Prorok Elijáš
Achab, král Severního izraelského království, uctíval společně se svou manželkou Jezabel, řadu pohanských bohů, z nichž nejvýznamnější byl Baal, bůh úrody a deště. Proroka Elijáše velice trápil úpadek Izraele a vroucně se modlil za jeho nápravu. Bůh Elijáše vyvolil a svěřil mu těžký úkol, oznámit králi poselství trestu, který čekal Izraelský lid. Elijáš se vydal ke králi, obešel stráže a pravil:
„Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude rosa ani déšť, leč na mé slovo.“ 1. Královská 17,1.
Elijáš rychle prchl a skryl se u potoka Kerítu, kde jej Hospodin obdařoval potravou a strážil jej proti královým vojákům, kteří jej usilovně hledali. Na království mezitím dopadlo ukrutné sucho, krajina i koryta řek vyschla a z nebe nepadla ani kapka vody. Sucho trvalo dlouhé tři roky a doprovázel jej krutý hladomor. Lidé se však dále modlili k pohanským bohů, někteří dokonce na popud krále, považovali Elijáše za příčinu jejich utrpení, a tak boží trest za nejhorší hřích neustával.
„Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ? … Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít.“ Ezechiel 18,23.32. {SU 47.4}
Nakonec vyschl i potok Kerítu a Bůh Elijášovi přikázal, aby se ukryl v domě vdovy, žijící v Serepetu. Když potkal vdovu před branami města, jak sbírá dřevo na podpal, požádal ji o pokrm a vodu. Vdova zaváhala, podělit se s cizincem o své poslední zbytky potravy, mohlo znamenat smrt pro ni i pro jejího syna. Elijáš však řekl:
„Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«‘“ 1. Královská (17,12-14. {SU 48.4})
Byla to velká zkouška víry, avšak vdova obstála, a tak se skutečně stalo. Příběh nás nabádá k lásce k bližnímu i v těch nejtěžších chvílích života. Syn této ženy jednoho dne těžce onemocněl a na následky nemoci zemřel. Elijáš rychle přenesl dítě na své lože, třikrát se za něj pomodlil a dítě bylo navráceno k životu. O tom, že je Elijáš Boží posel, již nebylo pochyb. Oživení syna Elijášem je prvním případem vzkříšení, o kterém se v Bibli dočítáme.2
Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, … budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.“ Izajáš 58,10.11. {SU 49.3}
Po třech dlouhých letech sucha, se Bůh rozhodl, že lidem opět daruje vláhu a přikázal Elijášovi aby se vydal za Achabem.3 Po cestě potkal Obajdáše, správce králova domu, který měl za úkol najít vodu pro královská stáda. Jako jeden z mála neodpadl od Boha, a dokonce skrýval proroky před zlobou královny Jezabel. Elijáš mu dal úkol, aby oznámil králi jeho příchod, i přes strach z možného králova trestu, Elijáš úkol splnil. Když prorok a král stanuli tváří v tvář, mísil se v králi strach se zlobou a pravil: „Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?“4 Elijáš mu však nebojácně odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly.“5 Poté přikázal králi, jako by byl jeho poddaným, ať na hoře Karmel shromáždí 400 Baalových proroků a 400 proroků Ašéřiných. Před zrakem četných zástupů připravili pohanští kněží obětinu, druhou připravil Elijáš. Nikdo však nesměl obětinu zapálit, pouze se obrátit na svého Boha a prosit jej o pomoc. Baalovi proroci se horečně modlili celý den, oheň však nevzplál. Boží pravda byla na straně Elijáše. V momentě, kdy Elijáš dořekl svou modlitbu, na hranici vzplál oheň, lid konečně uzřel pravdu, opět se kál a obrátil svou víru k Hospodinovi, který za to vrátil lidu vodu.6
„Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ 1.Královská 18,36.37
Elijáš je známý nejen tím že zvěstoval sucho a poté porazil pohanské proroky. V Bibli je o něm psáno, jako o prvním, kdo se vrátil na horu Sinaj. Zde se měl setkat se samotným Bohem. Z vrcholku hory pozoroval zemětřesení a mocné vichry, v nich však Bůh nepřebýval. Elijáš Boha spatřil až v jemném vánku, který následoval. Příběh nám říká, že Bůh k nám promlouvá v drobných znameních, která však mají větší sílu a váhu než samotné hurikány. Jako jediný prorok byl Bohem vzat na nebesa ještě za svého života.
Pojďme se však nyní blíže podívat na zmíněný příběh. Elijáš prokázal velkou odvahu, tím že i když stál sám proti všem, a samota mu jistě činila mnohá trápení, nikdy se nevzdal pravdy a víry. Věřil v Boží dobrotu a záměr, i když jeho zem sužovala krutá sucha, která přivedla na jeho krajany mnohá trápení. Stejnou odhodlanost, prokázali i vdova a Obdajáš, i když v jiných životních situacích. Elijáš se nebál pravdu otevřeně říkat i v momentě, kdy mu za to hrozilo nebezpečí a postih. Říkat pravdu není vždy lehké a člověk za ni může být i nenáviděn. Je-li pravda pro člověka bolestivá a ukazuje mu, jak je v očích Boha hříšný, snadněji obrátí svůj hněv na toho, kdo mu ji praví, než aby ji uposlechl a kál se.
Redakce Genesis Era
Obrázek: George E. Koronaios, CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0, via Wikimedia Commons
