Úvod Magazín Historie Pohanství

Pohanství

Pojmem pohanství je termín převzatý z křesťanské kultury pro všechna ne-abrahámovská náboženství. Vyznačují se především vírou v mnohobožství (polyteismus). Mezi další charakteristické prvky pohanství patří uctívání předků (ve smyslu rodinném i duchovním), uctívání přírodních duchů, neoddělování ducha od hmoty a nevydělování člověka z přírody. Stejně tak jde o úctu k Zemi, ke společenství, k životu i ke smrti.1 Rituály často zahrnovaly i nejrůznější formy oběti a magické praktiky.

Polyteismus a pohanská naboženství samozřejmě vyznávaly i národy a kultury usazené na území dnešních Čech. Počátek širšího přijetí křesťanství je spjat především s příchodem bratrů Cyrila a Metoděje, k němuž došlo až v 9. století. Situace nejen v Čechách, ale v celé Evropě byla zcela jistě, co se přijímání „nové” víry týká, velice komplikovaná. Misionáři přišli s hotovým konceptem, zcela odlišným od toho, podle kterého lidé dosud řídili své životy a orientovali se ve světě.

Zajisté nelze zpochybnit bohulibost misionářského počínání, vždyť víra pohanů je v rozporu s křesťanstvím nejen v uctívání vícero bohů, ale i způsobem uctívání. Snaha o odstranění krvavých obětí, praktikování magie, vzývání temných sil, a naopak vedení ke Kristu, byla jistě z největší části motivována láskou k bližnímu. Z téhož důvodu bylo potlačováno i hadačství neboli věštění budoucnosti. V myslích pohanů se nejednalo jen o spekulace nebo dnešní kratochvíli na způsob týdenního horoskopu. Lidé se předpověďmi opravdu řídili a nechávali na nich i životně důležitá rozhodnutí. Například v Řecku bylo mnoho chrámů a věštíren věnujících se těmto praktikám. Slované a Germáni zase pro duchovní potřeby stavěli sakrální hradiště, která byla považována za posvátná. Uvnitř byly umístěné oltáře, posvátné stromy nebo modly bohů. Také staří Keltové zřizovali posvátné háje.2

Mezi pohanské zvyky patřily oslavy osmi velkých svátků odvíjejících se podle slunečního cyklu. Byly nezbytnou součástí jejich života, příležitostí k setkávání a společného slavení. Čtyři z těchto svátků připadají na nejznámější astronomické události, a to rovnodennosti a slunovraty. Dalšími významnými svátky jsou například Hromnice, dožínky a dušičky.

Svátky s pohanskými kořeny

  • Dušičky neboli Samhain se konal každý rok na přelomu října a listopadu. V období, kdy se dny zkracují a světla ubývá. Bariéry mezi světem živých a mrtvých se ztenčují. To byl důvod, proč naši předci tvrdili, že se v tento den můžeme setkat s našimi dávnými předky.
  • Zimní slunovrat (Yule) představuje začátek zimy, ale také návrat světla. Svátky slunovratu se vyznačovaly bohatými hostinami, zábavou a obětováním. Z pohanské doby přežil zvyk zdobení stromu života.
  • Hromnice (Imbolc, 2. února) se spojují s pranostikou „na Hromnice o hodinu více“. Naši předkové si tento den spojovali zejména se světlem, protože dny se začínaly pomalu prodlužovat. Ve světle viděli nadějné vyhlídky do budoucnosti díky přicházejícímu jaru.
  • Ostara, jarní rovnodennost připadá na 20. března. Den v této době trvá stejně dlouho jako noc. Pohané v tento den oslavovali probuzení bohyně jara Ostary. Svátky jara se spojovaly s plodností. Symbol bohyně byly vejce a zajíček, které se staly i symboly lidových Velikonoc. Věřilo se v očistnou sílu jarní přírody, která se dnes přeměnila na „jarní úklid“.
  • Beltain (Čarodějnice či Filipojakubská noc) byla považována za jednu z nejmagičtějších nocí v roce. Byla to noc z 30. dubna na 1. května. Bůh Belen byl typickým symbolem pro velký oheň. Ohně pohané přeskakovali a věřili v jeho očišťující moc a načerpání nové síly. Dále se věřilo v sabat čarodějnic, který se měl konat během 3 nocí na přelomu dubna a května. Z toho důvodu se vrhá čarodějnice do ohně jako znak vítězství nad temnými silami zimy.
  • Letní slunovrat (Litha, Svatojánská noc, 21. června) je den s nejdelším dnem a nejkratší nocí. V ten den pořádali Keltové velké slavnosti, při kterých tančili kolem ohňů a „čarovali“ pomocí bylin.
  • Žně (Lughnasad) se slavili uprostřed prázdnin v noci mezi 31. červencem a 1. srpnem. Žně byly spojovány se sklizní a obětováním prvního obilí. Z ručně natrhaných klasů obilí se upekl chléb, každý z kmene dostal kousek a zbytek se obětoval bohům jako poděkování za ochranu a úrodu.
  • Dožínky či den díkůvzdání (Mabon, podzimní rovnodennost) se vyznačují příchodem podzimu a tedy i příchodem tmy a zimy. Nejdříve děkovali pohané bohům za úrodu. Poté přišel čas na odpočinek.3

Jak vidíme, spousta pohanských zvyků a svátků je stále přítomna i v našich tradicích. A ne jenom to. Mnoho lidí, kteří se nehlásí ke křesťanství, dokonce se hlásí k ateismu, věří různým pověrám, horoskopům, předpovídání budoucnosti pomocí kyvadélka, kávové sedliny, magické koule atd. Myslím, že platí to, co bylo řečeno již dávno, že: „doba odkřesťanštění neznamená, že lidé nevěří ničemu, naopak věří všemu“. A tak pravdu má Ježíš, který říká: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32)

Redakce Genesis Era

Související články

Cyril a Metoděj

21. června 2024

Bratři Cyril a Metoděj se stali misionáři a tvůrci písma zvaného hlaholice. Zpřístupnily křesťanskou víru mnohým slovanským národům.

Apoštol Matouš

18. května 2024

Apoštol Matouš je jedním z dvanácti učedníků Ježíše Krista. Podle tradice bývá uváděn jako autor stejnojmenného evangelia.

Apoštol Jan

29. dubna 2024

Apoštol Jan byl jedním z Ježíšových učedníků. Podle tradice je považován za autora stejnojmenného evangelia, tří Listů Janových a Zjevení.

Apoštol Pavel, pokračování

8. dubna 2024

Pavel se stal apoštolem pohanů a výrazně se zasloužil o to, že se z malé křesťanské enklávy v Izraeli, stalo světové náboženství.