Zjevení Janovo
Hned na počátku této knihy čteme, že Zjevení dal Bůh Ježíši, a ten prostřednictví anděla je dal Janovi. A to proto: „aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát;“ (1,1)
První slovo – „zjevení“ – upozorňuje, že půjde o odhalení tajemství. Řecké slovo „apokalipsis“ znamená zjevení, odhalení tajemství, v náboženské literatuře to znamená odhalit budoucnost. Dnes se hovoří o této knize jako o tajemné, kterou není možné pochopit. Opak je ale pravdou. „Pán poslal anděla, aby oznámil svým služebníkům, co se má brzy stát…“ (Zjevení 22,6-7) Každý má možnost jí rozumět. Už samotný název popírá fakt nějakého zapečetění a nemožnosti pochopení. Jde naopak o odhalení tajemství, odhalení budoucnosti. Jde o nahlédnutí za oponu, pochopení smyslu událostí. Ale také o oslovení nás samých.
Jde o to, že přítomnost je taková, jaká je budoucnost. A tu nám Bůh chce zjevit. Záměr je nejenom odhalit věci skryté, ale oslovit nás v době dezorientace a konspiračních teorií. Dává naději do budoucnosti těm, kteří jsou „na dně“. Ukazuje, že dějiny má ve svých rukách Bůh. Záměr knihy je povzbudit!
Autorem je apoštol Jan. Doba vzniku je nejpravděpodobněji za císaře Domitiána (rok 94-95), kdy výrazně vládl kult císaře. Protože Jan nebyl ochoten jej uznat jako boha, dostal se do vyhnanství na ostrov Patmos (70 km2, asi 11 km dlouhý a až 4 km široký), v Egejském moři asi 70 km od tureckého pobřeží. Dnes tento ostrov patří Řecku. Jan se vrátil do Efezu (po nástupu nového císaře Nerva, který dal křesťanům svobodu) a má hrob v Selčuku, nedalo Efezu. V té době byl už velmi starý muž – blížil se ke sto rokům svého života.
Hned na počátku této knihy čteme, že Zjevení dal Bůh Ježíši, a ten prostřednictví anděla je dal Janovi. A to proto: „aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát;“ (1,1), „Napiš tedy, co jsi viděl, to, co jest, i to, co se má stát potom“. (1,19). A hned dodává: „Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, …a blaze těm, kdo slyší a zachovávají.“ (1,3) Jinými slovy: šťastni jsou ti, kteří tuto knihu čtou, slyší ji a berou vážně.
Protože lidé se nechtějí seznámit s osobou Ježíše, nemohou ani pochopit události, které jsou za námi a také před námi.
Přichází přirozená otázka. Co se tedy stane, když se mluví o budoucnosti? Člověk to považuje za důležité, ale Bůh tam vsouvá ještě jinou věc. To první, co Jan řekne je: milost vám a pokoj. Když se budete zabývat budoucností, potom vězte, že vám to přinese pokoj. Nemusíte se bát, protože je zde Boží milost. A ještě něco. Není ani tak důležité CO se stane, jako vědět KDO je hlavní postavou. A tou je ten, který byl, je a přichází, je alfa i omega, je to věrný svědek, tedy důvěryhodný, který ví, co říká. On není pouze Bohem minulosti, ale také přítomnosti a budoucnosti. Je to ten, který nás zprostil hříchu. A proč? Protože nás miluje. (první kapitola) Jan pokračuje tím, že popisuje, že se dostal na ostrov Patmos, a že tam dostal vidění od Boha.
„…a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice…, Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ To bylo sedm měst v Malé Asii. Ale číslo sedm, tedy číslo plnosti naznačuje, že jde o poselství ke všem křesťanům, všech dob. Už ve 3. století po Kr. nacházíme zmínku o takovém chápání.
„Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev, a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
A potom následuje: „Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.“ Silně to připomíná popis Boha, který viděl Daniel v 10. kapitole své knihy. Je to vlastně stejná zkušenost. Pouze výraz „Syn člověka“ ukazuje na to, že je zde představen Ježíš Kristus. Jan ale nechce popsat pouze fyzický vzhled, ale hlavně to, co pro nás Ježíš dělá a ještě udělá. Tedy první zpráva knihy Zjevení není CO se bude dít, co nás čeká. První odpověď je KDO nás čeká. Tedy dříve, než nás Jan seznámí s událostmi, máme poznat osobu Ježíše, který stojí nad dějinami a který naplní naše očekávání. Dovolím si vsuvku: Protože lidé se nechtějí seznámit s osobou Ježíše, nemohou ani pochopit události, které jsou za námi a také před námi.
Závěr vstupu do knihy Zjevení? „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev, a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“ Neboj se. Ať uvidíš cokoliv, budeš zažívat cokoliv – nemusíš se bát. A když budeš nyní seznamován s čímkoliv ohledně dějin, nemusíš se bát. „Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom.“ Napiš to, protože to má být pro všechny. Napiš, co se má stát potom. Ne nyní, ale potom. Jde tedy o výhled do budoucnosti. A to výhled radostný, protože celá kniha Zjevení začíná slovy: Neboj se. Milost a pokoj od toho, který vás miluje.
Jan Dymáček
