Rostlinný genetik říká: „Darwinistická evoluce není možná“

Link na článek v angličtině: creation.com/sanford

Don Batten hovoří s rostlinným genetikem Johnem Sanfordem

Rostlinný genetik Dr. John Sanford začal pracovat jako vědecký pracovník na Cornellově univerzitě v roce 1980. Je spoluautorem metody genového inženýrství rostlin „gene gun“. Tato technologie má zásadní vliv na zemědělství po celém světě.

Sám o tom říká: „Jako nový odborný asistent jsem byl zodpovědný za zlepšování plodin. Pracoval jsem na konvenčním šlechtění ovocných plodin a velmi dobře jsem se seznámil se silou genetické selekce a omezeným rozsahem změn, které jsou možné prostřednictvím selektivního šlechtění. Brzy jsem se zapojil do výzkumu genetického inženýrství rostlin. V té době existovala řada genů, které se zdály být pro plodiny potenciálně užitečné, ale neexistovala žádná metoda, jak tyto geny do genomu rostliny dostat. Neexistovala žádná ‚transformační technologie‘.

„Než jsme s kolegou Edem Wolfem (rovněž z Cornellu) přišli s nápadem vstřelit DNA do buněk a proniknout buněčnými stěnami a membránami, zkoumal jsem mnoho možností přenosu genů. Tím bylo zahájeno vzrušující období vědeckého bádání, do něhož se zapojilo mnoho spolupracujících vědců z Cornellovy a dalších univerzit. Během sedmi let se koncept ‚gene gun‘ změnil ze směšného a bláznivého nápadu v mimořádně účinný systém pro přenos genů. Téměř všechny první transgenní plodiny byly transformovány pomocí gene gun – zejména kukuřice a sója. Velká část dnešních transgenních plodin byla geneticky upravena pomocí našeho procesu gene gun.

„Gene gun je pro mě jen jednou z mnoha oblastí výzkumu. Ale právě tento výzkum mi otevřel dveře – přinesl uznání a finanční prostředky.

„Na úspěch gene gun se dívám jako na zvláštní požehnání, které mi otevřelo cestu k mé současné práci, kterou považuji za mnohem významnější.“

Dr. Sanford byl jedním z vědců, kteří vyvinuli „gene gun“. Ta dokáže vstřelovat geny do rostlinných buněk, což způsobilo revoluci v genetickém inženýrství a šlechtění rostlin.

Změna názoru

Dr. Sanford byl původně evolucionista, ale změnil názor:

„Evoluce mě naprosto přesvědčovala. Byla mým náboženstvím, určovala můj pohled na všechno, byla mým hodnotovým systémem i důvodem k bytí. Později jsem uvěřil v „Boha“, ale ani to nijak výrazně nezměnilo můj intelektuální pohled na počátky. Nicméně ještě později, když jsem začal osobně poznávat Ježíše a podřizovat se mu, začal jsem se zásadně měnit – v každém ohledu. To se týkalo i mé mysli a mého pohledu na vědu a historii. Neřekl bych, že mě věda přivedla k Pánu (na rozdíl od jiných, kteří mají takovou zkušenost). Spíše bych řekl, že mi Ježíš otevřel oči pro své stvoření – byl jsem slepý a postupně jsem začínal vidět. Zní to jednoduše, ale byl to pomalý a bolestivý proces. Stále vidím jen „jako v zrcadle, jen v hádance“ [1 Kor. 13:12]. Ale vidím toho mnohem víc než dřív!

„V osobní rovině to bylo období duchovního probuzení, ale v profesním životě jsem se tím nechlubil. Neměl jsem pocit, že bych mohl svou víru obhájit v akademickém prostředí. Proto jsem cítil potřebu dočasně opustit akademickou obec a institucionální vědu kvůli napětí, které jsem v této souvislosti prožíval, a obrovskému potenciálnímu nepřátelství, které jsem cítil ze strany svých akademických kolegů.

„Myslím, že akademické prostředí je velmi nepřátelské vůči samotné myšlence živého a činného Boha, což skutečným křesťanům téměř znemožňuje otevřenost a pocit přijetí. Potřeboval jsem určitý odstup od akademické obce, abych si uvědomil své vlastní názory a důvody, proč je zastávám. Mám pocit, že jsem nyní dospěl do bodu, kdy se mohu znovu stát součástí institucionální akademické obce (pokud z ní nebudu vyloučen), aniž bych se musel vzdát svého základního křesťanského přesvědčení.“

Je evoluce pro vědu důležitá?

Zeptal jsem se Johna, co si myslí o nutnosti evoluce pro biologický výzkum.

Téměř všechny první transgenní plodiny byly transformovány pomocí gene gun – zejména kukuřice a sója.

„Institucionální věda systematicky vnáší evoluci do všech aspektů lidského myšlení. Navzdory rozšířené představě to není proto, že by evoluce byla ústředním prvkem veškerého lidského myšlení, ale spíše proto, že vznikla především v důsledku politického a ideologického procesu. V současném intelektuálním klimatu se proto odmítání evoluční teorie jeví jako odmítání samotné vědy. To je naprosté nepochopení.

„Biologové často opakují axiomatickou poučku: ‚V biologii nedává smysl nic jiného než evoluce.‘ Nic však nemůže být dále od pravdy! Domnívám se, že nehledě na ideologii je pravda přesně opačná: ‚V biologii nedává smysl nic jiného než design‘.

„Nedokážeme vysvětlit, jak se mohl jakýkoli biologický systém ‚vyvinout‘, ale všichni vidíme, že prakticky vše, na co se podíváme, má podivuhodný základní design.

„Nevím o žádném typu aplikované vědy (informatika, doprava, medicína, zemědělství, inženýrství atd.), který by vycházel z evoluční teorie. Skutečné pokroky ve vědě jsou však pokaždé dodatečně překrucovány v evolučním smyslu. To odráží všudypřítomnou politizaci vědy.“

Darwinova evoluce je nemožná

John vysvětluje, proč mutace, které údajně přinášejí novou genetickou informaci umožňující evoluci, nefungují:

„Mutace jsou chyby v návodu k použití buňky. Mutace systematicky ničí genetickou informaci – podobně jako chyby při zpracování textu ničí psanou informaci. Ačkoli existují vzácné prospěšné mutace (stejně jako vzácné prospěšné překlepy),¹ špatné mutace převažují – snad v poměru milion ku jedné. I kdybychom tedy připustili prospěšné mutace, čistý účinek mutací je v naprosté většině škodlivý. Čím více mutací, tím menší informace. To je v procesu mutace zásadní.“

Pomáhá přirozený výběr?

Dr. Sanford pokračuje: „Výběr pomáhá. Selekce se zbaví nejhorších mutací. Tím se zpomaluje mutační degenerace.

„Kromě toho se velmi zřídka objeví prospěšná mutace, která má dostatečný účinek, aby byla selektována – což vede k určité adaptivní variabilitě nebo určitému stupni jemného vyladění. Také se tím zpomalí degenerace.  Selekce však eliminuje jen velmi malou část špatných mutací. Drtivá většina špatných mutací se neustále hromadí, protože jsou příliš nenápadné – mají příliš malý vliv na to, aby mohly významně ovlivnit svou trvalost. Na druhou stranu jsou téměř všechny prospěšné mutace (pokud se vůbec vyskytují) vůči selekčnímu procesu imunní – protože pokaždé působí jen nepatrné zvýšení biologické funkčnosti.

„Většina prospěšných mutací se tedy z populace vytratí a je ztracena – a to i za přítomnosti intenzivní selekce. To vyvolává otázku – vzhledem k tomu, že většina nukleotidů nesoucích informaci [‚písmena‘ DNA] má v genomu nekonečně malý podíl – jak se tam dostaly a jak tam zůstávají v ‚hlubokém čase‘?

„Selekce zpomaluje mutační degeneraci, ale ani zdaleka ji nezastavuje. Dokonce i při intenzivním výběru se tedy evoluce ubírá špatným směrem – k vyhynutí!

Dr. Sanford napsal knihu: Genetic Entropy and the Mystery of the Genome (Genetická entropie a záhada genomu).

„Selekce zpomaluje mutační degeneraci, ale ani zdaleka ji nezastavuje. Dokonce i při intenzivním výběru se tedy evoluce ubírá špatným směrem – k vyhynutí!“ – rostlinný genetik Dr. John Sanford

„Moje poslední kniha je výsledkem mnohaletého intenzivního studia. Znamená kompletní přehodnocení všeho, co jsem si dříve myslel, že vím o evoluční genetické teorii. Systematicky zkoumá problémy, které jsou základem klasické neodarwinistické teorie. Závěrem je, že darwinistická teorie selhává na všech úrovních, a to z následujících důvodů: 1) mutace vznikají rychleji, než je selekce dokáže eliminovat; 2) mutace jsou v naprosté většině příliš jemné na to, aby se daly ‚selektovat‘; 3) ‚biologický šum‘ a ‚přežití nejšťastnějších‘ v selekci dominují; 4) špatné mutace jsou fyzicky spojeny s dobrými mutacemi,² takže je nelze v dědičném materiálu navzájem oddělit (zbavit se špatných a zachovat dobré). Výsledkem je, že všechny vyšší genomy musí jednoznačně degenerovat. To je přesně to, co bychom ve světle Písma očekávali – jako důsledek Pádu – a odpovídá to poklesu průměrné délky života po Potopě, o němž se píše v Bibli.“

„Problém genetické entropie (všechny genomy degenerují) je přesvědčivým důkazem, že život a lidstvo musí být mladé. Genetická entropie je pravděpodobně také základním mechanismem vysvětlujícím proces vymírání. Minulé i současné vymírání lze nejlépe pochopit nikoliv z hlediska změn prostředí, ale z hlediska akumulace mutací. To vše odpovídá zázračnému počátku, mladé zemi a hynoucí zemi, která se ‚opotřebuje jako šaty‘ (Židům 1,11). Pouze dotek Stvořitele může učinit všechny věci novými.

„Všechny problémy s evoluční teorií, které byly popsány v knize Genetic Entropy and the Mystery of the Genome (Genetická entropie a záhada genomu), byly nyní exaktně prokázány pomocí numerické simulace. K tomu jsme použili program ‚Mendel’s Accountant‘, nejmodernější počítačový analytický nástroj pro genetické systémy. Tento nástroj vyvinulo pět vědců – John Baumgardner, Wes Brewer, Paul Gibson, Walter ReMine a já. O těchto nových poznatcích jsme informovali ve dvou publikacích pro sekulární veřejnost a brzy o nich bude pojednáno v druhé knize Genetic Entropy and Mendel’s Accountant (Genetická entropie a Mendel’s Accountant).

Dr. Sanford vidí velký potenciál i pro badatele v oblasti stvoření:

„Naléhavě potřebujeme více badatelů v oblasti stvoření. Pole se bělejí ke žni, ale dělníků je málo [Jan 4]. Přestože existují tisíce vědců a inženýrů, kteří věří ve stvoření, probíhá jen velmi omezený původní výzkum, který by významně zasahoval do problematiky stvoření. Hlavní proudy financování, ideologická východiska a ideologické filtry zajišťují, že téměř veškerý výzkum týkající se původu bude i nadále probíhat podle darwinistických zásad. Je naléhavě zapotřebí bystrých, nezávisle smýšlejících vědců, kteří by pluli proti proudu, kriticky zkoumali všechny darwinistické předpoklady a sami analyzovali nezpracovaná data. Ačkoli jsem zjistil, že evoluční ‚primární axiom‘ (tj. že mutace plus selekce vytvořily všechny vyšší životní funkce) je prokazatelně nesprávný, existuje mnoho dalších ‚posvátných krav‘, které čekají na své sesazení.

„Věřím, že Pán říká: ‚Koho mám poslat?‘“