Desatero – 6. přikázání
Je zajímavé, že je to přikázání, se kterým je obecně vyjadřován souhlas, není zpochybňováno a je důsledně uplatňováno. Na druhé straně patří mezi přikázání, která jsou nejvíce přestupována. Příkladem jsou války způsobené politickými, náboženskými, ekonomickými a jinými důvody. Ale pojďme k samotnému přikázání.
Nedisponujeme vlastním počátkem, tudíž ani vlastním koncem. Svoboda člověka je pro život ne pro smrt.
(2. Mojžíšova 20,13) „Nezabiješ“.
V prvé řadě jde o vraždu, o svévolný akt zabití, o úkon ničící život. Přikázání tedy bere do ochrany život člověka. Staví se proti zákonu „džungle“ a bezbřehé pomsty. Nejde pouze o etickou záležitost, ale také o teologickou záležitost. Vrah se staví do role pána nad životem a smrtí a hraje si na Boha. Tím vlastně přestupuje i první přikázání, které říká, že nebudeme mít jiného Boha, kromě Boha Stvořitele. Toto přikázání ale také míří do oblasti prevence. „Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu.“ (Matouš 5,22) Vnější projev, tedy vražda, souvisí s vnitřním pohnutím člověka. To vnější může být totiž posledním krokem vnitřního přemýšlení a skrývaných emocí.
Proti tomuto přikázání se protivíme i tehdy když sice nečiníme zlé, ale zároveň nečiníme ani dobré, nebráníme, pokud to je v našich možnostech, v přestupování daného přikázání i jiným a jinde. Bible říká: „Kdo umí činit dobré, ale nečiní, má hřích“. (Jakub 4,17) Tedy mohu-li zabránit ztrátě života kdykoliv a kdekoliv, a neudělám to, potom jsem spoluviník. Tak to nakonec vnímají i obecné zákony. Je to jakási sociálně etická odpovědnost, kterou má mít každý člověk.
Toto přikázání se dotýká také ublížení slovem a nenávistí. „Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.“ (1.Jan 3,15) Může se nám to zdát přemrštěné, ale jde zde opět o prevenci, protože nenávist může vést k neblahým koncům. Ale jde i o to, že nenávidící člověk může ublížit i slovem, urážkou, pomluvou, což může zanechat neblahé následky v oblasti psychiky na tom, koho se to týká.
Stejně tak nejde pouze o život, ale i o zdraví svoje i jiného člověka. Z tohoto pohledu i drogy v jakékoliv formě, souvisí s 6. přikázáním. Jestliže je jasně prokázáno, že ničí lidské zdraví, zkracují, nebo přímo ohrožují život člověka, potom je jejich užívání vědomým ohrožováním a zkracováním života. A to je proti 6. přikázání.
„Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.“ (1.Jan 3,15)
Toto přikázání se vyjadřuje i k sebevraždě a ke chtěným potratům. My sice máme svobodu, ale ne pro nakládání s vlastním životem nebo životem ještě nenarozeného dítěte. Nedisponujeme vlastním počátkem, tudíž ani vlastním koncem. Svoboda člověka je pro život ne pro smrt. V případě potratu ale nelze být ortodoxní, protože jsou situace, kdy může být ohrožena matka na životě a potom je třeba volit. I když výše napsané platí, přesto je také případ sebevraždy problematický. Může se jednat o to, že dotyčný nechce prozradit své spolupracovníky například v odboji, a raději volí smrt, než aby zradil. Stejně tak zde byli političtí vězni, kteří se nechtěli zpronevěřit svému svědomí a tím volili smrt. Byli zde i křesťané, kteří volili smrt v arénách, jen aby nemuseli zapřít to, čemu a komu věřili.
Co se týká války, potom je jasné, že válka není křesťanskou alternativou. Přesto, pokud to je jediná možná alternativa, jak zjednat právo, je třeba říct, že ani křesťan není „fackovací panák“. Cílem ale vždy musí být mír a domluva s protivníkem. Nemůže nám jít o to ho vyhladit. A vždy je třeba hledat cesty, jak válce předejít.
Již na počátku jsem uvedl, že jde o přikázání, které upravuje vztah člověk k člověku. Tedy nehovoří o zabíjení zvířat, škůdců atd. Přesto, když vzpomeneme i na zvířata, jsou sice určena i k pokrmu viz 1. Mojžíšova 9,3 a 3. Mojžíšova 11 kapitola. Ale přesto je potřebné postupovat vždy uvážlivě. „Spravedlivý cítí i se svým dobytkem…“. (Přísloví 12,10)
Ctít život každého člověka. To je to, co 6. přikázání připomíná. Je dobře, že toto Boží přání našlo místo snad ve všech zákonících světa. Jde pouze o to, abychom naplňovali každý odkaz, který přikázání přináší.
Jan Dymáček
