O moudrosti

Vzpomínám na dobu, kdy bylo předpovídáno, že poté co bude technika sloužící lidem na výši, a poté, co bude možné, aby všichni došli patřičného vzdělání, tak tehdy bude na světě dobře. Vůbec nechci polemizovat s touto předpovědí, ani ji konfrontovat s fakty dnešní doby, pouze chci podotknout, že patřičné vzdělání je jistě důležité, užitečné a potřebné, ale moudrost, o které čteme v uvedeném biblickém textu je přece jen něco jiného. A pokud onu moudrost nepřipojíme ke vzdělání, potom nám to poslední mnoho nepomůže. Naopak může uškodit. Viz moderní výdobytky vědy v rukách bezcharakterních jedinců. Ne nadarmo si anglický básník T. S. Eliot, nositel Nobelovi ceny za literaturu postěžoval: „Kde je ta moudrost, jež se nám ztratila v samém vědění?“ A tak možná i to je důvod pro další větu z Bible, která konstatuje, že: „moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.“ (Přísloví 1,7) Což není pojmenování úplně lichotivé.

Král Šalamoun není neznámou osobností dějin. A právě on, když se ho Bůh ptal co si přeje, aby mu dal, odpověděl: „…kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem“. A Bůh mu odpověděl: „Dávám ti moudré a rozumné srdce.“ (1. Královská 3, 5.9.12)

„Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ (Jakub 3,17)

Málokdo si dnes připustí, že není moudrý. To by přece bylo potupné. Mnohdy se zaměňuje moudrost s intelektuálními schopnostmi. Ale ono tomu tak není. Moudrý sice musí mnoho vědět, ale moudrost podle Hérakleita není „mnohoučenost“. Podle I. Kanta je moudrost „praktická idea“, životní cíl každého člověka, který lze k vědění přirovnat tak, že „věda je uspořádané vědění, kdežto moudrost je uspořádaný život.“ Daniel Goleman, americký psycholog, hovoří o emoční inteligenci, která je vlastně propojení našeho charakteru, morálního instinktu a citu. Pokud je nějaká osoba intelektuálně nadprůměrná, ale přitom není v životě úspěšná, možná je na vině právě nedostatek emoční inteligence. Právě D. Goleman udává, že naše IQ se podílí na našem životním úspěchu a spokojenosti asi z dvaceti procent. Mnohem větší důležitost je připisována emoční inteligenci. A právě ona emoční inteligence se dá nazvat onou moudrostí, o které hovoří Bible.

Moudrost je kombinací toho, co víme, našeho charakteru i pochopení důležitosti jednotlivých hodnot v našem životě. Moudrost je schopnost orientovat se v životě, ve vztazích, schopnost porozumět souvislostem, schopnost empatie k ostatním lidem atd. Ale tato opravdová moudrost je to, s čím se nerodíme. Někdo říká, že moudrost přichází s věkem. Ano, s věkem přicházejí zkušenosti, a ty mohou moudrosti pomoci. Ale opravdovou moudrost, poznání i rozumnost dává Hospodin. Tedy jde o Boží dar, nám lidem. „Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst“. (Přísloví 2,6) A to je velkým povzbuzením pro všechny, kteří po takové moudrosti touží. Pisatel biblických Žalmů píše, že „počátek moudrosti je bát se Hospodina“, jinými slovy brát Boha vážně. (Žalm 111,10) A to může udělat každý. Jiný biblický pisatel, Jakub, nabízí: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek“. (Jakub 1,5) A ještě k tomu dodává, co se skrývá pod pojmem moudrost: „Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.“ (Jakub 3,17)

A tak si na konec dovolím pouze jeden povzdech. Nebo přání? Jak by bylo na světě dobře, kdybychom všichni byli opravdu moudří.

Jan Dymáček