný důvod chtít něčím přispět; žádný důvod věřit, že můžete přispět něčím hodnotným.“

Jean vzpomíná: „V době svých vysokoškolských studií jsem měla trochu problém, když mi stále říkali, že existuje mnoho důkazů pro evoluci. Byla jsem zmatená; stále jsem hledala důkazy o vzniku nových struktur, ale vždy jsem viděla jen modifikace stávajících struktur. Jedna věc je vysvětlit modifikaci existujících struktur, ale něco úplně jiného je vysvětlit vznik těchto struktur. Teprve později jsem si uvědomila, že nejde o důkazy, ale o ateistický materialistický světonázor, který je hnací silou víry v evoluci.“

„Moje schopnost důvěřovat Božímu slovu závisela na tom, že jsem viděla, že je v souladu s reálným světem. Vzpomínám si však, jak mě nabádali, abych věřila a poslouchala Boží slovo, i když jsem nedokázala vyvrátit všechny údajné ‚vědecké důkazy‘ proti němu. Udělala jsem to a Bůh mi požehnal. Později mi dal informace, abych překonala pochybnosti a pochopila, že stvoření má skutečně dobrý smysl. Mé zápasy mi ukázaly, že lidé musí číst Bibli a řídit se jí. Musíme se naučit důvěřovat Bibli a Bůh nám požehná.“

„Bůh nám v Bibli říká, abychom dělali věci, které v sekulárním / evolučním světě nedávají smysl; věci jako milovat, odpouštět a dávat, když neočekáváme, že za to něco dostaneme zpět. Z přírodovědeckého hlediska jsou tyto věci pošetilé, ale nejsou pošetilé, pokud je Bůh skutečný.“

„Věnovala jsem se pochopení biologie z biblického hlediska. Stejně jako v dětství mě i dnes uchvacuje design v přírodě. Povzbuzuje mě, když vidím, jak dobře se biblická historie shoduje s tím, co pozorujeme dnes.“

Špatný vliv křesťanského vůdce

„V období pochybností byla jednou z nejhorších věcí pro mou víru četba jednoho uznávaného křesťanského učitele, který v podstatě tvrdil, že Bibli vlastně nelze brát vážně v tom, co říká, zejména když popisuje stvoření. To mi pravděpodobně uškodilo víc než evoluční učitelé, kteří trvali na tom, že mají pravdu. Bylo zdrcující slyšet křesťanského vůdce, který v podstatě říkal: ‚Bůh to tak nemyslí, nemusíte tomu věřit‘.“

„Tato zkušenost mě upozornila, že i já se mohu mýlit a mohla bych uvést v omyl ostatní, takže chci být opatrná a ujistit se, že to, co říkám, je dobře podložené.“

Život s Božím cílem

„Věnovala jsem se pochopení biologie z biblického hlediska. Stejně jako v dětství mě i dnes uchvacuje design v přírodě. Povzbuzuje mě, když vidím, jak dobře se biblická historie shoduje s tím, co pozorujeme dnes. Doufám, že se mi v mém psaní podaří sdělit, jak je Bible v souladu s vědeckými poznatky a jak jí lze ve všech oblastech věřit.“