Usiluj o víru
Pisatel chtěl psát povzbuzení, které spočívalo v tom, že by znovu upozornil na možnost spasení, odpuštění našich hříchů ze strany Ježíše Krista. Chtěl hovořit o záchraně člověka ze strany Boha. Vždyť za to se věřící lidé modlí v modlitbě Otče náš – přijď království Tvé, o tom hovoří Bůh i Ježíš ve smyslu radostné a jisté události, která se nemůže „nestát“. A to měl na mysli i Juda. Jsou totiž věci jisté, jako je Boží milost, láska, odpuštění, Jeho příchod…, ale jsou také, v této souvislosti, věci nejisté.
A tak i když chtěl psát o věcech jistých, považoval (v té chvíli) za důležitější psát spíše o věci nejisté. To jisté je na Boží straně. Na naší straně, je to nejisté. A tím je naše víra. A tak Juda považuje za nutné, ba přímo nezbytné napsat nám povzbuzení. Povzbuzení k vytrvalému usilování o víru, která nám byla dána jednou pro vždy.
„Neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1 Janův 5,4-5)
Jsou lidé, kteří zlehčují Boží pravdu, posmívají se, způsobují roztržky…, píše Juda (v.18-19). A s těmito lidmi se v dějinách křesťanství mnohokrát bojovalo. Ale nejde pouze o zápas s lidmi, konspirativními teoriemi, lidmi, kteří všechno ví nejlépe. S lidmi, kteří mají plná ústa lásky, ale činy tomu neodpovídají, s těmi, kteří by nejraději pouze veleli ostatním. Je zde i zápas s naší valstní slabostí, pochybováním, obavami a otázkami. Můžeme zápasit s lidmi, se svými problémy, se svým zdravotním stavem, se svojí malomyslností, s přicházející beznadějí, s vlastní netrpělivostí, s rozbitými vztahy, s představou, co naše děti…, a takový boj může oslabovat naši víru. A to je přesně to, na co myslí Juda, když povzbuzuje k zápasu a usilování o víru. Když to řeknu jinak, Juda nás povzbuzuje k tomu, abychom méně bojovali s problémem a více usilovali o to, aby naše víra nebyla menší. Problémy vtahují do boje s nimi. A to může ochromit tu nejlepší zbraň, kterou máme k dispozici – naši víru. Nebojujme s problémem, ale bojujme o naši víru. A ona VÍRA BUDE BOJOVAT S PROBLÉMEM ZA NÁS. Jedině tudy vede cesta k vítězství. „… neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1 Janův 5,4-5) To, co přemohlo „svět“, (zlo, hřích), je naše víra. Víra v toho, který může pomoci v jakékoliv situaci. „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Zacharjáš 4,6) Kolik čteme v Písmu příběhů, kdy Ježíš pomáhá potřebným a dodává: „tvoje víra Tě uzdravila.“ „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrými svědky…“(1 Timoteovi 6,12) Ne naše síla založená na čemkoliv, ale naše víra bojuje. Ten, ve kterého věříme, kterému důvěřujeme, ten přemáhá.
Bránili se vírou, o kterou nemohl tyto lidi nikdo připravit, pokud se o ni nepřipravili oni sami.
Rádi chodíme s manželkou po horách, a tak jsme navštívili i Krušné Hory. Krásné hory, ale opravdu krušné pro ty, kteří zde museli trávit mnohdy dlouhá léta v pracovních táborech. Mnozí z nich byli političtí vězni, mezi které se počítali také faráři, kazatelé, věřící lidé a ti, kteří byli zavřeni z důvodu svého svědomí. Tvrdá práce, neskutečně těžké podmínky pro život, ponižování, tresty za každou maličkost, vize dlouhého trestu před nimi, bídné jídlo, návštěva příbuzných vyloučena, a žádná ochrana před ničivými účinky těženého smolince. A to všechno proč? Mnozí ani netušili. A tak z toho vyplývá beznaděj, zlost, nenávist, apatie… Ale s tím vším přichází také možnost obrany. Obrany vírou, důvěrou, která pomáhala překonat bolest, nesmyslnost, beznaděj, a všechno to zvěrstvo, které na nich bylo pácháno. Vězni dostali tajně od civilních zaměstnanců Bibli. Tu rozdělili na části, aby se lehčeji schovala. Když hrozila kontrola, nosili ji na šachtu, aby ji lépe skryli. Ještě dlouho potom se nacházely části Bible, a to i ručně psané, v různých skrýších. Proč to dělali? Potřebovali to jediné, co mělo v tom všem nesmyslném smysl. Potřebovali ZDROJ VÍRY. Oni se bránili. Ne tím, že bojovali proti bachařům, politickému systému. Bránili se vírou, o kterou nemohl tyto lidi nikdo připravit, pokud se o ni nepřipravili oni sami.
Jak mohou mnozí bojovat s nevyléčitelnou nemocí, nepochopením, jak můžeme bojovat s okolnostmi, které nás obklopují, s nemocí, která hendikepuje v současné době celý svět, a to je strach, nejistota, se kterou lidé žijí, protože budoucnost je velmi nejistá. Bojujme o naši víru. Ta bude bojovat za nás. Odložit, nebo se vzdát víry znamená odložit zbraň, odložit mnohdy jediný záchytný bod našeho života. Protože „… to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“
Jan Dymáček
