Odcizení v manželství
Vstupujeme do vztahu, do manželství, a protože láska i hory přenáší, všechno je v naprostém pořádku. A je to až v takovém pořádku, že si na to zvykneme a už nám ani nepřijde, že by to mohlo být jinak. Prostě se to stane samozřejmostí. A SAMOZŘEJMOST je prvním krokem k odcizení se. Se samozřejmostí totiž vyprchává vděčnost a tím se ztrácí i motivace. Pochvala, poděkování, ocenění, to je to, co motivuje k další práci, činnosti a budování dobrého vzájemného soužití. Když manžel donese květiny, skvěle opraví v domácnosti to nebo ono, ale setká se pouze se slovem „to je dost, že ti to napadlo“, není motivace k dalším podobným projevům. Když manželka uvaří skvělou večeři a manžel místo „děkuji, bylo to výborné“, pouze požádá o pivo z ledničky, jak to může příště dopadnout? Ne nadarmo apoštol Pavel ve svém dopisu do města Kolosis (3,15) vybízí k tomu, abychom byli vděčni. Vděčnost spojuje, motivuje a zušlechťuje náš život.
Jiným problémem může být ZTRÁTA POZORNOSTI. V počátcích vztahu byla pozornost jednoho k druhému samozřejmostí. Nebylo třeba se ani přemáhat, šlo to samo. Ale že bych měl i v dalších letech projevovat nějakou romantickou lásku, že bych měla i po letech chodit před manželem upravená? Že bych měl i po x letech manželství říct manželce, že ji mám rád? Vždyť jsem jí to přece jednou řekl a dokud se nic nezmění, není důvod to opakovat. A když si to nepamatuje, tak ať si to napíše. Že bych měla i po x letech manželství říkat manželovi, že jsem na něho hrdá? A proč? A přitom právě to je to, co může odvrátit, a dokonce i vyléčit vzájemné odcizení v manželství. Bible říká: „V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte každý pozornost jen vlastním zájmům, nýbrž i zájmům druhého“. (Filipským 2,3-4)
Ztrátu pozornosti může způsobit i někdo, koho nadevše milujeme a na koho jsme se nesmírně těšili. A to je DÍTĚ, které se rodičům narodí. Je zajímavé, že Bible v místech, kde hovoří o stvoření člověka, muže a ženy, se nezmiňuje o dětech. Dítě potřebuje naši pozornost, péči, starostlivost, ale nesmí se stát klínem, který se vklíní mezi jeho maminku a tatínka. Jestliže veškerý čas, veškerou pozornost, veškeré myšlení rodiče zaměstná dítě, a to na úkor partnera/partnerky, potom může dojít opět k odcizení v jejich vztahu. Nehledě k tomu, že děti odrostou, odejdou z domu a zůstanou spolu rodiče, kteří si již řadu let sdělují pouze informace, netráví spolu čas, nesdílí se, protože to vše bylo věnováno pouze dětem. Psychologové hovoří o syndromu prázdného hnízda. Ano, je třeba se věnovat dětem, a to po všech stránkách, ale nezapomínejme, že máme manžela/manželku, kteří s námi tráví více let než naše děti a kterého/kterou potřebujeme tak, jak ona/on potřebuje mne. Bible: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, jako muže a ženu je stvořil“. (1. Mojžíšova 1,27)
Stejně tak bychom mohli hovořit o NEDOSTATEČNÉ KVALITNÍ KOMUNIKACI, která je nezbytná jako obrana proti vzájemnému odcizení. Zajímá mne, co ten druhý prožívá, na co myslí, jak se cítí? Zajímá mne jaké má radosti i starosti, touhy, plány atd.? Mám trpělivost a vycházím vstříc, když se chce ten druhý sdílet? Umím ale také naslouchat a nedávat pouze nevyžádané rady? Hovořím laskavě a tak, že ten druhý má zájem mně naslouchat? A otázky k přemýšlení by mohly pokračovat. Jde o komunikaci. Ne pouze o délku komunikace, ale také o kvalitu komunikace. Jeden muž vyprávěl, že ráno snídali se svojí ženou a ona mu najednou říká, že jej vlastně ani nezná. On se bránil, že po 7 letech manželství o sobě již vědí všechno. Jeho manželka mu ale oponovala s tím, že neví nad čím přemýšlí, co cítí, jak vnímá to a to. A on si uvědomil, že je třeba, aby se svojí ženou trávil více „kvalitního času“.
I když by bylo ještě pokračovat, dovolím si ukončit slovy Bible, 1 Korinským 13, 4-6: „Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist, není chlubivá a domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy, není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat“.
Jan Dymáček
Redakce Genesis Era
