Ámos a Ozeáš
Doba těchto dvou proroků je charakteristická odpadnutím Izraelského lidu od Boha. Odpadnutí dokonce došlo tak daleko, že mnozí lidé se oddávali modloslužebnictví k pohanskému božstvu Baalovi. Baal byl hlavním božstvem Asyrského království a Izraelci si od uctívání tohoto boha slibovali, že jim přinese stejnou velikost, jaké se dostalo království Asyrskému. Uctívání boha Baala zahrnovalo všelijaké pohanské praktiky a na jeho počest se konaly orgie a hedonistické slavnosti plné obžerství. Mezi odpadlíky nechyběli ani samotní králové, například král Achaz neváhal zasvěcovat nové chrámy tomuto pohanskému Bohu.3 O odpadnutí i těch nejváženějších svědčí slova Ozeášova:
„Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám.“ (Ozeáš 8,4) „Ti, kteří měli okolnímu světu svým příkladem představovat svatý Boží charakter, zachovali se vůči Hospodinu věrolomně.“ (Ozeáš 5,7)
Bůh skrze Ámose a Ozeáše posílal svému lidu mnohá napomenutí, varování před zkázou, do které vedou jejich cesty, ale také možnost milosti a spásy, navrátí-li se Izraelský lid zpět na stezky Boží. Avšak Izraelce více zajímala jejich moc, majetek a požitkářství. Jejich láska k pomíjivostem, se začala propisovat do jejich nenávisti směrem k prorokům, kteří jako jediní mluvili k lidu hořkou pravdu jejich hříchu.
„Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne.“ (Ozeáš 11,7)
Přesto všechno však proroci neustali. Milá slova jejich naděje na vykoupení, zní slastně v porovnání s jejich admonitní, káravou řečí, zvěstující nadcházející soud:
„Pojďte, vraťme se k Hospodinu, on nás rozsápal a také zhojí, zranil nás a také obváže… Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat. Jako jitřenka, tak jistě on vyjde. Přijde k nám jako přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi.“ (Ozeáš 6,1.3)
„Dotazujte se mne a budete žít!“ vyzývá Hospodin Izraelce. „Hledejte dobro, a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte. Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.“ (Ámos 5,4.14.15.)
„Zaniknou domy ze slonoviny, smeteno bude mnoho domů… Izrael bude zcela jistě přesídlen ze své země… A protože s tebou naložím takto, připrav se, Izraeli, na setkání se svým Bohem!“ (Ámos 3,15; 7,17; 4,12)
Odpadnutí lidu a jeho nevíra ve slova proroků byla ještě více umocněna činností pohanských kněží, kteří rádi využili každou příležitost ke zpochybnění jejich slov. Severní království navíc zažívalo období klidu a prosperity za vlády krále Jarobeáma II., který byl schopný vymoci mnohá vítězství nad Asyrskými vojsky. I jemu však byla předpověděna krutá smrt po meči a Izraelský lid se měl dočkat mnohých strastí; smrti ve válce, nemocí, a nakonec odvedení do Asyrského zajetí.
Slova proroků se sice naplnila až po několika desetiletí, ale jak praví naše české přísloví: Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Za dnů izraelského krále Pekacha napadl severní království Asyrský král Tiglat-Pileser a odvedl sebou mnoho zajatců žijících v Galileji a na východ od Jordánu. Zajatci byli odvlečeni do zemí velice vzdálených od Palestiny a byli nuceni žít mezi pohany. To byla pro Izrael velice těžká rána a krátce po nástupu nového izraelského krále Hóšea na trůn, bylo izraelské království navždy zničeno.
Redakce Genesis Era
