„Okřídlení“ dinosauři: nakonec zcela bez peří!

http://creation.com/featherless

Dr. Jonathan D. Sarfati

Později publikováno v časopise Journal of Creation 26(3):8–10

Wikipedia.org/LlezExemplář Sinosauropteryxe GMV 2124 z provincie Liaoning, Čína; ve Staatliches Museum für Naturkunde (Státní přírodovědné muzeum), Karlsruhe, Německo. Všimněte si klasické „pozice mrtvého dinosaura“ – hlava zakloněná dozadu, ocas natažený, s ohnutými zadními končetinami – tzv. opistotonus, který vzniká v důsledku svalových křečí způsobených udušením.

Od Darwinových dob mají evolucionisté obrovskou potíž: ve fosilním záznamu chybí nespočet „spojovacích článků“, které předpovídali a které jejich teorie vyžaduje. Místo toho jsou evolucionisté schopni předložit pouze několik sporných příkladů (viz Chybějící články); přitom nechybí jen jednotlivé články, ale celé úseky evolučního řetězce!

Čas od času evolucionisté vytvoří „přechodnou denní sérii“. Jedním z nejvýznamnějších tvrzení poslední doby je, že se ptáci vyvinuli z teropodních dinosaurů, což je údajně masožravá skupina, do níž patřili T. Rex a Velociraptor. Nicméně i mnozí evoluční paleoornitologové (odborníci na fosilní ptáky), jako např. Alan Feduccia, emeritní profesor na univerzitě v Severní Karolíně, ostře kritizují dogmatický způsob, jakým je tato teorie prosazována. Částečně viní toto dogma z pověstné mystifikace s tzv. Archeoraptorem z let 1999-2000.

Dalším velkým problémem je velmi odlišná konstrukce ptačích plic. Údajný první pták Archeopteryx měl klasické ptačí  plíce se systémem vzdušných vaků, zatímco údajný opeřený dinosaurus Sinosauropteryx měl jasně plazí měchovou plíci. Podle vlastních datovacích metod evolucionistů a v rozporu s evolučními očekáváními byl mladší než Archeopteryx. Jak Feduccia rád vtipkuje: „Nemůžeš být starší než tvůj dědeček.“ Evolucionisté sice tvrdí, že určitý znak může přetrvávat v určité linii i dlouho poté, co se vyvinula linie potomků, ale uváděné důkazy datují verzi s plně vyvinutými ptačími plícemi jako dřívější. Kdy se tedy vyvinuly ptačí plíce? Hlavním bodem bylo, že evoluce byla údajně podpořena pořadím fosilní sukcese, ale zjevně tomu tak není.

Opeření dinosauři?

Jedním z hlavních bodů, které evolucionisté používají na podporu svého „chybějícího článku“ mezi ptáky a dinosaury, je to, že dinosauři měli peří. K těm nejznámějším patří Sinosauropteryx (což znamená „čínské ještěří křídlo“), drobný tvor objevený v roce 1996. Největší známý exemplář vážil jen asi 0,55 kg a byl dlouhý pouhých 1,07 m. K tomu patřil i jeho ocas, který byl v poměru k celkové délce těla nejdelší ze všech teropodů.

„‚Nemůžeš být starší než tvůj dědeček.‘ – Alan Feduccia, o ptácích ‚datovaných‘ jako mladší než jejich údajní dinosauří předci.“

CMI již dlouho upozorňuje na to, že v biblickém kreacionistickém modelu nic nenasvědčuje tomu, že by dinosaurům nutně chybělo peří. V této souvislosti však také upozorňujeme, že dosavadní příklady nejsou zdaleka přesvědčivé. Existuje dobrý důvod se domnívat, že místo peří měli jen roztřepená strukturální kolagenová vlákna.1,2

Nicméně teorie peří má i své obhájce, jako je profesor Zhang Fucheng z Čínské akademie věd a jeho kolegové, kteří tvrdí, že „vyvracejí nedávná tvrzení, že filamenty jsou částečně rozpadlá kolagenová vlákna kůže“.3

Wikipedia.orgTento dinosaurus rodu Struthiomimus je také v „pozici mrtvého dinosaura“.

Na podporu svého tvrzení Zhang et al. uvedli, že v exempláři Sinosauropteryxe objevili buněčné organely produkující barvu, známé jako eumelanosomy a feomelanosomy. Ty vytvářejí v peří velmi tmavé pigmenty eumelanin a červenohnědý feomelanin (viz také Barevná srst živočichů). Na základě toho tvrdili, že mají dokonce důkaz o pruzích na jeho ocase. Prof. Theagarten Lingham-Soliar z University of KwaZulu Natal v Jihoafrické republice (a spoluautor publikací Ref’s 1 a 2) však jejich tvrzení kritizoval jako „… optický klam, který vzniká při reprodukci SEM [skenovací elektronové mikrofotografie] při malé velikosti obrazu.“4 V nedávné práci poskytl další důkazy proti tomuto tvrzení a také nechtěně našel silné důkazy pro Potopu Genesis.5

Rozklad zvířat

Jak bylo uvedeno výše, Sinosauropteryx měl plazí plíci. Jak to můžeme vědět? Na rozdíl od většiny dinosauřích fosilií, které jsou jen mineralizovanými kostmi, se totiž tento tvor dochoval natolik dobře, že bylo možné analyzovat tvar některých jeho vnitřních orgánů. Skutečnost, že se tyto detaily zachovaly, ukazuje na velmi rychlé pohřbení, než mohly tyto orgány shnít nebo se stát kořistí mrchožroutů. (Od objevu Sinosauropteryxe byly nalezeny dinosauří krevní buňky, krevní cévy, kolagen a osteokalcin, které nemohly vydržet miliony let.) Zachovalost vnitřních orgánů také zřejmě vylučuje přítomnost predátorů nebo mrchožroutů specializovaných na obratlovce, protože ti se „obvykle nejprve zaměřují na střeva“

„Linné (1767) uvedl, že tři mouchy mohou rozložit mrtvolu koně stejně rychle jako lev. – Theagarten Lingham-Soliar.“

Lingham-Soliar proto chtěl zjistit, proč se Sinosauropteryx tak dobře zachoval. Všiml si typické „pozice mrtvého dinosaura“ s krkem a ocasem zakloněným dozadu (všechny fosilie zobrazené v tomto článku ilustrují tuto pozici). V posledních několika letech vědci usoudili, že tato pozice je ve skutečnosti opistotonus, výsledek silných svalových křečí způsobených špatnou funkcí centrální nervové soustavy, zejména při nedostatku kyslíku.6 Jedná se tedy o závěrečné smrtelné křeče, což jsme tvrdili, že odpovídá tomu, že většina z nich se utopila nebo byla pohřbena zaživa při Potopě.

Protože nikdo neviděl, jak tvor zemřel a změnil se ve fosilii, druhou nejlepší možností je zjistit, co se děje s mrtvými zvířaty. (Studium rozpadu a fosilizace se nazývá tafonomie). Lingham-Soliar analyzoval dvě mrtvá zvířata v průběhu času v „přirozeném“ prostředí: ženetku tečkovanou (Genetta genetta), zvíře podobné kočce, ale pravděpodobně z čeledi promykovitých, a kobru mozambickou (Naja mossambica), druhého nejjedovatějšího afrického hada po mambě černé.

Pomineme-li některé brutální detaily, v případě ženetky se během jednoho dne vnitřní rozklad a nadýmání již postaraly o vytlačení tekutin z tělních otvorů. Pak se červi nasytili, ale zejména v oblasti střev až čtvrtý den. Poté se rozklad exponenciálně zvyšoval, takže již o den později byly téměř všechny měkké tkáně pryč a červi opustili mrtvolu, aby ji přenechali kuklám. Autoři citují kreacionistického zakladatele taxonomie (klasifikace):

Wikimedia/H. RaabArchaeopteryx lithographica, Museum für Naturkunde (Přírodovědné muzeum) v Berlíně. Toto je obrázek skutečné zkameněliny, nikoliv odlitku. Vykazuje také jasné známky opistotonu.

Linné (1767) uvedl, že tři mouchy mohou rozložit mrtvolu koně stejně rychle jako lev.

U kobry trval celý proces déle, opět však šlo hlavně o červy, ale tentokrát i o mravence, a opět se na střeva zaměřili poměrně pozdě. Hmyz si také oblíbil vazivo bohaté na bílkoviny pod šupinami, které rychle oddělilo šupiny od těla. Autoři poznamenávají:

„… na základě tohoto jevu lze vyslovit hypotézu, proč jsou šupiny tak vzácně (nebo zřídka) zachovány u malých a nikoli ptačích dinosaurů, jako jsou Sinosauropteryx, Compsognathus a Juravenoter – nepřítomnost šupin byla často používána k domněnce o přítomnosti peří v primárním stavu zvířat.

Ale ani u ženetky, ani u kobry se nevyskytl opistotonus, což vyloučilo dřívější myšlenku, že by pozice těla mrtvého dinosaura byla způsobena posmrtnými změnami.

Aplikace na smrt Sinosauropteryxe 

Jak bylo uvedeno, pozice mrtvého dinosaura naznačuje smrt udušením. Zdálo se, že vzorek vykazuje známky stejných rozkladných tekutin jako mrtvá ženetka. Dochovaná střeva (včetně páru vajec) naznačují, že mršina byla pravděpodobně napadena hmyzem a poté rychle pohřbena „nejvýše několik dní po smrti“. Autoři připisují smrt toxickým sopečným plynům a následné pohřbení sopečnýmu popelu nebo bahenním proudům.

Vzhledem k tomu, jak rozšířená je pozice mrtvého dinosaura (která je patrná i u Archeopteryxe), jsou důkazy v souladu s Potopou podle Genesis. Ta by vedla k výraznému zvýšení sopečné činnosti. Rychlé pohřbívání také odpovídá Potopě. Ale jakou roli v tom hraje hmyz? Počítačové simulace ve skutečnosti ukázaly, že vody Potopy by nestoupaly trvale, ale kolísaly tak, že půda by byla po několik dní obnažená.7 To je důvod, proč nacházíme dinosauří stopy a vejce (viz Po stopách obrů). Toto obnažení by poskytlo hmyzu možnost kolonizovat mrtvolu, ale ne čas na to, aby sežral střeva, než bude zcela pohřbena.

Hřebínek, ne peří

Vraťme se k nadpisu článku: pozice mrtvého dinosaura nám ukázala, čím vlastně ve skutečnosti byly údajné filamenty peří. Smrtelná křeč způsobila prohnutí tlustého integumentu (kůže) na hřbetě zvířete, což by bylo možné pouze v případě, že by filamenty byly součástí jedné struktury, nikoli oddělených per.

tlakové a tahové síly působící na jasně jednotnou strukturu, tj. vzpřímený lem nebo hřeben překrývající krk, záda a ocas Sinosauropteryxe… na rozdíl od jednotlivých proto-per, je považován za rozumnější…

Výsledky zahrnují nejkontroverznější otázku spojenou se Sinosauropteryxem a na základě analýzy měkkých tkání a forenzní animace zřetelně ukazují, že hřbetní, zvenčí zachovaná integumentální tkáň představuje spíše hřbetní hřeben než proto-peří…

„Filamentární struktury byly vnitřními podpůrnými vlákny, která spolu s překrývající kožní tkání… tvořila složenou strukturu, tj. vnější volán nebo hřeben…, což zcela vyvrací představu… proto-peří u Sinosauropteryxe – Theagarten Lingham-Soliar.“

Tím je potvrzeno jejich dřívější prohlášení:

Předložený popis ukazuje, že filamentární struktury byly vnitřními podpůrnými vlákny, která spolu s nadložní kožní tkání… tvořila složenou strukturu, tj. vnější volán nebo hřeben (srov. bazilišek zelený, Basiliscus plumifrons, a agama límcová, Chlamydosaurus kingii), což zcela vyvrací představu volných filamentů, tj. proto-peří u Sinosauropteryxe.

Na podporu tohoto tvrzení lze dále uvést, že „ocas je zakončen jedinečnou, hladce lemovanou, lopatkovitou strukturou“, která v blízkosti zakončení „neposkytovala dostatečnou plochu pro uchycení proto-peří“. Také proto, že tento tvor zřejmě žil v blízkosti jezera, by podle evolučních rekonstrukcí „hřebenovitá struktura na ocase nebo na těle, případně obojí, byla užitečná při plavání“, a proto vyjadřují podiv nad tím, že se o takové struktuře neuvažovalo.

Závěr

Ačkoli opeření dinosauři nejsou podle biblického kreacionistického modelu vyloučeni, tvrzení o jejich peří vypadají stále pochybněji. U jednoho z nejznámějších opeřených dinosaurů, Sinosauropteryxe, důkazy naznačují, že filamenty nebyly samostatnými pery, ale podpůrnými vlákny pro jednotnou strukturu, jako je hřeben. Také pozice mrtvého těla ukazuje na udušení a pečlivá analýza běžného procesu rozkladu zvířecích těl v přírodě ukazuje, že muselo být zcela pohřbeno během nejvýše několika dní.

Doplnění: S Potopou souhlasí i další teorie „pozice mrtvého dinosaura“: ukazuje se, že nedávno zabitá kuřata po ponoření pod vodu spontánně zaujímají stejnou polohu s obloukovitě prohnutými zády (viz také Voda a smrtelná křeč). Podél páteře mají silný vaz, ligamentum elasticum, který je již napjatý. Vztlak pod vodou umožnil vazu překonat váhu a stáhnout krk a ocas dozadu. S úbytkem svalů narážel tento vaz na ještě menší odpor, takže se ohyb ještě více zvětšoval.

U dinosaurů s dlouhým, štíhlým krkem a ocasem byl tento efekt ještě silnější. Pro úsporu energie by potřebovali velmi silné elastické ligamenty. Délka by také zesílila působení pružných sil.

Švýcarský sedimentolog Achim Reisdorf a německý paleontolog Michael Wuttke, autoři podrobné studie8, vysvětlují:

Silné ligamentum elasticum bylo nezbytné pro všechny dinosaury s dlouhým krkem a ocasem. Předem zatížený vaz jim pomáhal šetřit energii při jejich suchozemském způsobu života. Po jejich smrti, při níž byli ponořeni do vody, byla energie uložená podél obratlů dostatečně silná, aby dokázala vyklenout páteř, což se s postupujícím rozkladem svalů a dalších měkkých částí ještě zvýraznilo. Zvláštní pozornost si zaslouží skutečnost, že i u exempláře rodu Compsognathus lze doložit tyto postupné kroky rekurvace. O posmrtné podivné pozici mrtvoly ve vodním hrobě tedy rozhoduje biomechanika, nikoli smrtelné křeče.9,10

Samozřejmě, že Potopa v Genesis by poskytla vynikající podmínky pro úplné ponoření zvířat!