Louis Pasteur (1822—1895)

Autor: Ann Lamontová

V originále vydáno: prosinec 1991

Mladý Louis

Louis Pasteur se narodil 27. prosince 1822 ve městě Dole ve východní Francii, asi 400 kilometrů jihovýchodně od Paříže. O několik let později se Louisova rodina přestěhovala do nedalekého města Arbois. Louis navštěvoval školu v Arbois, ale kromě výtvarné výchovy měl špatné výsledky. Většina jeho učitelů si myslela, že prostě odejde ze školy a bude pracovat v otcově koželužně. Louis však měl velkou touhu rozšiřovat své znalosti. Jeden z jeho učitelů viděl v jeho vytrvalém a pečlivém přístupu k práci potenciál.

V 15 letech odjel Louis do Paříže, aby dokončil střední školu. Přemohl ho stesk po domově a vrátil se do Arbois. Zkusil to znovu, tentokrát v Besanconu, jen 40 kilometrů od domova. Byl úspěšný a v roce 1842 dokončil bakalářské studium na Královské koleji v Besanconu.

Louis se rozhodl, že bude studovat na Ecole Normale v Paříži, která připravovala učitele pro francouzské vysoké školy a univerzity. Přijímací zkoušku složil v roce 1842, ale věděl, že by mohl dosáhnout vyšší úrovně. Proto studoval ještě jeden rok, aby se zdokonalil, než nastoupil na Ecole Normale. (Toto odhodlání dělat všechno naplno charakterizovalo jeho práci po celou kariéru.) Louis studoval chemii na Ecole Normale a v roce 1845 získal titul magistra věd.

Matoucí problém

Poté zahájil doktorské studium na stejné instituci. Jeho úkolem bylo vyřešit obtížný výzkumný problém, který si sám zvolil. Pasteur se rozhodl prozkoumat strukturu krystalů tartrátu a paratartrátu (sůl kyseliny vinné a její izomer) a vysvětlit rozdíly mezi nimi. Tento problém mátl i největší chemiky té doby.

Fascinovala ho složitá struktura drobných krystalů a „považoval je za přímý důkaz uměleckého projevu Boha Stvořitele“.¹ Pozorně pozoroval krystaly pod mikroskopem. Jeho důkladnost a smysl pro detail mu pomohly odhalit to, co ostatním uniklo – ve skutečnosti existovaly dva různé typy krystalů paratartrátu, přičemž jeden byl zrcadlovým obrazem druhého. Jeho pomalý a opatrný přístup, který byl v dětství mylně považován za nedostatek schopností, se ukázal být jednou z Pasteurových nejsilnějších stránek. Nejenže získal příslušný titul, ale stal se také známým ve vědecké komunitě.

Pasteur se stal profesorem chemie na univerzitě ve Štrasburku a následujících pět let se věnoval výuce a výzkumu. Také se šťastně oženil a založil rodinu.

Nový vědní obor

Ve svých 32 letech přijal Pasteur výzvu, která změnila směr jeho výzkumné a pedagogické kariéry. Byl požádán, aby odjel do Lille a založil tam fakultu aplikovaných věd, která by připravovala vědce na využití jejich teoretických znalostí při řešení praktických vědeckých problémů v průmyslu a podnikání. Zatímco vědecká komunita se orientovala převážně na teoretické výzkumy, Pasteur toužil využít vědu, kterou miloval, ve prospěch obyčejných lidí. S nadšením přijal příležitost změnit směr.

Během dvou let, která Pasteur strávil zakládáním této nové fakulty aplikovaných věd, zaměřil své vlastní výzkumné úsilí na proces kvašení – proces, který se používá k výrobě alkoholu z cukru, ale který také způsobuje zkysnutí mléka. Většina chemiků se domnívala, že přítomné chemické látky spolu pouze reagují, a nedokázala vysvětlit, proč tento proces někdy vede k neočekávaným výsledkům. Pasteur dokázal, že ke kvašení dochází pouze za přítomnosti malých živých organismů, tzv. mikrobů. Pokud byl přítomen správný mikrob, bylo dosaženo požadovaného výsledku. Pokud byl přítomen nesprávný mikrob, vznikla nesprávná látka, například kyselé mléko nebo hořké víno. Pasteurovy objevy pomohly založit nový vědní obor – mikrobiologii.

Zpochybnění teorie samoplození

V roce 1857 se Pasteur vrátil na Ecole Normale. Tentokrát nebyl studentem, ale ředitelem vědeckých studií. Zde pokračoval ve své práci o mikrobech.

Staří Řekové věřili, že malí živočichové, jako jsou červi, myši a larvy, automaticky ožívají z okolní neživé hmoty (například z hnijící mouky, propocené košile nebo rozkládajícího se masa). Toto přesvědčení, že živá hmota vznikla z neživé, se nazývá spontánní generace. Myšlenku, že červi samovolně ožívají z rozkládajícího se masa, úspěšně zpochybnil v roce 1668 italský biolog Francesco Redi. Když maso přikryl gázou, aby na ně mouchy nenakladly vajíčka, v mase se neobjevily žádné larvy. (Larvy se ve skutečnosti líhnou z vajíček much.)

Ještě dlouho poté, co byla myšlenka spontánního vzniku larev, myší a červů obecně zavržena, se vědci stále drželi myšlenky spontánního vzniku mikroskopických živočichů. Aby tuto myšlenku vyvrátil, převařil Pasteur trochu polévky, aby zničil všechny přítomné mikroby. Pomocí speciálního skla umožnil cirkulaci vzduchu nad polévkou, ale zabránil mikrobům ve vzduchu, aby se do ní dostali. Jak Pasteur očekával, v polévce se neobjevily žádné mikroby. Pasteurovo zjištění ukázalo, že mikroby nevznikají samovolně ze samotné polévky. Mikroby se v ní objevily pouze tehdy, pokud se tam dostaly ze vzduchu. Jasně se ukázalo, že i u mikrobů vznikl život pouze ze života – „Mikroskopické bytosti musí přijít na svět z rodičů, kteří jsou jim podobní.“²

Pasteurova práce měla zasadit smrtelnou ránu myšlence spontánní generace. Spontánní generace je však podstatnou součástí evoluční teorie. Navzdory veškerému úsilí evolučních vědců nebyl nikdy nalezen jediný pozorovatelný případ spontánní generace. Pasteurovo zjištění bylo v rozporu s myšlenkou spontánní generace (stejně jako všechny pozdější vědecké výsledky). Louis Pasteur byl proto rozhodným odpůrcem Darwinovy teorie.

Pasterizace

Pasteur měl nyní dobré teoretické znalosti o mikrobech. Své poznatky se snažil aplikovat na praktický problém, jak zabránit kažení vína. Vzhledem k tomu, že živobytí mnoha rodin záviselo na vinařském průmyslu a francouzská ekonomika byla na vývozu vína značně závislá, představovalo to velký problém.

Pasteur dosáhl úspěchu mírnou úpravou svého postupu, který předtím použil v případě polévky. Vařením by se chuť vína změnila. Pasteur proto víno zahřál natolik, aby zničil většinu přítomných mikrobů, aniž by se změnila jeho chuť. Zchlazení pak zabránilo množení zbylých mikrobů. (Stejně jako v případě polévky bylo nutné zabránit pronikání nových mikrobů ze vzduchu.) Ke svému velkému potěšení Pasteur zjistil, že tento postup může zabránit zkysnutí mléka a konzervovat i mnoho dalších potravin.

Kdyby se Louis Pasteur rozhodl tento proces patentovat, stal by se boháčem. Místo toho se rozhodl dát svůj objev volně k dispozici, aby z něj mohli mít prospěch všichni. Jedinou odměnou mu byla sláva a uznání, nový proces se stal známým jako „pasterizace“.

Pomoc hedvábnickému průmyslu

Louis Pasteur byl povolán na pomoc jiné skupině francouzských zemědělců, když hedvábnický průmysl čelil krizi způsobené nemocnými vajíčky bource morušového. Ukázal farmářům, jak mohou pomocí mikroskopu odhalit nemocná vajíčka. Tato vajíčka byla následně zničena a nemoc byla v chovech bource morušového eliminována. Pasteurovi se dostalo vděčných díků od těch, kterým zachránil živobytí.

Zatímco Pasteur řešil tento praktický problém, jeho činorodá mysl vytvářela základy pro jeho další velký teoretický přínos – myšlenku, že mnoho nemocí zvířat a lidí je způsobeno zárodky (škodlivými mikroby), které se dostávají do těla a množí se v něm.

Nejvyšší ocenění

Francouzská vláda sice Pasteura vyznamenala nejvyšším vyznamenáním Čestné legie, ale většina lékařů se jeho myšlenkám stále bránila. Zdálo se, že někteří starší lékaři se nedokázali vyrovnat s Pasteurovým pokrokovým myšlením o bakteriích a očkování. Jiným vadilo, že lékařský výzkum provádí někdo, kdo má vzdělání v chemii, nikoli v medicíně. Významný současný vědec zabývající se stvořením, Dr. Henry Morris, se domnívá, že velká část opozice byla reakcí na Pasteurův „vlastní odpor vůči spontánní generaci a darwinismu.“³

Takový odpor se zdá být těžko pochopitelný, když uvážíme, že Pasteur je dnes všeobecně uznáván jako ten, kdo „ze všech lidí nejvíce přispěl k záchraně lidských životů“.⁴

Vítězství nad vzteklinou

Pasteur se nenechal tímto odporem odradit a přešel k dalšímu a možná nejvýznamnějšímu kroku – k nemocem u lidí. V roce 1882 začal studovat vzteklinu. Touto smrtelnou nemocí se člověk nakazí kousnutím infikovaným zvířetem, obvykle psem nebo vlkem.

Pasteur zahájil své pokusy na zvířatech. Postupoval stejně jako dříve, ale překážkou mu byla dlouhá několikatýdenní prodleva mezi pokousáním zvířete a proniknutím zárodků do mozku. Toto zpoždění sice výzkum časově prodlužovalo, ale umožnilo dosáhnout významného pokroku v léčbě. Dřívější způsob očkování vyžadoval, aby byla vakcína podána před vystavením nemoci. Avšak díky tomu, že se zárodky vztekliny dostaly do mozku se zpožděním, mohla být nyní vakcína proti vzteklině podána až po kousnutí. Proto bylo třeba léčit pouze ty, kteří byli pokousáni vzteklým zvířetem.

V roce 1885 byl k Pasteurovi přivezen malý chlapec, kterého pokousal vzteklý pes. Ačkoli si Pasteur ještě nebyl jistý, zda bude léčba fungovat i u lidí, věděl, že chlapec by bez vakcíny zemřel. Po několika napjatých týdnech léčby chlapce bylo jasné, že vakcína proti vzteklině byla úspěšná.

V roce 1888 byl v Paříži založen Pasteurův ústav, který pokračoval v boji proti nemocem. Pasteurovi bylo v té době téměř 66 let a jeho zdraví se zhoršovalo. Působil převážně jako poradce, zatímco ti, které vyškolil, převzali odpovědnost za pokračování výzkumu.

Zkoušky v osobním životě

Osobní život Louise Pasteura byl poznamenán nemocemi a tragédiemi. Tři z jeho pěti dětí zemřely na dětské nemoci. Také vyrůstal se sestrou, která zůstala mentálně retardovaná v důsledku dětské nemoci. Než aby jej tyto tragédie zlomily, spíše jej povzbudily v jeho snaze uchránit jiné lidi před podobným neštěstím, jako je ztráta dětí v důsledku nemoci. Do jeho vlastního života zasáhlo krvácení do mozku a několik mozkových příhod, po kterých částečně ochrnul. Jeho stav se často zhoršoval v důsledku přepracování. Navzdory jeho velkému přínosu medicíně se proti němu postavilo mnoho lékařů a veterinářů – právě ti, kteří měli vidět obrovský potenciál jeho práce. Při všech těchto zkouškách byla Pasteurovi oporou jeho křesťanská víra.

Pasteur vždy pracoval ve prospěch ostatních, nikoliv pro slávu nebo finanční zisk. Nevyhýbal se však publicitě, protože ta byla důležitým faktorem při získávání uznání jeho díla.

Byl označen jako „člověk jednoduchosti. Navzdory oceněním a vyznamenáním zůstal skromný.“⁵ Pasteurova obětavost a důkladnost mu umožnily učinit mnoho velkých objevů. Odvážně se pustil na novou půdu. Byl však poněkud netolerantní k oponentům, kteří jeho práci odmítali, aniž by ji řádně zhodnotili.

Pasteur neviděl žádný rozpor mezi vědou a křesťanstvím. Ve skutečnosti věřil, že „věda přivádí lidi blíže k Bohu“.⁶ Ve své vědecké práci vnímal důkazy moudrosti a designu, nikoli náhodnosti a chaosu. Jak jednou prohlásil: „Čím více studuji přírodu, tím více žasnu nad dílem Stvořitele.“⁷

Louis Pasteur zemřel 28. září 1895 po dlouhém a plodném životě. Jeho přínos vědě byl skutečně mimořádný. Jeho křesťanská víra mu byla oporou v mnoha zkouškách. Pevně věřil ve stvoření a důrazně odmítal Darwinovu evoluční teorii, protože neodpovídala vědeckým poznatkům.