Ellen G. White o Božím charakteru (1/3): Kdo je Bůh?
Poznání Boha
Starověká řecká filozofie byla do značné míry postavena na aforismu „Poznej sám sebe.“ Naproti tomu hebrejsko-křesťanské náboženství je založeno na poznání Hospodina jako na jediném možném způsobu skutečného sebepoznání. Tuto myšlenku dobře vyjadřuje prorok Ozeáš ve svém nářku: „Můj lid zajde, protože odmítá poznání.“ (Ozeáš 4,6) Toto neštěstí nastalo proto, že v zemi „nebylo poznání Boha“ (Ozeáš 4,1) a lidé „zapomněli zákon“ Boží (Ozeáš 4,6). Není divu, že o mnoho staletí později Ježíš Kristus ve své přímluvné modlitbě prohlásil: „A to je věčný život: aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17,3).
Jakmile si uvědomíme zásadní důležitost poznání Boha, stojíme před klíčovou otázkou: Do jaké míry můžeme Boha poznat? Při hledání odpovědi musíme nejprve uznat nekonečný kontrast mezi všemohoucím Stvořitelem a námi – křehkými a smrtelnými tvory zcela na Bohu závislými. Kromě toho naše hříšná lidská přirozenost často významně omezuje naše porozumění Bohu. Proto jsme zcela odkázáni na Boží zjevení, skrze které se nám odemyká možnost částečného pochopení Boží podstaty a díla a také možnost navázání osobního vztahu.
Martin Luther viděl božský paradox mezi skrytým Bohem a zjeveným Bohem tedy mezi samotným Bohem a Jeho Slovem, protože „Bůh činí mnoho věcí, které nám ve svém Slově neoznamuje.“1 Podle Jana Kalvína „nemůžeme svými vlastními schopnostmi zkoumat Boží tajemství, a proto jsme Duchem Svatým přivedeni k jistému a jasnému poznání těchto tajemství.“2 Leon Morris k tomu dodává: „Člověk jako člověk nemá přístup k vnitřnímu životu Boha, ani k poznání Jeho podstaty. Nemůžeme tedy nikdy poznávat a studovat ‚Boha tak jak je sám o sobě,‘ ale vždy pouze ‚Boha, jak se nám zjevil‘.“3 Tato částečnost však nijak nezkresluje ani nepodrývá důležitost poselství, které nám je předáváno pod vedením Ducha svatého.
Ellen Whiteová k tomu říká:
S těmito úvahami se nyní podívejme na některá tvrzení Ellen Whiteové, která nám osvětlují různé způsoby, jimiž se nám Bůh zjevuje.
Boží podstata
Když se Hospodin zjevil Mojžíšovi uprostřed hořícího keře, řekl budoucímu vůdci Izraele: „Zuj si opánky z nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá.“ (Ex 3,5) Posvátnost Boží přítomnosti by měla vést naše studium Božího slova, zejména když se zabýváme Jeho podstatou.
V souladu s tímto tvrzením Ellen Whiteová varuje:
Tato varování by nás však neměla odrazovat od studia toho, co Boží zjevení říká o Boží podstatě. Ve skutečnosti platí, že: „Zjevení, které Bůh dal o sobě ve svém slově, je určeno k našemu studiu. O to můžeme usilovat. Ale za tuto hranici nesmíme pronikat.“9 Pokud je tomu tak, proč někteří vyznávající křesťané spekulují nad rámec Písma? Existuje mnoho důvodů, ale můžeme zde zdůraznit jeden velmi závažný, tím je přirozená lidská tendence zaplňovat prázdnotu způsobenou životem bez Boha spekulacemi o Něm.
Ellen Whiteová jasně říká:
Nechme tedy samotné Písmo, ať nám podává zprávu o úžasném a majestátním charakteru našeho Stvořitele. 11
