Úvod Magazín Připravujeme Znovuobjevený podvod

Znovuobjevený podvod

Již dlouho se ví, že jeden z nejúčinnějších popularizátorů evoluce zfalšoval některé kresby, ale teprve nyní byl odhalen dechberoucí rozsah jeho podvodu.

Zde je zveřejněn překlad článku bez provedené korektury.
Nyní pracujeme na odborných a jazykových korekturách a na přípravě grafiky.

Link na článek v angličtině: Fraud rediscovered

Autor: Russell Grigg

V originále vydáno: Fraud rediscovered, 7. října 2009

Již dlouho se ví, že jeden z nejúčinnějších popularizátorů evoluce zfalšoval některé kresby, ale teprve nyní byl odhalen dechberoucí rozsah jeho podvodu.

Tato myšlenka byla nejen předkládána generacím studentů biologie/medicíny jako fakt, ale také byla po mnoho let používána k přesvědčivému ospravedlnění potratů. Zastánci potratů tvrdili, že zabíjené nenarozené dítě je ještě ve stadiu ryby nebo opice a ještě se nestalo lidskou bytostí.

Tuto myšlenku (nazývanou embryonální rekapitulace) od konce šedesátých let 19. století energicky prosazoval Ernst Haeckel, aby v Německu propagoval Darwinovu evoluční teorii, přestože Haeckel neměl pro své názory žádné důkazy.1

Vyrobená data

Protože Haeckel neměl důkazy, rozhodl se je vyrobit. Podvodně pozměnil kresby lidských a psích embryí, které vytvořili jiní vědci, aby zvýšil jejich podobnost a zakryl odlišnosti. O tomto konkrétním podvodu jsme informovali v nedávném vydání časopisu Creation.2

Haeckelovi němečtí kolegové (zejména v roce 1874 Wilhelm His starší, profesor anatomie na univerzitě v Lipsku) si byli tohoto podvodu vědomi a vymámili z něj skromné přiznání, v němž obvinil kreslíře z omylu – aniž by přiznal, že kreslířem byl on sám!2

Většina informovaných evolucionistů si v posledních 70 letech uvědomila, že teorie rekapitulace je falešná.3

Přesto je myšlenka rekapitulace stále předkládána jako důkaz evoluční teorie v mnoha knihách a zejména encyklopediích a evolučními popularizátory, jako je zesnulý Carl Sagan.4

Ale počkejte – je toho víc

Obrázek: Haeckelův slavný (nechvalně proslulý) soubor 24 kreseb, které údajně zobrazují osm různých embryí ve třech stádiích vývoje, jak je publikoval v Anthropogenie v Německu v roce 1874.

Když evolucionisté tvrdí, že teorie rekapitulace je chybná, obvykle tím nechtějí připustit, že porovnávání embryí neposkytuje žádný důkaz společného původu. Ve skutečnosti stále často zdůrazňují předpokládanou podobnost mezi embryi v jejich raných stadiích (tzv. embryonální homologii) jako důkaz evoluce. Tento předpoklad vychází z představy, že takové podobnosti jsou „všeobecně známé“.5

Tato údajná podobnost embryí se po léta vědomě či nevědomě opírala o soubor 24 Haeckelových kreseb, které poprvé publikoval v roce 1866 ve své Generalle Morphologie der Organismen a poté zopakoval v roce 1874 ve své populárnější Anthropogenie (viz níže). Ty údajně zobrazují embrya ryby, salamandra, želvy, kuřete, prasete, krávy, králíka a člověka ve třech vývojových stadiích.

Jednotlivé fáze, zejména ty dřívější, vykazují značné podobnosti. Od chvíle, kdy se tyto kresby objevily, se předpokládá, že nám o embryích obratlovců podávají něco, co se blíží pravdě. A to do té míry, že se stále objevují v učebnicích a populárních dílech o evoluci.6,7

Ve skutečnosti se nikdo neobtěžoval to ověřit – až dosud. Ukazuje se, že Haeckelův podvod byl mnohem horší, než si kdokoli uvědomoval. Neovlivnil jen myšlenku rekapitulace, ukazuje se, že podobností je mnohem, mnohem méně, než si kdo myslel.

Podvod prozkoumán a odhalen

Fotografie Michaela Richardsona (druhá řada)

Horní řada: Haeckelovy kresby několika různých embryí, které ukazují neuvěřitelnou podobnost v jejich raném stádiu „ocásku“.
Spodní řada: Richardsonovy fotografie, na nichž je vidět, jak embrya ve stejném stádiu skutečně vypadají. (Zleva: Salmo salar, Cryptobranchus allegheniensis, Emys orbicularis, Gallus gallus, Oryctolagus cuniculus, Homo sapiens). Mnozí moderní evolucionisté již netvrdí, že lidské embryo opakuje dospělá stádia svých údajných evolučních předků, ale poukazují na Haeckelovy kresby (horní řada) a tvrdí, že opakuje embryonální stádia. Avšak i tato údajná podpora evoluce se nyní ukazuje jako založená na zfalšovaných kresbách.

Michael Richardson, přednášející a embryolog na St George’s Hospital Medical School v Londýně, odhalil tento další podvod v článku v časopise Anatomy and Embryology,8 který byl nedávno recenzován v Science9 a New Scientist.10

Richardson říká, že měl vždy pocit, že na Haeckelových kresbách je něco špatně, „protože neodpovídaly jeho [Richardsonovu] chápání rychlosti, s jakou se u ryb, plazů, ptáků a savců vyvíjejí jejich charakteristické znaky“.8 Nenašel žádný záznam o tom, že by někdo skutečně porovnával embrya jednoho druhu s embryi jiného druhu, takže „nikdo neuvedl žádné srovnávací údaje na podporu této myšlenky“.8

Proto sestavil mezinárodní tým, který měl za úkol právě toto provést – prozkoumat a vyfotografovat „vnější podobu embryí široké škály druhů obratlovců ve stadiu srovnatelném s tím, které zobrazil Haeckel“.8

Tým shromáždil embrya 39 různých živočichů, včetně vačnatců z Austrálie, stromových žab z Portorika, hadů z Francie a embrya aligátora z Anglie. Zjistili, že embrya různých druhů jsou velmi odlišná. Ve skutečnosti jsou tak odlišná, že Haeckelovy kresby (podobně vypadajících embryí člověka, králíka, salamandra, ryby, kuřete atd.) nemohly být vytvořeny podle skutečných vzorků.

Nigel Hawkes poskytl Richardsonovi rozhovor pro londýnské The Times.11 V článku, v němž Haeckela označuje za „embryonálního lháře“, Richardsona cituje:

„Je to jeden z nejhorších případů vědeckého podvodu. Je šokující zjistit, že někdo, koho člověk považoval za velkého vědce, záměrně klamal. Rozčiluje mě to … To, co [Haeckel] udělal, bylo, že vzal lidské embryo a okopíroval ho, přičemž předstíral, že salamandr, prase a všichni ostatní vypadají ve stejném stádiu vývoje stejně. Nevypadají … Jsou to padělky.“ 11

Podle Richardsona a jeho týmu Haeckel nejenže změnil kresby přidáním, vynecháním a změnou prvků, ale také,

„také zkreslil stupnici, aby zveličil podobnosti mezi druhy, i když byly rozdíly ve velikosti desetinásobné. Haeckel dále zamlžoval rozdíly tím, že ve většině případů opomněl druh pojmenovat, jako by jeden zástupce byl přesný pro celou skupinu živočichů“.9

Obrázek: Další Richardsonovy fotografie embryí ve stejném vývojovém stadiu „ocasní pupeny“ a ve stejném měřítku, které ukazují obrovské rozdíly mezi různými druhy. (Zleva: Petromyzon marinus, Acipenser ruthenus, Bufo bufo, Erinaceus europaeus, Felis catus, Manis javanica, Canis familiaris).

Kresby Ernsta Haeckela prohlásil profesor His v roce 1874 za podvodné a zahrnul je do Haeckelova kvazi doznání, ale podle Richardsona,

„Haeckelovo přiznání se ztratilo poté, co byly jeho kresby následně použity v knize Darwin and After Darwin z roku 1901 a hojně reprodukovány v anglicky psaných textech o biologii.“9,12

Budou nyní knihovny, nakladatelé a prodejci evolucionistických knih spěchat, aby stáhli z oběhu, přepsali a jinak uznali skutečnost, že myšlenka embryonální podobnosti naznačující evoluci je z velké části založena na akademickém podvodu?

Fotografie embryí použité v tomto článku laskavě poskytl Dr. Michael K. Richardson. Původně vyšly v článku M.K. Richardson et al., „There is no highly conserved embryonic stage in the vertebrates: implications for current theories of evolution and development“, Anatomy and Embryology, 196(2):91-106, 1997, © Springer-Verlag GmbH & Co., Tiergartenstrasse, 69121 Heidelberg, Germany. Reprodukováno se souhlasem autora.

Reference

  1. Povrchní podobnost různých embryí přitahovala pozornost zoologů již před Haeckelem, včetně J.F. Meckel (1781–1883), M.H. Rathke (1793–1860) a Etienne R.A. Serres (1786–1868) který tvrdil, že embrya vyšších živočichů procházejí stadii srovnatelnými s dospělými jedinci nižších živočichů, a K. von Baer (1792-1876), který byl kreacionistou a tomuto názoru oponoval, stejně jako důrazně vystupoval proti darwinismu (Encyclopaedia Britannica 1:789, 1992). Byl to právě Haeckel, kdo tuto myšlenku zpopularizoval svou výstižnou větou „ontogeneze rekapituluje fylogenezi“ (což znamená, že vývoj lidského embrya v děloze je opakováním kroků údajného evolučního vzestupu člověka z primitivního tvora).
  2. R. Grigg, ‘Ernst Haeckel: Evangelist for evolution and apostle of deceit’, Creation 18(2):33–36, 1996.
  3. Například evolucionista Stephen J. Gould řekl: „Jak teorie [rekapitulace], tak ‘žebříčkový přístup‘ ke klasifikaci, který podporovala, jsou nebo by měly být dnes nefunkční.“ Dr. Down’s Syndrome, Natural History 89:144, duben 1980, citováno z Henry Morris, The Long War Against God, Baker Book House, Michigan, p. 139, 1989.
  4. E.g, World Book Encylopedia 6:409–410, 1994; Collier’s Encyclopedia, 1994, 2:138, 1994; Carl Sagan, The Dragons of Eden, Book Club Associates, London, pp. 57–58, 1977.
  5. Kreacionisté již mnoho let poukazují na to, že podobnost nedokazuje společný původ, ale může stejně dobře vzniknout společným designem, společnými cestami technické účinnosti atd. Viz. DNA Similarity of Humans and Chimps—does it prove common ancestry?
  6. E.g. Scott Gilbert, Developmental Biology, Sinauer Associates, Massachusetts, fifth ed. pp. 254 and 900, 1997, where Gilbert wrongly attributes the drawings to ‘Romanes, 1901’. And George B. Johnson, Biology, Mosby-Year Book, St Louis, p. 396, 1992.
  7. E.g. Mahlon Hoagland and Bert Dodson, The Way Life Works, Ebury Press, London, p. 174, 1995, presents Haeckel’s drawings in full colour, no less! And Richard Leakey, Illustrated Origin of Species, Faber and Faber, London, p. 213, 1986, where Leakey calls Haeckel’s recapitulation dogma ‘misleading’, but still reproduces the drawings.
  8. Michael Richardson et al., Anatomy and Embryology 196(2):91–106, 1997.
  9. Elizabeth Pennisi, Haeckel’s Embryos: Fraud Rediscovered, Science 277(5331):1435, 5 September 1997.
  10. Embryonic fraud lives on, New Scientist 155(2098):23, 6 September 1997.
  11. Nigel Hawkes, The Times (London), p. 14, 11 August 1997.
  12. Kreacionisté si byli vždy vědomi Haeckelova podvodu, i když ne nutně jeho rozsahu. Viz Ian Taylor, In the Minds of Men, TFE Publishing, Toronto, pp. 185ff., 275ff., 1986; Wilbert H. Rusch Sr, „Ontogeny recapitulates phylogeny“, Creation Research Society Quarterly 6(1):27–34, June 1969; Douglas Dewar, Difficulties of the Evolution Theory, Edward Arnold & Co., London, Chapter VI, 1931. Also Assmuth and Hull, Haeckel’s Frauds and Forgeries, Bombay Press, India, 1911.

Související články

DNA: Úžasná zpráva nebo převážně nepořádek?

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Design dekódování a editace: enzymy fungující jako dvojité síto

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Optimalizace genetického kódu: část 1.

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.

Selhání příběhu o pavím ocase

22. září 2022

Tento článek v české verzi právě připravujeme. Brzy jej naleznete na této stránce.