Oblíbená značka oblečení designéra povijnice nachové
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.
Link na článek v angličtině: creation.com/morning-glorys-designer-label-clothing
Při pročítání sekulárních vědeckých časopisů a magazínů jsem se ještě nesetkal s tím, že by někdo napsal: „Přiznejte Hospodinu slávu, která náleží jeho jménu“ (Žalm 29,2). Když vědci referují o svých studiích zvířat, rostlin, Země a hvězdné oblohy, přisuzují místo toho slávu „evoluci“.
Nedávná genetická studie rostliny povíjnice hovoří například o „evolučním přechodu“ od fialových / modrých květů (Ipomoea purpurea) k červeným květům (Ipomoea quamoclit).1
Při bližším pohledu však zjistíme, že se vůbec nejedná o evoluci. Evoluce – ve smyslu toho, že se z řas a sinic stanou petúnie nebo z molekul povíjnice – vyžaduje změnu směrem vzhůru, nárůst genetické informace. Vědci však popisují, že jimi proklamovaný „evoluční přechod“ od modrých k červeným květům povíjnice je ve skutečnosti změnou směrem dolů, tedy úbytkem informací.
Ztráta fialové barvy zanechává evoluci v červených číslech
Původní (normální) modrofialové zbarvení květů je způsobeno pigmenty odvozenými od chemické látky zvané kyanidin. Vědci však zjistili, že mutace v Ipomoea quamoclit blokují produkci kyanidinu. Proto se vytváří jiná chemická látka, která se nazývá pelargonidin, a výsledkem jsou červené pigmenty a květy. Výzkumníci ochotně přiznávají, že se jedná o změnu směrem dolů, a používají výrazy jako „degenerace cest“ a „ztráta schopnosti [provádět určité chemické procesy1]“.
Výzkumníci proto dospěli k jasnému závěru: „Tato degenerace činí velmi nepravděpodobným, že by I. quamoclit byl schopen znovu vyvinout modré / fialové pigmenty na bázi kyanidinu…“. Proč? Podle vědců by to totiž vyžadovalo více souběžných mutací. Tyto mutace by musely přidávat informace, tj. vyžadovaly by změnu do kopce .
To je však opačný směr, než jaký dnes pozorujeme u mutací.2,3 Takže místo toho, aby vědci řekli, že obrácení změny modré barvy na červenou je „velmi nepravděpodobné“, mohli by stejně dobře říci „nemožné“. V tomto případě se skutečně uplatňuje Dollův zákon, podle něhož je odstranění charakteru nevratné. Čistá informační změna při přechodu z fialové do červené je tedy debetní, nikoli kreditní, takže evoluce se ocitá na špatné straně účetní knihy – nemá potřebné informace (ani žádný mechanismus k jejich generování), aby se dostala z červených čísel.
Stvoření, ne vývoj
Pokud náhodné procesy (evoluce) nemohou vysvětlit vznik modrých / fialových květů povíjnice, natož pak povíjnici samotnou, jaké zůstává vysvětlení?
„čistá informační změna při přechodu z fialové do červené je tedy debetní, nikoli kreditní, takže evoluce se ocitá na špatné straně účetní knihy – nemá potřebné informace (ani žádný mechanismus k jejich generování), aby se dostala z červených čísel.“
Bible (Genesis 1,11-12) nám říká, že Bůh stvořil rostliny (a všechno ostatní) jako součást původně „velmi dobrého“ stvoření (Genesis 1,31). Kvůli neposlušnosti prvního člověka je však nyní celé stvoření prokleté (Genesis 3, Římanům 8:19-22) – což logicky vysvětluje sestup od modré / fialové k červené (viz Speciace, adaptace a přírodní výběr nejsou evoluce! níže).
Bible nám také říká, že ze zkoumání rostlin by mělo být zřejmé, že musely mít svého původce (Římanům 1,20). Jak by mohlo něco, co vyrůstá ze semínka, získává vlastní stavební a údržbové materiály ze svého okolí a pohon ze sluneční energie,4 vzniknout náhodou?
Čím hlouběji pronikáme do vnitřních mechanismů rostlin, je stále zřejmější jejich ohromující složitost – člověk dosud ani plně nepopsal ani neidentifikoval všechny procesy probíhající v rostlinách, natož aby je dokázal napodobit. Jako by každá rostlina měla vlastní štítek, který hlásá: „Značkové zboží!“
Jak příznačné je, že slova našeho Stvořitele, Pána a Spasitele o „polních liliích“ vyjadřují nadřazenost toho, co stvořil, nad tím, co vytvořil člověk: „Říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jeden z nich“ (Lukáš 12,27).
Speciace, adaptace a přírodní výběr nejsou evoluce!
Degenerativní posun rostlin povíjnice od fialových / modrých k červeným květům v důsledku mutace (viz hlavní text) odpovídá biblickému popisu kdysi dokonalého stvoření, které je nyní „vydáno marnosti“ (Římanům 8:19-22) – nikoli evoluci.
Někdo by mohl říct: „Ale teď máme nový druh,“ „není to evoluce?“
Vlastně ne. Tento a všechny ostatní známé příklady speciace zahrnují ztrátu nebo přeskupení existujících informací. Darwinova víra však vyžaduje obrovské množství nových informací.
Skutečně rychlá speciace rostlin i živočichů je pro evolucionisty překvapením, ale poučení kreacionisté z ní mají radost.1
Moderní taxonomický pojem „druh“ samozřejmě není totožný s biblickou „formou“. Dnešní „čeleď“ zelí se skládá ze stovek plevelných i zemědělsky užitečných „druhů“, které všechny pocházejí ze stejné původní formy.2 Taková variace v rámci jedné formy nepřináší žádnou novou složitost, a proto není důkazem evoluce.
Všimněte si, že když se živé organismy „přizpůsobují“ svému prostředí, nejedná se o vývoj z řasy v azalku, ale prostě o výsledek přírodního výběru, který upřednostňuje některé rostliny před jinými.3,4
Přírodní výběr sám o sobě může vybírat pouze z toho, co již existuje – nemůže vytvářet nové, složitější funkční informace potřebné k přeměně jednoho typu organismu v jiný.5
Často uváděná tvrzení o „hojnosti důkazů“ evoluce se při bližším zkoumání ukáží jako pouhá speciace, adaptace a přírodní výběr – často spojené se stejným druhem degenerace, jaká je patrná u červených květů povíjnice.6
