Výraz „niterný“ pochází od slova nitro. To znamená vnitřní, něco, co je v člověku, v jeho nitru. Ale proč se zabývat touto záležitostí v souvislosti s křesťanstvím? Má to několik důvodů.
Žijeme v době, kdy křesťanů ubývá a povědomí o křesťanství je stále zamlženější. Politici by nejraději redukovaly křesťanské církve pouze na charitativní organizace, které se zabývají jen pomocí potřebným ve fyzické oblasti, což samozřejmě církve také, ale nejenom dělají. Lidé vnímají křesťana jako toho, který se musí projevovat morálně, pokorně a laskavě (nic proti tomu, tak to má být), a to až tak daleko, že se jedná téměř o hranici naivity. Jinými slovy konat, jednat, projevovat se. Souhlasím. Ale ono konání musí mít nějaký základ, počátek, z něčeho musí vyplynout.
Jinou věcí je, že se pohybujeme ve společnosti, která sice žije odkřesťanštěným způsobem života, ale rozhodně ne odduchovněným. Lidé ne jenom, že hledají horoskopy, radu u astrologů atd., ale zabývají se také různými východními praktikami, okultní vědou, ezoterikou, tajemnem a podobně. Současně s tím se stále více prosazují různé meditační techniky. Proč? Protože lidé hledají pevný bod v životě, hledají jistotu a také cestu jak a čím naplnit duchovní prázdnotu po odložení křesťanství. Člověk potřebuje ztišení, niterné ztišení, které nám pomůže najít důvěrný vztah k Bohu. Pomůže nám zaplnit duchovní prázdnotu, splní touhu o někoho se opřít a pomůže nám nalézt pozitivní perspektivu života. Otázkou je, zdali toto splní praktiky, které se stávají dnes moderními. Křesťanství mluví o sestoupení Božího Syna na zem, aby se obětoval pro člověka. Bůh se stává člověkem, proto, aby ukázal, že nabízí svoji pomocnou ruku, svoji oběť, která může člověka, pokud ji příjme, pozvednout. Naopak skrytou motivací mnoha východních náboženství je úsilí člověka stát se „bohem“, být soběstačný. Být tím, kdo nikoho nepotřebuje, na nikom není závislý, protože si pomůže sám. Dějiny a životy lidí ukazují, že právě toto člověk nedokáže.
Ale vraťme se ke ztišení jako niterné stránce křesťanství. Ono ztišení má totiž v sobě netušené zdroje síly, které člověku nabízí. Někdo napsal, že: „Křesťanská modlitba není psychologický proces, intelektuální cvičení, emotivní pohnutí nebo odříkání povinné básničky. Jde o realizaci vztahu mezi člověkem a Bohem v atmosféře víry, důvěry a odevzdanosti.“ Jde o ztišení se, ve kterém je možné přemýšlet nad životem i nabídkou Boha. Je zde možnost uvědomění si darů, které Bůh různým způsobem člověku dává. A právě ve ztišení přichází vděčnost, která zušlechťuje náš život. Jde o smíření se s druhým člověkem uvnitř mě samotného. Jde o rozhovor s Bohem, protože v takové chvíli ztišení mohu číst Bibli a hledat odpovědi na moje otázky. Jde o prosby, děkování atd. Apoštol Pavel říká:
„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,6-7)
„Ticho není útěkem, ale sjednocením nás samých v hlubinách Boha.“ (Madeleine Delbrêl) A Sören Kierkegaard k tomu dodává: „Největší dokonalostí člověka je to, že potřebuje Boha“. Ale jak můžeme najít, poznat Boha? Když dva lidé chtějí k sobě nalézt důvěrný vztah, potom se jim to nepodaří, když se budou vídat pouze občas, pouze na krátkou chvíli, a to ještě ve skupině přátel, v hluku okolní společnosti a v plném „provozu“ života. Potřebují k tomu čas, soukromí, soustředění se na druhou osobu atd. A přesně totéž potřebujeme, když pociťujeme touhu navázat důvěrný vztah s Bohem. S Bohem je možné si povídat skrze čtení Bible a modlitbu, Bohu se můžeme důvěrně svěřit. Někdo řekl, že modlitba je dýchání duše. Když čteme Bibli a zamýšlíme se právě ve ztišení nad biblickými výroky, když prosíme Boha o pochopení, potom nás tyto chvíle mění. Pomáhají nám promýšlet závažné otázky života z jiné perspektivy, obohacují náš život o výhled do budoucnosti, pomáhají nám ve chvílích, kdy se cítíme sami, dávají nám oporu v nemoci, a tak bychom mohli pokračovat. To je důvod, proč nás pisatel Žalmu (37,7) vybízí: „Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj.“ K tomu Jeremiáš, ve své biblické knize Pláč Jeremiášův (3, 26. 56-57) dodává:
„Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“
Celý článek zobrazíte po přihlášení.
Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.
ZÍSKAT ČLENSTVÍ
Již máte účet? Přihlaste se.
Svůj účet máte navždy zdarma.
A tak teprve díky ztišení se před Bohem přicházejí výsledky. To je ten základ na kterém křesťan staví svůj životní způsob, a kterým se následně prezentuje na venek. Dokonce jsem přesvědčen, že křesťanský způsob života, který lidé od křesťanů očekávají vychází z onoho duchovního základu, ze ztišení se před Bohem a s Bohem. A tak nemusíme odjíždět do vzdálených náboženských center a vyhledávat náboženské velikány, abychom si udělali jasno o našem životě, abychom se zklidnili a došli k nějakému vytržení. Ztišme se na modlitbě a při čtení Bible před Bohem tam, kde jsme. Pozitivní výsledek se dostaví.
Jan Dymáček
