Patří hrůzné příběhy do Bible?
Jeden z těchto příběhů uvádí i kniha Soudců v 19. kapitole: Muž měl konkubínu, se kterou se pro její nevěru pohádal. Ona odešla ke svým rodičům, ale muž ji vyhledal a přemluvil, aby se vrátila. Poté, co je „tchán“ několik dní zdržoval, odešli. Na cestě je zastihla tma, a tak zůstali v jednom městě. Žel nikdo je nepřijal na nocleh, i když poskytnutí noclehu bylo v té době běžným zvykem. Až jeden starý muž se nad nimi smiloval. V noci se ale kolem jeho domu srotil dav mužů a žádali, aby host vyšel ven s tím, že jej chtějí „poznat“, tedy sexuálně zneužít. On místo sebe vydal davu svoji konkubínu, která noc nepřežila. A samozřejmě přijde otázka, patří takový příběh do Bible?
Bible je pravdivá kniha, která uvádí věci nezkresleně tak, jak se udály, aniž by je nějak přikrašlovala, omlouvala a upravovala, aby nezpůsobovaly „pohoršení“.
Když čteme Bibli, potom je velmi užitečné, až potřebné, znát dějinné souvislosti a skutečnosti té doby. Pokud posuzujeme dané události pouze pohledem dnešního člověka, můžeme dojít k mylnému závěru. Stejně tak dojdeme k mylnému závěru, pokud v každé události popsané v Bibli vidíme Boží ruku a máme pocit, že se vším co je tam uvedeno, Bůh souhlasí. Bible je pravdivá kniha, která uvádí věci nezkresleně tak, jak se udály, aniž by je nějak přikrašlovala, omlouvala a upravovala, aby nezpůsobovaly „pohoršení“. Jde o syrový obraz skutečného života.
Proč vůbec jsou takové události popisovány v Bibli? Musí tam být? Kdyby tam nebyly, nevěděli bychom, neuvědomovali bychom si, co způsobuje hřích a nerespektování Božího návodu pro náš život. Bůh „musí“ dovolit zveřejnit výsledky počínání lidí, kteří Boha opustili a vydali se po své vlastní cestě. Jak by se potom mohly následné generace poučit z konání svých předků? Pokud bychom neznali důsledky, potom bychom opakovali stejné chyby.
Jinou otázkou je, proč popisovat události tak podrobně? Protože jeden případ popsaný dopodrobna je průkaznější než obecná slova o nějaké nemravnosti, zvrácenosti a nerespektování Božích pravidel pro život. Skutečná událost zasáhne člověka daleko víc než nějaké naznačování.
A tak pojďme k vlastnímu textu. Hned na počátku je uvedeno, že neměli v Izraeli krále. Nebyla tam žádná osobnost, která by Izraelské kmeny sjednotila. Tedy nebyly tam zákony, kterými by byla země spravována a podle kterých by se lidé řídili. Možná někdo podotktne, že měli Boží zákony, ale ty přestaly být respektovány, protože…
…Izrael měl obsadit Palestinu, ale s tímto úkolem přišlo také velké nebezpečí. Pohanské zvyky okolních národů přinášely pokušení Izraelitům se přizpůsobit těmto zvykům, které neměly co dělat s Božím návodem pro život. Modloslužba, kultická prostituce, obětování dětí… Oni podlehli jejich morálce, opustili Boha a každý dělal co se mu jevilo za dobré. Když se rozpadla víra Izraelců, rozpadla se také jejich jednota i morálka. Ztratili důvod své existence, stali se stejnými jako okolní pohanské národy. Vytvořili si své vlastní zákony, které ale nebyly podle Boží vůle.
konkubínu, což samo o sobě nebylo v Božím plánu. Adam měl pouze jednu ženu. Ona konkubína se proti němu zpronevěřila tím, že mu byla nevěrná. To byl další problém. Tím se nepohodli a ona odešla do domu svých rodičů. Muž za ní přišel a přemlouval ji, aby se k němu vrátila. Po několika dnech se podařilo ukončit tchánovo „pohostinství“ a vraceli se domů. Žel vyšel toho dne pozdě a nepřemýšlel co se může stát. To byla chyba. Zastihl je večer, a oni se rozhodli, že přenocují v místě zvaném Gibeja. Tam sídlil Izraelci, konkrétně kmen Benjamín. V tehdejší době bylo nepsaným zákonem, že bylo třeba si pocestného všimnout a pozvat jej, jako hosta, k pohoštění a přespání do svého domu. To se ale v tomto městě nestalo, protože Izraelité pohrdali Božím zákonem. Tedy další problém. Až nakonec jistý starý muž, který ale nebyl Benjamínovec tento zvyk naplnil a pozval je do svého domu. Shromáždil se dav mužů, kteří žádali, aby přišlý host vyšel mezi ně s tím, že jej chtějí sexuálně zneužít. Sexuální zvrácenost a bezzákonnost byly vedlejším důsledkem odvrácení se od Boha. Šlo o hřích. A v té chvíli dostalo přednost pravidlo o ochraně hosta. Jenže tady se onen „zákon“ změnil ve fanatismus, kdy dotyčný hostitel byl ochoten obětovat svoji dceru, eventuálně host obětovat svoji konkubínu. Další problém. Z toho vyplývá, že oba muži byli sobečtí, nechtěli riskovat vlastní škodu tím, že by se postavili proti davu. Host vydal davu svoji ženinu, konkubínu bez ohledu na to, že šlo o nemravnost, zvrácenost, a ohrožení života. Umožnil zneužití a vraždu, což samozřejmě s Božím viděním věci nemělo nic společného. Naopak to bylo Bohem zapovězeno. Další hřích. Ten se ještě zdůrazňuje tím, že onen host, který vydal svoji ženinu davu, v noci klidně spal a když se ráno probudil, našel ji mrtvou na prahu domu. Celou událost vzpomíná i prorok Ozeáš (9,9). Bez Boha je možné dospět až ke zvrácenosti. Šlo o těžké prohřešení se proti Božímu zákonu. Zajímavé je, že i přes odvrácení se od Boha uznali Izraelští, že událost byla natolik hrůzná, že se mezi nimi nestalo nic podobného od doby co opustili Egypt.Ona událost je zaznamenána proto, abychom si uvědomili, co může způsobit odloučení se od Boha a od Božího návodu pro život.
Co ještě dodat? Tato událost není v Bibli zaznamenána proto, aby byla příkladem pro nás dnes. Není zaznamenána jako Boží jednání v minulé době. Není zaznamenána proto, abychom z ní osočovali Boha, snad i s tím, proč toto dopustil. Ona je zaznamenána proto, abychom si uvědomili, co může způsobit odloučení se od Boha a od Božího návodu pro život. A že takové poučení dnes nepotřebujeme? A co války na Ukrajině, v Izraeli? Co domácí násilí na ženách i na dětech? Co zločiny, které se i v dnešní době, různým způsobem dějí? Co děti, které žijí v rozvrácených vztazích? Co distribuce drog, ale také alkoholu? Co nevěra, která rozvrací vztahy a bere dětem rodiče…? Je třeba pokračovat?
Bible je někdy až příliš „syrová“, ale to pouze proto, abychom pochopili.
Jan Dymáček
