ČLENSTVÍ ZDARMA
Úvod Magazín Připravujeme Sedimentační experimenty: příroda konečně promluvila!

Sedimentační experimenty: příroda konečně promluvila!

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: Sedimentation experiments: Nature finally catches up!

Autor: Andrew Snelling

V originále vydáno: Sedimentation experiments: Nature finally catches up!, srpen 1997

Obrázek 1: Experimentální vícenásobná laminace heterogranulární směsi sedimentů v důsledku suchého proudění při konstantní rychlosti.

Již v roce 1988 jsme v tomto časopise publikovali anglický překlad významného příspěvku,1 který byl původně přednesen na zasedání Francouzské akademie věd v Paříži 3. listopadu 1986 a následně publikován ve sborníku Akademie.2 Následovala naše publikace dalšího příspěvku3 v roce 1990, který byl rovněž původně přednesen na zasedání Francouzské akademie věd v Paříži 8. února 1988 a publikován ve sborníku Akademie.4

Autorem byl v obou případech Guy Berthault a jeho důležité experimenty ukázaly, jak se při sedimentaci heterogranulární směsi sedimentů na vzduchu, ve stojaté vodě a v tekoucí vodě samovolně vytvářejí vícenásobné laminace (viz obrázek 1). V následném výzkumu se Berthault spojil s profesorem Pièrem Julienem v Inženýrském výzkumném centru na katedře stavebního inženýrství na Coloradské státní univerzitě ve Fort Collins (USA). Jejich výsledky jsme publikovali v roce 1994,5 poté, co jejich výzkum publikovala Francouzská geologická společnost.6 Jejich sedimentační experimenty pokračují.

Obr. 2: Jemné zvrstvení vzniklo během několika hodin na hoře Mt St Helens 12. června 1980 v důsledku hurikánové rychlosti proudění z kráteru sopky. Usazenina o tloušťce 25 stop (7,6 m) z 12. června je obnažena uprostřed útesu. Je překryto mohutným, ale tenčím nánosem bahenního proudu z 19. března 1982 a je podloženo úlomky vzdušného pádu z posledních hodin devítihodinové erupce z 18. května 1980.

Na význam tohoto výzkumu opakovaně upozorňovali kreacionističtí geologové. Dne 12. června 1980 se pod sopkou Mt St Helens (Washington, USA) během několika hodin nahromadila 25 stop (7,6 m) silná vrstevnatá pyroklastická vrstva, která vznikla v důsledku usazenin pyroklastických proudů nahromaděných z přízemních, fluidních, turbulentních splavenin sopečných úlomků, které se vysokou rychlostí pohybovaly z boku sopky, když se zhroutil erupční chochol (viz obrázek 2).7 Při podrobném zkoumání této vrstvy bylo zjištěno, že se skládá z tenkých lamel jemného a hrubého pemzového popela, které se obvykle střídají a někdy se kříží. To, že se taková vrstevnatá usazenina mohla vytvořit katastrofickým způsobem, bylo potvrzeno Berthaultovými sedimentačními experimenty a aplikováno na kreacionistické chápání potopou vytvořených tence vrstevnatých břidlicových vrstev sekvence Grand Canyonu.8 Berthaultova experimentální práce a její důsledky byly rovněž uvedeny na videozáznamech.9,10

Nyní je časopis Nature konečně dohnal! Totiž mezinárodní vědecký týdeník Nature, pravděpodobně přední světová vědecká publikace, právě zveřejnil a komentoval výsledky experimentů podobných těm, které provedl Berthault,11,12 čímž konečně uznal to, co kreacionistický badatel prokazuje již více než deset let. Není však překvapivé, že Berthaultova práce není v článcích Nature ani zmíněna, ani na ni není odkazováno.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

A co autoři Nature zjistili? Makse a spol. zjistili, že směsi zrn různých velikostí se spontánně segregují bez vnějších poruch; to znamená, že když se taková směs jednoduše nasype na hromadu, velká zrna se s větší pravděpodobností nacházejí u základny, zatímco malá zrna spíše u vrcholu.13 Navíc když se zrnitá směs nasype mezi dvě svislé desky, směs se spontánně rozvrství do střídajících se vrstev malých a velkých zrn vždy, když mají velká zrna větší úhel sklonění než malá zrna. Aplikace – stratifikace souvisí s výskytem lavin.

S tím souhlasí i Fineberg.14 Stratifikaci i segregaci směsi dvou typů zrn lze pozorovat při samovolném nalévání směsi do úzké krabice, přičemž směs teče, jak se sklon vytvořené „písečné hromady“ zvyšuje. Když je úhel sklonění větších zrn větší než úhel sklonění menších zrn, dochází při proudění ke spontánnímu rozvrstvení prostředí a vytvářejí se střídavě vrstvy složené z velkých a malých částic, přičemž menší a „hladší“ (s menším úhlem sklonění) zrna se nacházejí pod většími a „hrubšími“ zrny (v Nature byla krásná barevná fotografie). Dokonce i v rámci vrstev dochází k segregaci zrn podle velikosti, přičemž menší zrna jsou spíše blíže k vrcholu hromady.

Toto „prestižní“ potvrzení Berthaultových experimentálních výsledků nás přirozeně těší, ale čtenáři časopisu Nature se o něm mohli dočíst již před více než deseti lety v odborném časopise Creation Ex Nihilo. Co to však také potvrzuje, je to, že vědci zabývající se stvořením provádějí originální výzkum, v tomto případě výzkum sedimentace, který je použitelný pro katastrofické procesy usazování během potopy, na rozdíl od uniformistické (pomalé a postupné) interpretace vzniku takových sedimentárních vrstev ze strany establishmentu. A navíc, vědci zabývající se stvořením nejenže provádějí originální výzkum použitelný pro geologii potopy (i když to Nature neuznává), ale typ výzkumu, který provádějí, je dostatečně validní a dobrý na to, aby byl publikován v recenzovaných sekulárních vědeckých časopisech.

Reference

  1. Berthault, G., 1988. Experiments on lamination of sediments. CEN Tech. J., [Journal of Creation] 3:25–29.
  2. Berthault, G., 1986. Experiments on lamination of sediments, resulting from a periodic graded-bedding subsequent to deposition—a contribution to the explanation of lamination of various sediments and sedimentary rocks. Compte Rendus Acadèmie des Sciences, Paris, 303 (Sèrie II, no. 17):1569–1574.
  3. Berthault, G., 1990. Sedimentation of a heterogranular mixture: experimental lamination in still and running water. CEN Tech. J., 4:95–102.
  4. Berthault, G., 1988. Sedimentation of a heterogranular mixture: experimental lamination in still and running water. Compte Rendus Acadèmie Des Sciences,Paris, 306 (Sèrie II):717–724.
  5. Julien, P. Y., Lan, Y. Q. and Berthault, G., 1994. Experiments in stratification of heterogeneous sand mixtures. CEN Tech. J., 8(1):37–50.
  6. Julien, P. Y., LAN, Y. Q. and Berthault, G., 1993. Experiments on stratification of heterogeneous sand mixtures. Bulletin of the Geological Society of France, 164(5):649–660.
  7. Austin, S. A., 1986. Mount St Helens and catastrophism. In: Proceedings of the First International Conference on Creationism, R. E. Walsh, C. L. Brooks and R. S. Crowell (eds), Creation Science Fellowship, Pittsburgh, Pennsylvania, Vol. 1, pp. 3–9.
  8. Austin, S. A., 1994. Interpreting strata of Grand Canyon. In: Grand Canyon: Monument to Catastrophe, S. A. Austin (ed.), Institute for Creation Research, Santee, California, Chapter 3, pp. 21–56.
  9. Wilders, P., 1992. Evolution: Fact or Belief? Video, Creation Science Foundation Ltd, Australia.
  10. Berthault, G., 1995. Drama in the Rocks. Video, Creation Science Foundation LTD, Australia.
  11. Makse, H. A., Havlin, S., King, P. R. and Stanley, H. E., 1997. Spontaneous stratification in granular mixtures. Nature, 386:379–382.
  12. Fineberg, J., 1997. From Cinderella’s dilemma to rock slides. Nature, 386:323–324.
  13. Makse et al., Ref. 11, p. 379.
  14. Fineberg, Ref. 12, p. 323.