Smysl života a znalost historie – 2. část
Proč je tak nesmírně důležité znát skutečnou historii – podruhé …
Naše pravá identita má totiž své kořeny v historii, a to poměrně vzdálené, ať chceme nebo ne … a nikde jinde, než v historii ji proto nenalezneme.
V 1. části mého zamyšlení nad smyslem života a tím, jak souvisí se znalostí historie světa a lidstva, jsem uvedl několik důležitých momentů. Ukázali jsme si, že znalost historie je pro nalezení pravého smyslu života nezbytná především z toho důvodu, že současnost, ve které žijeme a ve které hledáme smysl života, je z velké části výsledkem myšlení, mluvení a jednání předchozích generací a samozřejmě také Božích svrchovaných a neopakovatelných zásahů do historie. Pokud tyto věci neznáme nebo pokud se budeme dívat pouze na to, co se děje tady a teď, nebudeme nikdy schopni správně pochopit kdo jsme, odkud jsme přišli, proč jsme tady a kam půjdeme, až zemřeme.
Nejmoudřejší člověk (po Ježíši Kristu), který kdy žil, byl izraelský král Šalomoun. Jeho sbírky mudrosloví, které jsou součástí kanonické Bible, patří zcela bezkonkurenčně k tomu nejkomplexnějšímu a nejobsáhlejšímu, co kdy bylo člověkem sepsáno k tématu životní a vztahové moudrosti. V jedné ze sbírek, konkrétně v knize Kazatel, v 1. kapitole, popisuje Šalomoun historii lidstva těmito slovy: „Všechny věci jsou únavné; člověk to nedokáže vyjádřit. Oko se nenasytí viděním a ucho se nenaplní slyšením. To, co bylo, je to, co i bude, a to, co se dělalo, je to, co se bude dělat. Není nic nového pod sluncem. Je nějaká věc, o níž někdo řekne: Podívej, tohle je něco nového? Už to dávno bylo, v dobách, které byly před námi. Není žádná památka na věci první. Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.“
Vidíme tedy, že historie je vlastně jediným skutečným „místem“, kde se můžeme a máme dokonale poučit a odkud můžeme čerpat moudrost a pokoru do dnešních dnů i do jakékoliv jiné doby. Jak se říká, snaživý člověk se poučí z vlastních chyb, všímavý člověk z chyb druhých, ale jen moudrý člověk si nechá dopředu poradit od Moudrého (neučí se tedy primárně ani z vlastních chyb ani z chyb druhých, ale z moudrosti Moudrého).
Realita dnešní doby je však taková, že stále více lidí si v záplavě dnešních technologií, umělé inteligence, telekomunikací, pokročilé robotiky, farmacie, genetiky atd. myslí, že lidstvo objevuje nikdy neobjevené a vymýšlí nikdy nevymyšlené … a že dnešní generace lidí je v tom pokroku tak daleko, že jakékoliv učení se od předků, by bylo fatální chybou a cestou zpět …
Dalo by se to říci i tak, že je zbytečné objevovat objevené a vymýšlet vymyšlené, stačí pozorně naslouchat, otevřít srdce a mysl s vděčností a pokorou a učit se od samotného Stvořitele vesmíru, jehož moudrost a lásku zachytili pisatelé biblických textů naprosto jedinečným způsobem! Realita dnešní doby je však taková, že stále více lidí si v záplavě dnešních technologií, umělé inteligence, telekomunikací, pokročilé robotiky, farmacie, genetiky atd. myslí, že lidstvo objevuje nikdy neobjevené a vymýšlí nikdy nevymyšlené … a že dnešní generace lidí je v tom pokroku tak daleko, že jakékoliv učení se od předků, by bylo fatální chybou a cestou zpět … Jak strašně nebezpečná a zhoubná je tato myšlenka je schopen domyslet jen málokdo. Nejspíš i v tom tkví příčina toho, proč je evoluční – vývojový pohled na svět dnes tak rozšířen. Vypadá to totiž, že se lidstvo a svět se skutečně vyvíjejí od nedokonalosti k dokonalosti, a to jen pomocí své vědy, kultury, umění a politiky … a taky okultismu, ale o tom se nesmí moc mluvit …
Šalomoun nás však ujišťuje, že lidé v dávných dobách měli stejné aspirace, stejné touhy, stejné snahy a úmysly, stejnou pýchu a neúctu k Bohu a Božímu stvoření, k sobě navzájem i k přírodě, stejný sklon k ezoterice a okultismu, stejnou snahu předělat svět i všechny hodnoty podle momentální vůdčí ideologie, zrovna tak, jako dnes. V nejrůznějších biblických komentářích a výkladech z dob dávných i poměrně nedávných je také celá řada zmínek o tom, že lidstvo před celosvětovou potopou provádělo velké změny na přírodě i samo na sobě a že docházelo k tzv. amalgamaci, tedy ke genetickému křížení vzájemně přirozeně nekřižitelných druhů (odtud pocházejí i bájné postavy tzv. Atlantidy – bytosti zčásti lidské a zčásti zvířecí apod.), o jejichž existenci můžeme polemizovat.[niote]Gn 6,12-13 Bůh hleděl na zemi, a hle, byla zkažená, protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo svou cestu. I řekl Bůh Noemu: Přede mne přišel konec všeho těla, protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí.[/note] Současná moderní genetika začala teprve nedávno diskutovat o tzv. plasticitě genetického kódu, která může za určitých speciálních podmínek v některých populacích dovolovat krátkodobé změny, které jinak nejsou možné. Jak otevřené a plastické byly genetické kódy živých organismů před Potopou, můžeme diskutovat, jisté je však to, že tehdejší možnosti a kvalita genetiky byla na podstatně vyšší úrovni než dnes. Vezměte si, že už dnešní genetické inženýrství, které vzniklo během posledních 60-70 let, dokáže věci, o kterých se většině lidí ani nezdálo. Proč by tedy před celosvětovou potopou, kdy se lidé dle Bible dožívali téměř jednoho tisíce let v plném zdraví, nedokázali od stvoření světa za nějakých 1650 let vyvinout technologie schopné měnit přírodu i člověka, které jsou daleko za hranicemi našich technologií rozvinutých za pouhých několik desetiletí?
Potíž je však v tom, že všechny pozůstatky historie lze vyložit více než jedním způsobem, možná i proto se tak málo lidí zabývá historií a když, tak se přiklání raději k oficiálním výkladům, které jsou v dnešní době prakticky výhradně evoluční a materialistické.
Stejně tak zůstává dodnes velikou technologickou záhadou např. železný sloup v Dillí1, dinosauří výzdoba lesního chrámu Ta Prohm v komplexu Angkor v Kambodži z 12. století po Kristu2, stavba egyptských pyramid a spousta dalších pozůstatků nedávné historie. Potíž je však v tom, že všechny pozůstatky historie lze vyložit více než jedním způsobem, možná i proto se tak málo lidí zabývá historií a když, tak se přiklání raději k oficiálním výkladům, které jsou v dnešní době prakticky výhradně evoluční a materialistické.
Až s překvapivou samozřejmostí nás Šalomoun hned v další větě svého zhodnocení lidské historie seznamuje s tím, že lidé budou až do skonání světa v každé další generaci znovu a znovu zarputile odmítat seznámit se s historií svých předků: „Není památka na věci první. Ani na poslední, které budou; nebude na ně památka u těch, kteří budou naposled.“ Pro někoho to může vyznívat jako protimluv, protože Bible tuto památku na věci první, ale i poslední zjevně obsahuje a mimořádně zřetelnou a pochopitelnou – viz 1. a poslední kniha Bible – Genesis a Zjevení … jenže většině lidí a dokonce i křesťanů je to v dnešní post-moderní době upřímně ukradené. A kdyby jen to! Někteří křesťané, dokonce i různí kazatelé, faráři a biskupové, aktivně přesvědčují druhé lidi, že Bible žádnou zásadní historii nesděluje a že každý, kdo se pokouší Mojžíšovy knihy vykládat jako střízlivý popis reálné historie, je pavědec, manipulátor a šarlatán (o tom více v další části), který zneužívá biblické texty k něčemu jinému, než k čemu byly původně určeny. Stačí se podívat na některé nenávistné komentáře na sociálních sítích ale i jinde k nedávno vydané Chronologické mapě světových dějin3 nebo na celkově odmítavý postoj vůdčích představitelů církví k tomuto tématu!
Někde tady se zrodila evoluční teorie, která je de facto vymyšlenou historií vesmíru, přírody a lidstva, a sice tak, aby co nejlépe podporovala moderní konzumistické, materialistické, ateistické a evoluční myšlenkové vzorce, podle nichž jsou řízeny a uspořádávány všechny lidské činnosti, hodnoty a vztahy.
Tím se dostáváme k jádru problému a k zároveň k věcem velmi nelichotivým až děsivým. Pokud totiž někdo odmítá poznávat skutečnou historii, nebo dokonce tvrdí, že byla úplně jiná, než jak ji zachytili očití svědkové biblických textů, anebo dokonce tvrdí, že Bible žádnou skutečnou historii světa a lidstva neobsahuje, potom má jen 2 možnosti. Buď žije jen současností a pro současnost, což je ve své podstatě vrcholně konzumní a povrchní způsob života odmítající jakoukoliv hlubší radu a poučení – což je zároveň přesným opakem toho, k čemu nás Bible vyzývá – nebo si vymyslí historii takovou, aby potvrzovala to, co chce žít v přítomnosti.
Někde tady se zrodila evoluční teorie, která je de facto vymyšlenou historií vesmíru, přírody a lidstva, a sice tak, aby co nejlépe podporovala moderní konzumistické, materialistické, ateistické a evoluční myšlenkové vzorce, podle nichž jsou řízeny a uspořádávány všechny lidské činnosti, hodnoty a vztahy. Život s tímto obzorem je však nesmírně ochuzený právě o hodnoty a vztahy, které nelze konzumovat, které nemají materiální podstatu ani příčinu a které se samy od sebe nikam výš nevyvíjejí … ale o tom víc v dalších částech tohoto zamyšlení.
Mgr. Libor Votoček
