Už jenom to slovo „stáří“ je málo potěšitelné a pro mnohé problémem. Jedná se totiž o „nálepku“ či kategorii, kdy jde o závěrečnou životní fázi člověka. A společnost mnohdy dává najevo právě těmto lidem, jejich nepotřebnost. Dnes slyšíme nebo čteme nářky na přestárlou společnost a ony nářky někdy mívají až agresivní tón. Mluví se o zátěži společnosti, protože nejvíce zatěžují státní rozpočet, hovoří se o tom, že by staří lidé už neměli být připuštěni k volbám, stejně jako je třeba, aby všichni řidiči – senioři, museli skládat speciální zkoušky, prokazující jejich oprávněnost vlastnit řidičské oprávnění.
Samozřejmě je třeba uznat, že stáří se projevuje mnoha, ne až tak pozitivními, znaky. Oslabení imunitního systému, řídnutí kostí, slábnutí zraku a sluchu, stárnutí kůže („Když jsem byla mladá, měla jsem hladký obličej a plisovanou sukni. Dnes je tomu naopak.“), ochablost svalů, úbytek energie, řídnutí a šedivost vlasů, problémy s pamětí („co se v mládí naučíš, ve stáří zapomeneš.“), pokles fyzické zdatnosti atd. A tak je možné souhlasit s větou: „Stáří má mnoho předností. Marně se ale snažím o to, abych si na nějakou jeho přednost vzpomněl.“ (William Somerset Maugham). Na druhé straně je třeba přiznat, že „být starým je jediný způsob, jak dlouho žít“. A tak se (jak říká publicista Pavel Kosorin) „Učme stárnout, ne mládnout, je to mnohem perspektivnější.“
Bible také popisuje různé neduhy stáří a tím i vytvoření jistých hranic za které starý člověk již nevkročí. Například: „Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.“ (Žalm 71,9) Na druhé straně ale ukazuje pozitivní přínos stáří. 1. Mojžíšova 12,2 „I řekl Hospodin Abramovi: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Protože já ti dám mnohá požehnání, i ty se staň požehnáním pro druhé.“ I tak by se to dalo říct. Jsem přesvědčen, že smyslem stáří je být požehnáním pro druhé. Stáří je totiž dar a přednost. Právě proto, že může být velikým požehnáním pro druhé kolem sebe. Samozřejmě i mladí, nebo střední generace může být požehnáním, ale letití mohou být požehnáním v takovém smyslu, ve kterém ostatní generace být nemohou.
Žalm 92,14-16 „Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody…“
Jak je to možné? Jedním z psychologických a sociologických znaků stáří je změna životní situace, zklidněním životního tempa, kdy se člověk více zamýšlí nad smyslem života – rekapituluje svůj život a přemýšlí, co se mu povedlo a co ne. Co má smysl, a co až tak ne. S věkem se zvyšuje nadhled člověka.
Na straně stáří je také čas, kterého se v produktivním věku nedostává. Stáří nemůžeme upřít ani množství životních zkušeností. To může sloužit jako relevantní podklad pro lepší vyhodnocování situace a rozhodování. 5. Mojžíšova 32,7 „Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou.“ Pokud společnost vyloučí staré bude jí chybět „moudrost starců“ a společnost přijde o smysl pro vyváženost. Mnohé firmy si velmi cení práce zkušených pracovníků, protože jsou jednak loajální k firmě a jednak mají smysl pro vyvážený přístup k věci.
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍ
Již máte účet? Přihlaste se.
Svůj účet máte navždy zdarma.
Stáří vidí život v souvislostech. Vědí, co skutečně pomáhá a hojí. Jinou doménou stáří je péče o osamělé a nemocné. Lépe jim rozumí a nalézají správná slova pro jejich povzbuzení. Takoví lidé, ale i lidé tlačeni životem si k nim budou přicházet odpočinout. Staří lidé, pro svoji zkušenost jsou schopni několika málo slovy vystihnout podstatu věci. Mnohé v životě zkusili, mnohým prošli, ví, co funguje a co nefunguje a moudří se učí z chyb jiných. Staří díky své bohaté životní zkušenosti dovedou lépe hodnotit události.
Na druhé straně nemusí už podávat výkony, stačí jen být. „Někdo se snaží obrátit svět. A někdo žije tak, že se svět obrací na něho“. Vyrovnanost, trpělivost, pokora, vděčnost a laskavost stáří. Takoví lidé přitahují další lidi, kteří si s nimi rádi povídají. Anebo s nimi pouze jsou. Senioři mají být těmi, kteří se nepokládají za důležité, pouze milují. Dr. Zdenek Matějček: „Není celebritou jen ten, kdo je mladý, zdravý, krásný, úspěšný, ale i ten, kdo vydrží to, co ostatní vydržet nechtějí“.
I podzim života je krásný, je třeba jej pouze přijmout. Mnoho umělců vyjadřovalo bohatství svého umění až do vysokého věku. Například Michelangelo byl pověřen papežem (r.1564), aby vedl stavbu Svatopetrského chrámu, když mu bylo 72 let. Vedl ji až do své smrti v 89 letech. Aby ale i lidé v letech zakoušeli nové věci, musí mnohdy opustit ty staré. Ve stáří už totiž nezáleží na tom, co jsme dokázali, ale na tom, jací jsme. „Nerozumím tomu, proč si tolik lidí stěžuje na stáří. Já v něm i přes omezení nacházím tolik pohody, klidu a pokoje. I tuto životní etapu pokládám za tu nejlepší stejně jako ostatní, kterými jsem prošel.“
Co pomůže zestárnout tak, abychom se stali moudrými, působili pokoj a byli pro ostatní požehnáním? Moudrý se latinsky řekne „sapiens“. Toto slovo je odvozeno ze slovesa „sapere“, což česky znamená „mít chuť“, „chutnat“. Moudrý je proto ten člověk, který sám sobě chutná, a tudíž zanechává příjemnou chuť také v ostatních lidech, se kterými se setká. Je spokojený se svým životem a žije v souladu sám se sebou. Proto z něj vychází „chuť“ pokoje a svobody, vyrovnanosti a radosti.
Společnost (jistě ale ne všichni) je mylně nastavena, že vůbec nechápe, že stáří je dar a přednost, pokud se je staří naučí přijmout, v něm žít, a být pro ostatní požehnáním.
Jan Dymáček
